ECLI:CZ:NSS:2007:9.AS.84.2007:91
sp. zn. 9 As 84/2007 - 91
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci stěžovatele
Ing. V. V., zastoupeného JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem se sídlem v Táboře,
Převrátilská 330, za účasti Krajského úřadu Středočeského kraje, se sídlem v Praze 5,
Zborovská 11, a osoby zúčastněné na řízení Ing. P. Z. v řízení o kasační stížnosti podané proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2007, č. j. 7 Ca 34/2006 - 59, o návrhu
na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Krajského úřadu Středočeského kraje (dále jen „správní orgán“) ze dne 30. 11. 2005,
č. j. 143862/2005/OŽP-Bab, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí
Městského úřadu Kutná Hora ze dne 14. 9. 2005, č. j. 18723/05/16035/ZPR/TIS.
Tímto rozhodnutím bylo vydáno povolení k provedení stavby vrtané studny na pozemku
p. č. x, katastrální území R. n. S., a souvisící povolení k nakládání s podzemními vodami
spočívající v jejich odběru ve stanoveném množství (v průměru 0,126 litru za sekundu, 10,9
m
3
za den, 326,7 m
3
za měsíc a 3920 m
3
za rok) ve prospěch Ing. P. Z., bytem v M., a to za
účelem zásobování areálu živočišné výroby vodou.
Kasační stížnost podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu a přiznání
odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není
v rozporu s veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud se při posuzování žádosti o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by dokládaly možnost
vzniku nenahraditelné újmy. Tento neurčitý právní pojem byl již Nejvyšším správním soudem
vyložen, např. v usnesení ze dne 5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 - 59, publikovaném
na www.nssoud.cz, a to tak, že nenahraditelná újma, která by stěžovateli při výkonu
nebo jiných právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout a jež je základní podmínkou
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, musí představovat výjimečný a závažný
stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit. Důvody možného vzniku nenahraditelné
újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Je proto logické,
že v řízení o přiznání odkladného účinku nese břemeno tvrzení právě stěžovatel a nikdo jiný
nemůže jeho tvrzení nahradit. Soud posuzuje jím uvedené skutečnosti dle ustanovení §73
s. ř. s., není však povinen ani oprávněn tyto skutečnosti sám dovozovat.
V této věci stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku vyjádřil
své přesvědčení, že mu hrozí nenahraditelná újma v podobě trvalého poškození
a znehodnocení významného krajinného prvku ve smyslu ustanovení §3 zákona č. 144/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a dále konstatuje, že odkladný
účinek se nedotkne žádným nepřiměřeným způsobem práv třetích osob, naopak osobě
zúčastněné, tj. Ing. P. Z., bude minimalizovat riziko investice, která by byla v případě úspěchu
kasační stížnosti a následného zamítnutí návrhu na vydání stavebního povolení vynaložena
zbytečně. Odkladný účinek kasační stížnosti není ani v rozporu s veřejným zájmem, neboť za
ten by bylo možno považovat toliko ochranu sousedních významných krajinných prvků, které
odkladným účinkem nemohou být v žádném případě ohroženy.
Shora uvedené tvrzení však samo o sobě není způsobilé prokázat hrozbu
nenahraditelné újmy; stěžovatel totiž zůstal pouze v rovině tvrzení a neuvedl žádné další
skutečnosti, které by prokazovaly, jakých konkrétních dopadů výkonu rozhodnutí správního
orgánu se stěžovatel obává a z čeho jeho obava z hrozící újmy pramení. Právě vzhledem
k tomu, že kasační stížnost není odkladným účinkem vybavena ex lege a pouze
ve výjimečných a odůvodněných případech jej Nejvyšší správní soud může na návrh přiznat,
je nutno, aby žádost byla řádně odůvodněna, tzn. stěžovatel by musel zcela
individualizovaně svými tvrzeními obsahově naplnit právní pojem nenahraditelné újmy.
Stalo by se tak uvedením konkrétních práv a chráněných zájmů, které by podle jeho názoru
měly být trvale dotčeny. Přitom důvody možného vzniku nenahraditelné újmy jsou závislé
na skutkových okolnostech posuzovaného případu a v těchto intencích je také soud povinen
je posoudit. Pokud ovšem stěžovatel v projednávané věci odůvodňuje svůj návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti pouhým tvrzením hrozby trvalého poškození
a znehodnocení významného krajinného prvku bez jakéhokoli bližšího vysvětlení,
v čem by toto poškození a znehodnocení mělo spočívat, není možno toto tvrzení považovat
za dostatečné pro posouzení vzniku nenahraditelné újmy, jakožto základní podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Jak již bylo výše řečeno, kasační soud
není povinen ani oprávněn tyto skutečnosti jakýmkoli způsobem sám dovozovat,
a to ani z celkového obsahu kasační stížnosti, není-li hrozba nenahraditelné újmy jednoznačně
konkretizována, neboť tím by již předjímal své rozhodnutí týkající se merita věci.
Nejvyšší správní soud tak na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru,
že stěžovatel ve svém návrhu neosvědčil ve smyslu §73 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s.,
skutečnosti, které by potvrzovaly možnost vzniku výjimečného a závažného stavu,
který by již nebylo možno v dalším běhu času nijak odčinit. Proto jeho návrhu na přiznání
odkladného účinku nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu