ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.177.2007:52
sp. zn. 9 Azs 177/2007 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatelky G. A., zastoupené Mgr. Lucií Filípkovou,
advokátkou se sídlem v Ostravě, Matiční 730/3, za účasti Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2007, č. j. 62 Az 67/2006 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni stěžovatelky Mgr. Lucii Filípkové, advokátce se sídlem
v Ostravě, Matiční 730/3, se p ř i z n á v á odměna v částce 4800 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Stěžovatelka včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek
Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní
orgán“), ze dne 20. 11. 2006, č. j. OAM-1289/VL-07-05-2006. Tímto rozhodnutím správní
orgán zamítl žádost stěžovatelky o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou
podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
Vzhledem k okolnosti, že se v dané věci jedná o kasační stížnost ve věci
mezinárodní ochrany, Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), nejprve
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS, dostupné
též na www.nssoud.cz.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele
jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního
práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému
typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním
úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti
kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů uvedených v ustanovení §103
odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti,
v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu
by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Stěžovatelka v podané kasační stížnosti, ve znění jejího doplnění ze dne
24. 9. 2007, uplatňuje důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Dle názoru
stěžovatelky bylo povinností správního orgánu poté, co dospěl k závěru o nenaplnění
podmínek nutných pro udělení azylu dle §12 zákona o azylu, dále zkoumat, zda v případě
stěžovatelky nebylo možno udělit azyl podle §13 či §14 zákona o azylu, byť si je vědoma
skutečnosti, že samotné rozhodnutí o udělení či neudělení azylu dle citovaných ustanovení
je věcí správního uvážení. V projednávané věci však správní orgán pouze vyhodnotil,
že stěžovatelka neuvedla skutečnosti svědčící o tom, že by byla ve své zemi vystavena
pronásledování, aniž by se však dále zabýval možností udělení azylu podle ustanovení
§13 zákona o azylu (azyl za účelem sloučení rodiny) nebo podle §14 téhož zákona
(humanitární azyl). Při zjišťování skutkové podstaty tak došlo ze strany správního orgánu
k porušení procesních ustanovení takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost
vydaného rozhodnutí a krajský soud měl z uvedených důvodů rozhodnutí správního
orgánu zrušit.
Z obsahu správního spisu vyplynulo, že stěžovatelka přicestovala do České republiky,
neboť je vdovou, žije sama, má zdravotní potíže a v případě potřeby se o ni v zemi původu
nemá kdo postarat, neboť děti žijí v České republice.
K takto uplatněným kasačním námitkám Nejvyšší správní soud předesílá, že žádost
stěžovatelky o udělení mezinárodní ochrany byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná
podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť správní orgán dospěl
k závěru, že stěžovatelka ve své žádosti neuvedla žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno
dovodit její pronásledování ve vlasti z důvodů uvedených v §12 či §14a zákona o azylu.
Za této situace tedy neměl správní orgán povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení
azylu dle §12, §13 či §14 zákona o azylu tak, jak stěžovatelka namítá. Tato otázka již byla
v minulosti předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu, který např. ve svém
rozhodnutí ze dne 27. 5. 2004, č. j. 7 Azs 124/2004 - 45, publikovaném pod č. 349/2004 Sb.
NSS, uvádí, že naplnění podmínek pro zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné
vylučuje posouzení žádosti o udělení azylu podle ustanovení §12, případně dle ustanovení
§14 zákona o azylu. Rovněž v rozhodnutí ze dne 10. 2. 2004, č. j. 4 Azs 35/2003 - 71,
publikovaném na www.nssoud.cz, Nejvyšší správní soud konstatuje, že v případě zamítnutí
žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné není prováděno dokazování ohledně zjištění
existence důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu, což dále vylučuje rozhodování
podle §14 zákona o azylu (humanitární azyl) i podle §13 zákona (sloučení rodiny).
Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu
poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou, a proto ji podle ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu stěžovatelky, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle ustanovení §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť kasační
stížnost ve věcech mezinárodní ochrany je ve smyslu ustanovení §32 odst. 5 zákona o azylu
odkladným účinkem vybavena ex lege.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovatelce byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena usnesením Krajského
soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2007, č. j. 62 Az 67/2006 - 41, zástupkyně Mgr. Lucie
Filípková, advokátka se sídlem v Ostravě, Matiční 730/3. Ustanovené zástupkyni stěžovatelky
byla přiznána odměna v celkové částce 4800 Kč, a to za dva úkony právní služby (převzetí
a příprava zastoupení; písemné podání soudu ve věci samé) podle §11 odst. 1 písm. b) a d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif). Odměna byla vypočtena
podle ustanovení §9 odst. 3 písm. f), ve spojení s §7 bod 5., advokátního tarifu tak, že za dva
úkony právní služby je stanovena odměna ve výši 4200 Kč (2 x 2100 Kč), k níž náleží
náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč) podle §13 odst. 3 téže vyhlášky.
Náklady právního zastoupení stěžovatelky nese v souladu s ustanovením §35 odst. 8 s. ř. s.
stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. listopadu 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu