ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.163.2007:108
sp. zn. 9 Azs 163/2007 - 108
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatelky S. N., zastoupené JUDr. Vojtěchem
Hrozou, advokátem se sídlem v Brně, Arne Nováka 4, za účasti Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2006, č. j. 60 Az 102/2005 –
57,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatelky, JUDr. Vojtěchu Hrozovi, advokátovi
se sídlem v Brně, Arne Nováka 4, se odměna za poskytnutou právní službu
nepřiznává .
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora
označeného rozsudku, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva
vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále též „správní orgán“), ze dne 2. 8. 2005,
č. j. OAM-1301/VL-19-VL02-2005, jímž byla zamítnuta její žádost o udělení azylu
dle ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“),
jako zjevně nedůvodná.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany (dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č.j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem
Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní ochrany
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů uvedených v ust. §103
odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší
správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Ve své kasační stížnosti stěžovatelka uvádí, že v zemi původu, Ukrajině,
je pronásledována a má neustále potíže s místními „mafiány“, z jejichž strany jí šlo i o život.
Proto uprchla do České republiky, kde požádala o azyl. V Ukrajině nemá podle jejího názoru
smysl se obracet na stát, protože takové poměry trpí a pravděpodobně i podporuje.
Stěžovatelka se domnívá, že její problémy zdánlivě soukromého charakteru jsou obrazem
poměrů v Ukrajině, jaké popisuje Příručka k postupům a kritériím pro určování právního
postavení uprchlíků, vydaná Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky v lednu 1992 v Ženevě
(dále jen „Příručka“), a to zejména v čl. 53 a čl. 43. Stěžovatelka namítá nezákonnost
rozhodnutí správního orgánu způsobenou tím, že správní orgán nezjistil přesně a úplně
skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí, čímž porušil ust. §3 odst. 4, §32 odst. 1 a §46
zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů
(dále též „správní řád“), a v důsledku toho i nesprávně právně posoudil žádost o azyl. Důkazy,
které si správní orgán opatřil pro rozhodnutí, nebyly úplné, čímž došlo k porušení ust. §32
odst. 1 a §34 odst. 1 správního řádu, a proto správní orgán nemohl správně usuzovat
na skutkové a právní otázky, které pro své rozhodnutí potřebuje zodpovědět. A dále,
že rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů.
Nejvyšší správní soud se neztotožňuje s námitkou stěžovatelky, týkající
se jejího pronásledování ze strany „mafie“, a ve vztahu k této námitce poukazuje
na svůj rozsudek ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, www.nssoud.cz,
z něhož vyplývá, že skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy
před vyhrožováním ze strany soukromé osoby, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu
podle ust. §12 zákona o azylu, tím spíše v situaci, kdy politický systém v zemi původu
stěžovatele dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů
a tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny.
K ostatním námitkám stěžovatelky je nutno přistupovat ve smyslu ust. §109 odst. 4
s. ř. s., podle něhož Nejvyšší správní soud nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel
uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí. A proto námitkou stěžovatelky týkající
se odkazu na příslušné články Příručky a dále tím, že správní orgán nezjistil přesně a úplně
skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí, že důkazy, které si správní orgán opatřil
pro rozhodnutí, nebyly úplné, a že rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů, se Nejvyšší
správní soud s ohledem na výše citované ust. §109 odst. 4 s. ř. s. pro jejich novost nezabýval.
Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu
tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny projednatelné námitky podávané v kasační
stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou, a proto ji podle ust. §104a s. ř. s. odmítl.
Stěžovatelka podala návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
dle ust. §107 s. ř. s. O tomto návrhu Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť kasační stížnost
ve věcech mezinárodní ochrany je vybavena odkladným účinkem ex lege (ust. §32 odst. 5
zákona o azylu).
Stěžovatelka ve své kasační stížnosti též žádala o osvobození od soudních poplatků.
Ani o této žádosti Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť kasační stížnost ve věcech
mezinárodní ochrany je podle ust. §11 odst. 3 písm. f) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, od soudního poplatku osvobozena.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ust. §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8, §120
s. ř. s.). V dané věci však Nejvyšší správní soud zástupci stěžovatelky odměnu za zastupování
nepřiznal, neboť ustanovený zástupce neuvedl, jaké úkony v tomto řízení vykonal,
a ani z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by tento nějaký úkon právní služby,
za který by mu dle ust. §11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, náležela odměna, vykonal, když „doplnění“ kasační stížnosti ze dne
24. 5. 2007, jež je obsahově shodné s kasační stížností podanou stěžovatelkou a liší se toliko
formální úpravou, nelze považovat za písemné podání soudu týkající se věci samé ve smyslu
ust. §11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. září 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu