ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.11.2007:52
sp. zn. 9 Azs 11/2007 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele I. A. M. D., zastoupeného Mgr. Gabrielem
Šípem, advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 24, za účasti Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. října 2006, č. j. 49 Az 38/2006 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele, Mgr. Gabrielu Šípovi, advokátovi se sídlem
v Kladně, Kleinerova 24, se nepřiznává odměna za zastupování.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností stěžovatel napadl v záhlaví označený pravomocný
rozsudek, kterým byla podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 29. 8. 2006,
č. j. OAM-1040/LE-C09-C09-2006, kterým byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu
jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění platném
pro projednávanou věc.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany (dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s.
nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS, www.nssoud.cz.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní ochrany
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů uvedených
v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií
přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů
a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně
projednat.
Stěžovatel však žádné důvody přijatelnosti své kasační stížnosti netvrdil a v kasační
stížnosti uplatnil toliko důvod podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., tj. zmatečnost řízení,
kterou spatřuje v tom, že rozhodoval soud, který v dané věci nebyl místně příslušný;
podle jeho názoru měl v dané věci rozhodovat Městský soud v Praze namísto Krajského
soudu v Praze, ke kterému podal žalobu v důsledku špatné informace poskytnuté
Ministerstvem vnitra při převzetí správního rozhodnutí.
K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že otázkou nedostatku místní příslušnosti
se ve skutkově a právně obdobném případě, kdy stěžovatel použil v podstatě stejnou právní
argumentaci, podrobně zabýval, a proto odkazuje na svůj právní názor vyjádřený v rozsudku
ze dne 22. 2. 2007, č. j. 2 Azs 156/2006 - 38, www.nssoud.cz., jakož i v rozsudku ze dne
22. 3. 2007, č. j. 8 Azs 118/2006 - 80, www.nssoud.cz, který vychází z toho, že nedostatek
místní příslušnosti krajského soudu, který ve věci rozhodoval, namítaný až v kasační stížnosti,
zásadně nezpůsobuje zmatečnost řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
a není tak důvodem pro zrušení jeho rozhodnutí. Případná místní nepříslušnost soudu
by totiž byla zhojena pomocí zásady perpetuatio fori (trvání místní příslušnosti),
k jejíž aplikovatelnosti se Nejvyšší správní soud vyslovil ve svém usnesení ze dne
12. 6. 2003, č. j. Nad 52/2003 - 28, publikovaném pod č. 27/2003 Sb. NSS, www.nssoud.cz,
s tím, že jako obecná zásada právní se užije i ve sféře správního soudnictví.
Ze shora uvedeného vyplývá, že judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na námitku uplatněnou v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší
správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní
zájmy stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou, a proto ji podle ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., zástupci stěžovatele,
který mu byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát. Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven usnesením
Krajského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2006, č. j. 49 Az 38/2006 - 32, zástupce z řad
advokátů Mgr. Gabriel Šíp, advokát se sídlem v Kladně, Kleinerova 24. Dne 6. 2. 2007
tento ustanovený zástupce předložil Nejvyššímu správnímu soudu přípis obsahující vyčíslení
nákladů řízení o kasační stížnosti v celkové výši 6326,50 Kč, sestávající se: 1) z odměny
ve výši 4200 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, nahlížení
do soudního spisu krajského soudu) podle ustanovení §11 odst. 1 písm. b) a f) a §11 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, 2) z náhrady hotových výdajů
ve výši 600 Kč (za dva úkony právní služby po 300 Kč) podle §13 odst. 3 advokátního tarifu,
3) z náhrady za promeškaný čas podle §14 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 800 Kč,
4) cestovného na trase Kladno – Praha a zpět dne 12. 12. 2006 (nahlížení do soudního spisu)
ve výši 384,50 Kč a na trase Kladno – Velké Přílepy a zpět dne 5. 2. 2007 (první porada
s klientem) ve výši 342 Kč. Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud ověřil, že byť ustanovený
zástupce nahlížel dne 12. 12. 2006 do soudního spisu krajského soudu, kasační stížnost
žádným způsobem nedoplnil a neučinil ani jiné podání týkající se věci samé. Nejvyšší správní
soud dále ze své úřední činnosti zjistil, že téhož dne, tj. 12. 12. 2006, ustanovený zástupce
nahlížel také do soudních spisů vedených krajským soudem pod sp. zn. 49 Az 35/2006
a sp. zn. 49 Az 50/2006, o nichž probíhá řízení u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 9 Azs 12/2007 a sp. zn. 9 Azs 19/2007, přičemž i v těchto řízeních uplatnil
cestovné a náhradu nákladů za ztrátu času stráveného na cestě ke krajskému soudu v plné
výši, shodně jako v předmětné věci. Obdobně tento ustanovený zástupce postupoval
i v případě cestovného a náhrady za ztrátu času stráveného na cestě do Velkých Přílep dne
5. 2. 2007 za účelem první porady s klientem, které v plné výši uplatnil i v řízeních vedených
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 9 Azs 12/2007 a sp. zn. 2 Azs 165/2006.
V této souvislosti považuje soud za nutné konstatovat, že v řízení vedeném
pod sp. zn. 2 Azs 165/2006 byla zástupci stěžovatele náhrada takto uplatněných nákladů
přiznána v plné výši.
Po vyhodnocení výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že jmenovaný advokát neprokázal v řízení o kasační stížnosti uskutečnění žádného úkonu
právní služby, který by mohl být považován za důvodně vynaložený k ochraně práv
stěžovatele, když kasační stížnost žádným způsobem nedoplnil a neučinil ani jiné podání
týkající se věci samé. Povinnost soudu uhradit zástupci odměnu za zastupování
dle §35 odst. 8 s. ř. s. v sobě nezahrnuje možnost uhrazení jakéhokoli úkonu, který byl
dle tvrzení ustanoveného zástupce proveden. Má-li být úkon učiněný zástupcem posouzen
jako úkon právní služby ve smyslu §11 advokátního tarifu, za který náleží odměna, musí být
prokázáno jeho skutečné provedení a dále jeho účel, cíl a příčinná souvislost ve vztahu
k obhajobě práv zastupovaného účastníka.
Ohledně uskutečnění první porady s klientem v této souvislosti Nejvyšší správní soud
konstatuje, že provedení tohoto úkonu bylo zástupcem tvrzeno poprvé ve vyúčtování odměny
ze dne 6. 2. 2007 a soudu nebyl předložen žádný důkaz prokazující jeho realizaci, respektive
jeho obsah. Výše uvedené podmínky nebyly splněny ani v případě nahlédnutí do spisu dne
12. 12. 2006; kasační stížnost podaná stěžovatelem zpochybňuje právní posouzení místní
příslušnosti soudu, přičemž skutková zjištění týkající se tohoto závěru nebyla sporná
a ze soudu dostupných informací tedy nelze jednoznačně určit, jaké důvody vedly zástupce
k potřebě nahlédnutí do spisu. Zástupce po nahlédnutí do spisu (ani před ním) neučinil ve věci
žádný úkon, není tedy zřejmé, jakým způsobem se jeho provedení projevilo při hájení práv
stěžovatele. Bez prokázání této souvislosti není možné nahlédnutí do spisu ze dne
12. 12. 2006 považovat za úkon právní služby provedený při zastupování stěžovatele v dané
věci a soud za něj zástupci nepřiznal odměnu stejně tak, jako v případě jeho první porady
s klientem. Vzhledem k nepřiznání odměny za tyto dva úkony nemohla být přiznána
ani náhrada cestovného a ztráta času v souvislosti s těmito úkony, nehledě na to,
že ustanovený zástupce svým shora uvedeným nekorektním postupem, kterým tytéž náklady
uplatnil opakovaně v plné výši, ve svém důsledku zcela zpochybnil částku uplatňovanou
na těchto nákladech řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu