ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.125.2007:54
sp. zn. 9 Azs 125/2007 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele O. A., zastoupeného Mgr. Ondřejem
Pivoňkou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Laurinova 1049, za účasti Ministerstva
vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2006,
č. j. 55 Az 6/2006 – 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele, Mgr. Ondřeji Pivoňkovi, advokátovi se sídlem
v Mladé Boleslavi, Laurinova 1049, se p ř i z n á v á odměna v částce 4800 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní
moci usnesení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného
rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne
20. 10. 2006, č. j. OAM-600/LE-C06-C09-2006, jímž stěžovateli nebyla dle ustanovení §12,
§13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších
předpisů, udělena mezinárodní ochrana.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany formou azylu, Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), nejprve
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního
řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
V dané věci stěžovatel obecně uvádí důvody podání své kasační stížnosti
dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., avšak pouze citací zákonného textu.
V doplnění podaném k výzvě soudu prostřednictvím ustanoveného zástupce stěžovatel
některé jednotlivé body doplnil a upřesnil. Především zdůraznil, že v předchozím řízení zcela
konkrétně uváděl, že jeho otec byl členem politické strany ALGA, kde pracoval i jeho bratr.
Postavení této politické strany po změně politické situace v zemi však již Ministerstvo vnitra
ani krajský soud nijak podrobněji neposuzovaly. Přitom právě tvrzení stěžovatele, že otcův
obchod byl během revoluce vypálen, otci i bratrovi někdo stále vyhrožuje, bylo jeho hlavním
argumentem pro udělení azylu a dále i doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu.
Správní orgán ani soud si tedy neučinily dostatečný přehled o situaci v zemi původu
stěžovatele, zjištěné skutečnosti jsou dle jeho tvrzení zcela nedostatečné a měly být provedeny
další dotazy na doplnění zjištění skutkového stavu. Z nich stěžovatel konkrétně zmiňuje
zprávy mezinárodních organizací působících v oblasti země jeho původu jako Amnesty
International, UNHCR a Human Rights Watch.
Nejvyšší správní soud v prvé řadě uvádí, že kasační stížnost i její doplnění posoudil
v souladu s právním názorem, který zaujal rozšířený senát zdejšího soudu v rozsudku ze dne
20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58, publikovaném pod č. 835/2006 Sb. NSS: „... líčení
skutkových okolností v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nemůže být toliko typovou
charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého
druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných
konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. … Žalobce
je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah,
hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného
rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled
na to, proč se má jednat o nezákonnosti. … Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit
toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami.
Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním
či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část,
nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly
zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné,
jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.“
Ve světle tohoto rozhodnutí se Nejvyšší správní soud nemohl pro přílišnou obecnost zabývat
důvody tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení a v nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí
s tím, že tato mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, tedy důvody
ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
Ke stěžovatelem namítanému pochybení Ministerstva vnitra a krajského soudu
týkajícímu se neúplných zjištění a nedostatečného přehledu o situaci v zemi původu Nejvyšší
správní soud poukazuje na nekonkrétní vymezení tohoto stížního bodu v kasační stížnosti.
Stěžovatel především neuvádí, v jakých částech a pasážích jsou nedostatečné či nepravdivé
zprávy o zemi původu, ze kterých vycházel žalovaný. Uvádí pouze, že tyto zprávy neodhalují
situaci a postavení politické strany ALGA a jejích členů a stoupenců, aniž však sám
tyto skutečnosti popisuje. Bez jeho poukazu na konkrétní rozpory použitých zpráv ze země
původu a skutečné situace zde však nelze krajskému soudu ani správním orgánům vytknout,
že z informací Ministerstva zahraničních věcí USA a Ministerstva zahraničních věcí ČR
vycházely. Nejvyšší správní soud zde odkazuje na svůj rozsudek ze dne 13. 4. 2004,
č. j. 3 Azs 18/2004 - 37, publikovaný pod č. 312/2004 Sb. NSS, kde uvádí: „Pokud
stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí pouze námitky obecného charakteru, aniž upřesňuje,
které konkrétní důkazy či podklady pro rozhodnutí žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí
chybí, je takové tvrzení bez uvedení konkrétních skutečností nedůvodné. Nejvyšší správní soud
vychází z premisy „nechť si každý střeží svá práva“; proto nemůže stěžovatelka v kasační
stížnosti úspěšně namítat, že správní orgán či soud v předcházejícím řízení nezjistily důsledně
skutečný stav věcí, pokud sama neuvádí skutečnosti či důkazy, které pro takové tvrzení
svědčí“. Podobně se Nejvyšší správní soud vyjádřil i v rozhodnutí ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 22/2003 - 41, zveřejněném na www.nssoud.cz,: ... „Povinnost zjistit skutečný stav
věci dle ustanovení §32 správního řádu má správní orgán pouze v rozsahu důvodů,
které žadatel v průběhu správního řízení uvedl“.
Ze shora uvedeného vyplývá, že judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Nejvyšší správní soud s ohledem na uvedené skutečnosti shledal
kasační stížnost nepřijatelnou, a proto ji podle ust. §104a s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ust. §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem
ustanoven usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2007, č. j. 55 Az 6/2006 – 33,
zástupce z řad advokátů, Mgr. Ondřej Pivoňka, advokát se sídlem v Mladé Boleslavi,
Laurinova 1049. Ustanovenému zástupci stěžovatele byla přiznána odměna v celkové částce
4800 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání soudu
týkající se věci samé) dle §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů
(advokátní tarif). Odměna byla vypočtena dle ustanovení §9 odst. 3 písm. f), ve spojení
s §7 bod 5., advokátního tarifu tak, že za každý z úkonů činí odměna 2100 Kč
a k němu náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §13 odst. 3 téže vyhlášky.
Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle ust. §35 odst. 8 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. listopadu 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu