ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.140.2007:61
sp. zn. 9 Azs 140/2007 - 61
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a
soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance a JUDr.
Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele M. M., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Palasem,
advokátem se sídlem v Praze 7, Dělnická 30, za účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové
a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti podané
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2006, č. j. 32 Az 30/2006 -
30,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele, JUDr. Jaroslavu Palasovi, advokátovi se sídlem
v Praze 7, Dělnická 30, se p ř i z n á v á odměna za poskytnutou právní službu
ve výši 4800 Kč. Tato částka bude uhrazena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného
rozsudku, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky (dále též „správní orgán“), ze dne 20. 4. 2006, č. j. OAM-241/VL-
10-K01-2006, jímž mu podle ust. §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“), nebyl udělen azyl a zároveň bylo vysloveno, že se na něj nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu ust. §91 citovaného zákona.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci poskytnutí
mezinárodní ochrany formou azylu, Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela
by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení
institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č.j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované
pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní ochrany
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů uvedených v ust. §103
odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší
správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
V dané věci stěžovatel shledává vážná pochybení všech dosavadních orgánů v řízení
o udělení azylu a v projednání věci u krajského soudu, který měl podle názoru stěžovatele
projednat předmětnou věc v rozporu s platným právním řádem, zejména se zákonem o azylu.
Stěžovatel namítá, že se krajský soud detailně nezabýval dnešní politickou situací
na Ukrajině. Krajský soud vycházel ze zprávy MZV ČR, která byla vypracována v roce 2005
a od té doby nebyla obnovována. Krajský soud se spokojil s pouhou konstatací faktu,
že po prezidentských volbách se na Ukrajině nastolil demokratický stav a tudíž žádná tvrzení
stěžovatele nejsou podložena. Krajský soud neshledal opodstatněným tvrzení stěžovatele
o tom, že při nuceném vrácení na Ukrajinu bude vystaven pronásledování své osoby ze strany
policejních orgánů a je ohrožen jeho život i svoboda pro jeho politické postoje, jak vyplývá
z obsahu spisu správního orgánu. Toto nebezpečí trvá i nadále vzhledem ke krátké době
politických změn na Ukrajině, k nimž došlo pouze ve vrcholných orgánech státu.
S těmito námitkami se Nejvyšší správní soud neztotožňuje a poukazuje
na svůj rozsudek ze dne 13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 - 37, publikovaný pod č. 312/2004
Sb. NSS, z něhož vyplývá, že pokud stěžovatel v kasační stížnosti uvádí pouze námitky
obecného charakteru, aniž upřesňuje, které konkrétní důkazy či podklady pro rozhodnutí
správního orgánu v odůvodnění jeho rozhodnutí chybí, je takové tvrzení bez uvedení
konkrétních skutečností nedůvodné. Nejvyšší správní soud vychází z premisy „nechť si každý
střeží svá práva“; proto nemůže stěžovatel v kasační stížnosti úspěšně namítat, že správní
orgán či soud v předcházejícím řízení nezjistily důsledně skutečný stav věci,
pokud sám neuvádí skutečnosti či důkazy, které pro takové tvrzení svědčí.
Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu
tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost nepřijatelnou,
a proto ji podle ust. §104a s. ř. s. odmítl.
Stěžovatel podal návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek dle ust. §107
s. ř. s. O tomto návrhu Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť kasační stížnost ve věcech
mezinárodní ochrany je vybavena odkladným účinkem ex lege (ust. §32 odst. 5 zákona
o azylu).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ust. §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Stěžovateli byl pro toto řízení před soudem ustanoven zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8, §120 s. ř. s.). Soud
proto určil odměnu advokátovi částkou 2 x 2100 Kč za dva úkony právní služby – převzetí
a příprava věci a písemné podání soudu týkající se věci samé, a 2 x 300 Kč na úhradu
hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) a d) a §13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem 4800 Kč. Tato částka bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu