ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.112.2007:39
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele L. A., za účasti Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2006, č. j. 56 Az 258/2006 -
18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatel kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu
v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 14. 8. 2006,
č. j. OAM-441/LE-C06-C09-2006, kterým stěžovateli nebyl udělen azyl podle ustanovení
§12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Z obsahu předloženého soudního spisu je zřejmé, že shora označený rozsudek
krajského soudu, v němž byl stěžovatel řádně poučen o možnosti podat proti němu kasační
stížnost ve lhůtě do dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení, byl stěžovateli
doručen ve smyslu ustanovení §46 odst. 3 a §50c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení
s ustanovením §42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), dne 8. 1. 2007.
Podle ustanovení §46 odst. 3 a §50c odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. nebyla-li fyzická osoba
zastižena na adrese svého bytu či místa, kde se zdržuje, doručující orgán písemnost,
která jí má být doručena do vlastních rukou, uloží a zanechá adresátovi v místě doručování
výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nebude-li uložená písemnost, doručovaná do vlastních
rukou, vyzvednuta do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení,
i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Nejvyšší správní soud z obálky na č. l. 22 soudního spisu ověřil, že pokus doručujícího
orgánu o doručení písemnosti stěžovateli byl učiněn dne 27. 12. 2006. Vzhledem k tomu,
že stěžovatel nebyl v místě doručení zastižen, byla téhož dne písemnost uložena u držitele
poštovní licence. Posledním dnem desetidenní lhůty stanovené §50c odst. 4 o. s. ř. tedy bylo
pondělí 8. 1. 2007.
Stěžovatelem byla písemnost vyzvednuta dne 11. 1. 2007, což stvrdil svým podpisem
na doručence. Fikce doručení však nastala již dne 8. 1. 2007 uplynutím desetidenní úložní
doby, jejíž poslední den se považuje za den doručení, i když se stěžovatel o tomto uložení
nedozvěděl. Obdobně judikoval Nejvyšší správní soud například ve svém rozhodnutí ze dne
24. 2. 2004, č. j. 5 Azs 15/2004 – 34, www.nssoud.cz, v němž uvádí: „Za den doručení
rozhodnutí, od kterého počíná běžet lhůta k podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.),
nelze považovat den, kdy stěžovatelka zásilku osobně převzala, pokud se tak stalo poté,
kdy již uplynula desetidenní úložní doba, jejíž poslední den se považuje za den doručení,
když se adresát o tomto uložení nedozvěděl“.
Dle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout. Lhůta
určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí podle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. uplynutím
dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den
v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
V daném případě byl ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. dnem určujícím počátek
běhu dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti den doručení písemného vyhotovení
rozsudku krajského soudu, tj. pondělí 8. 1. 2007. Konec lhůty pro podání kasační stížnosti
podle odst. 2 téhož ustanovení pak v návaznosti na výše uvedené připadl na den,
který se svým pojmenováním shodoval se dnem určujícím počátek běhu lhůty, tj. pondělí
22. 1. 2007. Tento den byl posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti,
tj. pro její předání soudu nebo zaslání prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní
poštovní licence, anebo předání orgánu, který má povinnost ji doručit.
Kasační stížnost ze dne 24. 1. 2007 byla stěžovatelem podána osobně u Nejvyššího
správního soudu dne 24. 1. 2007. Podle ustanovení §106 odst. 4 s. ř. s. se kasační stížnost
podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost
podána u Nejvyššího správního soudu. Jelikož poslední den lhůty k podání kasační stížnosti
připadl na pondělí 22. 1. 2007, je třeba konstatovat, že byla podána opožděně.
Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením
odmítne návrh, jestliže byl podán opožděně. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší
správní soud podle tohoto ustanovení ve spojení s §120 s. ř. s. předmětnou kasační stížnost
odmítl, neboť lhůta pro její podání byla zmeškána.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu