ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.100.2007:44
sp. zn. 9 Azs 100/2007 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele V. S., zastoupeného JUDr. Ludvíkem
Hynkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 17, za účasti Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2006, č. j. 56 Az 226/2006 -
26,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatel kasační stížností napadá v záhlaví označené usnesení Krajského soudu
v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“), ze dne
3. 7. 2006, č. j. OAM-534/LE-PA03-PA03-2006. Tímto rozhodnutím správní orgán zamítl
žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neboť dospěl k závěru,
že stěžovatel v podané žádosti neuvedl skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit
jeho pronásledování ve vlasti z některého azylově relevantního důvodu dle §12 citovaného
zákona.
Z obsahu předloženého soudního spisu je zřejmé, že shora označené usnesení
krajského soudu, v němž byl stěžovatel řádně poučen o možnosti podat proti němu kasační
stížnost ve lhůtě do dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení, bylo stěžovateli
doručeno ve smyslu ustanovení §46 odst. 3 a §50c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s §42 odst. 5
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), dne
2. 1. 2007.
Podle ustanovení §46 odst. 3 a §50c odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. nebyla-li fyzická
osoba zastižena na adrese svého pobytu či místa, kde se zdržuje, doručující orgán písemnost,
která není určena do vlastních rukou adresáta, doručí vhodné fyzické osobě bydlící, působící
nebo zaměstnané na témže místě nebo v jeho okolí, která adresáta zná a souhlasí s tím,
že mu písemnost odevzdá; není-li možno ani takto doručit, doručující orgán písemnost uloží
a zanechá adresátovi v místě doručování výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nebude-li uložená
písemnost vyzvednuta do 3 dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení,
i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Nejvyšší správní soud z doručenky připojené u č. l. 28 soudního spisu ověřil, že pokus
doručujícího orgánu o doručení písemnosti stěžovateli byl učiněn dne 27. 12. 2006. Vzhledem
k tomu, že stěžovatel nebyl v místě doručení zastižen, byla téhož dne písemnost uložena
u držitele poštovní licence. Posledním dnem třídenní lhůty stanovené ustanovením §50c
odst. 4 o. s. ř. byl den 30. 12. 2006 a protože tento den připadl na sobotu, považuje
se v souladu s §40 odst. 3 s. ř. s. za den doručení nejblíže následující pracovní den,
tj. úterý 2. 1. 2007. Stěžovateli byla písemnost vydána dne 8. 1. 2007, což stvrdil
svým podpisem na doručence; fikce doručení však nastala dle výše citovaných ustanovení
zákona již dne 2. 1. 2007 uplynutím třídenní úložní doby, jejíž poslední den se považuje
za den doručení, i když se stěžovatel o tomto uložení nedozvěděl.
Dle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout. Lhůta
určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí podle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. uplynutím
dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den
v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
V daném případě byl ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. dnem určujícím počátek
běhu dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti den doručení písemného vyhotovení
usnesení krajského soudu, tj. úterý 2. 1. 2007. Konec lhůty pro podání kasační stížnosti
podle odst. 2 téhož ustanovení pak v návaznosti na výše uvedené připadl na den,
který se svým pojmenováním shodoval se dnem určujícím počátek běhu lhůty, tj. úterý
16. 1. 2007. Tento den byl posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti,
tj. pro její předání soudu nebo zaslání prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní
poštovní licence, anebo předání orgánu, který má povinnost ji doručit.
Poštovní zásilka obsahující kasační stížnost však byla držiteli poštovní licence předána
k přepravě až dne 19. 1. 2007. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační
stížnost byla podána opožděně a z tohoto důvodu mu nezbylo, než ji podle ustanovení
§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., odmítnout.
O návrhu stěžovatele, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle §107
s. ř. s., Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, protože kasační stížnost ve věcech
mezinárodní ochrany je ve smyslu ustanovení §32 odst. 5 zákona o azylu odkladným
účinkem vybavena ex lege.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu