ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.158.2007:92
sp. zn. 9 Azs 158/2007 - 92
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatelky K. H., zastoupené JUDr. Pěvou Skýbovou,
advokátkou se sídlem v Brně, Bartošova 4, za účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a
migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti podané proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2007, č. j. 56 Az 198/2006 - 40,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni stěžovatelky, JUDr. Pěvě Skýbové, advokátce se sídlem
v Brně, Bartošova 4, se p ř i z n á v á odměna za poskytnutou právní službu
ve výši 5712 Kč. Tato částka bude uhrazena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora
označeného rozsudku, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva
vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále též „správní orgán“), ze dne 9. 6. 2006,
č. j. OAM-640/VL-07-ZA05-2006, jímž byla zamítnuta její žádost o udělení azylu
dle ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“),
jako zjevně nedůvodná.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany (dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č.j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní ochrany
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je pak nejenom splnit
podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů
uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích
kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů
a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně
projednat.
V dané věci má stěžovatelka za to, že krajský soud měl žalobě vyhovět, neboť nebyl
důvod k zamítnutí žaloby, protože měl dostatek podkladů pro svoje rozhodnutí.
Dále poukazuje na skutečnost, že se správní orgán dostatečně nevypořádal se zjištěním
faktických informací o zemi jejího původu. Podle stěžovatelky správní orgán nepřihlédl
k ryze osobním důvodům, které ji vedly k podání žádosti o azyl a její velice osobní situaci,
kdy byla agresivním manželem vyhnána s nezletilou dcerou a nemohla se proti jeho chování
v žádném případě obrátit o pomoc na policii; domnívá se, že bylo prokázáno, že na Ukrajině
nemůže žít plnohodnotný život, čímž jí bylo odňato právo na spokojený a důstojný život.
Stěžovatelka namítá nesprávné posouzení právní otázky pronásledování agresivním
manželem bez možnosti obrátit se na policii ve smyslu ust. §2 odst. 7 zákona o azylu
a důvodů pro udělení azylu podle ust. §12 písm. a) a b) citovaného zákona. Je přesvědčena,
že skutková zjištění o jejích osobních poměrech v zemi původu jsou v rozporu s rozhodnutím
správního orgánu a krajský soud tento rozpor svým rozhodnutím neodstranil.
Podle stěžovatelky krajský soud porušil jednu ze stěžejních zásad řízení, neboť jednostranně
vykládá zákon v její neprospěch a nerespektuje tak rovnost stran.
S touto v podstatě jedinou námitkou stěžovatelky týkající se pronásledování
agresivním manželem se Nejvyšší správní soud neztotožňuje a poukazuje na svůj rozsudek
ze dne 28. 11. 2003, č. j. 4 Azs 24/2003 - 68, www.nssoud.cz, v němž byla otázka
ekonomických problémů žadatelky o azyl a nečinnosti policie při řešení jejích problémů
s manželem již řešena.
Pochybení soudu spatřuje stěžovatelka i v tom, že jí bylo odepřeno právo
na zastoupení právním zástupcem. K této velice obecně pojaté námitce uvádí Nejvyšší správní
soud následující. Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelka nikterak nereagovala na výzvu
krajského soudu ze dne 4. 9. 2006, která jí byla doručena dne 21. 9. 2006, v níž ji krajský
soud vyzval k doplnění jejího návrhu na ustanovení zástupce ze dne 31. 8. 2006, nebyl jí
zástupce ustanoven, neboť nenaplnila zákonné podmínky pro ustanovení zástupce, jak
vyplývá z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2006, č. j. 56 Az 198/2006 - 30, na
které Nejvyšší správní soud blíže odkazuje.
Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu
tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou, a proto ji podle ust. §104a s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ust. §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Stěžovatelce byla pro toto řízení před soudem ustanovena zástupkyní advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8,
§120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátce částkou 2 x 2100 Kč za dva úkony právní
služby – převzetí a příprava věci a písemné podání soudu týkající se věci samé, a 2 x 300 Kč
na úhradu hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) a d)
a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem 4800 Kč.
Protože ustanovená advokátka je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen daň), zvyšuje
se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny
za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani
z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně vypočtená podle uvedeného
zákona činí 912 Kč. Ustanovené zástupkyni se tedy přiznává náhrada nákladů řízení ve výši
5712 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. září 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu