ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.103.2007:51
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele D. T. S., zastoupeného Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8, za účasti Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2007, č. j. 63 Az 6/2006 - 40,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatel kasační stížností napadá v záhlaví označené usnesení Krajského soudu
v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“), ze dne
6. 1. 2006, č. j. OAM-1119/LE-VL02-VL02-2005. Tímto rozhodnutím správní orgán
zamítl žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení
§16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neboť stěžovatel
podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, ačkoliv mohl požádat
o udělení azylu dříve.
Z obsahu předloženého soudního spisu je zřejmé, že shora označené usnesení
krajského soudu, v němž byl stěžovatel řádně poučen o možnosti podat proti němu kasační
stížnost ve lhůtě do dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení, bylo stěžovateli
doručeno dne 22. 1. 2007.
Nejvyšší správní soud z doručenky připojené u č. l. 42 soudního spisu ověřil,
že obálka s písemností byla ve smyslu ustanovení §46 odst. 3, věty poslední, a §50c
odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“),
ve spojení s ustanovením §42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), uložena dne 17. 1. 2007 u doručujícího orgánu
bez předchozího pokusu o její doručení a stěžovateli byla zanechána výzva, aby si zásilku
vyzvedl.
Dle ustanovení §50c odst. 4 o. s. ř. nebude-li uložená písemnost vyzvednuta do 3 dnů
od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení
nedozvěděl. Posledním dnem třídenní lhůty stanovené ustanovením §50c odst. 4 o. s. ř.
tak byl v daném případě den 20. 1. 2007 a protože tento den připadl na sobotu, považoval
by se v souladu s §40 odst. 3 s. ř. s. za den doručení nejblíže následující pracovní den,
tj. pondělí 22. 1. 2007.
Stěžovatel si poštovní zásilku vyzvedl osobně dne 22. 1. 2007, což potvrdil svým
podpisem na doručence, soud pro úplnost podotýká, že tento den byl zároveň i posledním
dnem lhůty pro doručení dle §50c odst. 4 o. s. ř.
Dle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout.
Lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí podle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s.
uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty.
Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
V daném případě byl ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. dnem určujícím počátek
běhu dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti den doručení písemného vyhotovení
usnesení krajského soudu, tj. pondělí 22. 1. 2007. Konec lhůty pro podání kasační stížnosti
podle odst. 2 téhož ustanovení pak v návaznosti na výše uvedené připadl na den,
který se svým pojmenováním shodoval se dnem určujícím počátek běhu lhůty, tj. pondělí
5. 2. 2007. Tento den byl posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti,
tj. pro její předání soudu nebo zaslání prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní
poštovní licence, anebo předání orgánu, který má povinnost ji doručit.
Poštovní zásilka obsahující kasační stížnost však byla držiteli poštovní licence předána
k přepravě až dne 13. 2. 2007. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační
stížnost byla podána opožděně a z tohoto důvodu mu nezbylo, než ji podle ustanovení
§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., odmítnout.
O návrhu stěžovatele, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, protože kasační stížnost
ve věcech mezinárodní ochrany je ve smyslu ustanovení §32 odst. 5 zákona o azylu
odkladným účinkem vybavena ex lege.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu