ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.19.2007:60
sp. zn. 9 Azs 19/2007 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele R. M. M. M., zastoupeného Mgr.
Gabrielem Šípem, advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 24, za účasti Ministerstva
vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2006, č. j. 49
Az 50/2006 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele Mgr. Gabrielu Šípovi, advokátovi se sídlem
v Kladně, Kleinerova 24, se nepřiznává odměna za zastupování.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností stěžovatel napadl v záhlaví označený pravomocný
rozsudek, kterým byla podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 5. 9. 2006,
č. j. OAM-1092/LE-05-07-2006, kterým byla zamítnuta jeho žádost o udělení mezinárodní
ochrany (dříve azylu) jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. a) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění platném pro projednávanou věc.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nejprve zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního
řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS, www.nssoud.cz.
61
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní ochrany
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů uvedených
v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií
přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů
a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně
projednat.
Stěžovatel však žádné důvody přijatelnosti své kasační stížnosti netvrdil a v kasační
stížnosti uplatnil toliko důvod podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., tj. zmatečnost řízení,
jež spatřuje v tom, že rozhodoval soud, který v dané věci nebyl místně příslušný;
podle jeho názoru měl v dané věci rozhodovat Městský soud v Praze namísto Krajského
soudu v Praze, ke kterému podal žalobu v důsledku špatné informace poskytnuté
Ministerstvem vnitra při převzetí správního rozhodnutí.
Nadto bylo dne 19. 4. 2007 zdejšímu soudu doručeno podání stěžovatele psané
zřejmě v arabském jazyce, v českém jazyce označené jako „návrh na provedení důkazu“.
V návaznosti na toto podání byl zástupce stěžovatele vyzván přípisem ze dne 30. 4. 2007,
č. j. 9 Azs 19/2007 – 58, doručeným mu dne 4. 5. 2007, aby v součinnosti se svým klientem
sdělil Nejvyššímu správnímu soudu obsah daného podání a specifikoval veškeré skutečnosti,
které mají být navrhovaným dokazováním prokázány, včetně důkazů, které mají být
v předmětném řízení provedeny. Dále byl vyzván, aby sdělil, proč je navrhované dokazování
podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti a z jakého důvodu nemohl příslušné důkazy
stěžovatel v předchozím řízení před krajským soudem navrhnout. K zaslání sdělení ve smyslu
výše uvedeném byla zástupci stěžovatele stanovena lhůta 5 dnů ode dne doručení výzvy s tím,
že v opačném případě zdejší soud nebude k danému podání přihlížet. Vzhledem k tomu,
že zástupce stěžovatele ke dni rozhodnutí ve věci žádné sdělení nezaslal, Nejvyšší správní
soud k předmětnému podání stěžovatele nepřihlížel.
Pokud jde o stížnostní námitku, Nejvyšší správní soud konstatuje, že otázkou
nedostatku místní příslušnosti se ve skutkově a právně obdobném případě, kdy stěžovatel
použil v podstatě stejnou právní argumentaci, podrobně zabýval, a proto odkazuje
na svůj právní názor vyjádřený v rozsudku ze dne 22. 2. 2007, č. j. 2 Azs 156/2006 - 38,
www.nssoud.cz., jakož i v rozsudku ze dne 22. 3. 2007, č. j. 8 Azs 118/2006 - 81,
www.nssoud.cz, který vychází z toho, že nedostatek místní příslušnosti krajského soudu,
který ve věci rozhodoval, namítaný až v kasační stížnosti, zásadně nezpůsobuje zmatečnost
řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a není tak důvodem pro zrušení jeho rozhodnutí.
Případná místní nepříslušnost soudu by totiž byla zhojena pomocí zásady perpetuatio fori
(trvání místní příslušnosti), k jejíž aplikovatelnosti se Nejvyšší správní soud vyslovil
ve svém usnesení ze dne 12. 6. 2003, č. j. Nad 52/2003 - 28, publikovaném pod č. 27/2003
Sb. NSS, www.nssoud.cz, s tím, že jako obecná zásada právní se užije i ve sféře správního
soudnictví.
62
Ze shora uvedeného vyplývá, že judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitku uplatněnou v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší
správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní
zájmy stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou, a proto ji podle ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., zástupci stěžovatele,
který mu byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát. Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven usnesením
Krajského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2006, č. j. 49 Az 50/2006 - 36, zástupce z řad
advokátů Mgr. Gabriel Šíp, advokát se sídlem v Kladně, Kleinerova 24. Dne 6. 2. 2007
tento ustanovený zástupce předložil Nejvyššímu správnímu soudu přípis obsahující vyčíslení
nákladů o kasační stížnosti v celkové výši 6344 Kč, sestávající se 1) z odměny ve výši
4200 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, nahlížení do soudního
spisu krajského soudu) podle ustanovení §11 odst. 1 písm. b) a f) a §11 odst. 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, 2) z náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč
(za dva úkony právní služby po 300 Kč) podle §13 odst. 3 advokátního tarifu, 3) z náhrady
za promeškaný čas podle §14 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 800 Kč, 4) cestovného
na trase Kladno – Praha a zpět dne 12. 12. 2006 (nahlížení do soudního spisu) ve výši
384,40 Kč a na trase Kladno – V. P. a zpět dne 12. 12. 2006 (první porada s klientem) ve výši
359,60 Kč. Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud ověřil, že byť ustanovený zástupce nahlížel
dne 12. 12. 2006 do soudního spisu krajského soudu, kasační stížnost žádným způsobem
nedoplnil a neučinil ani jiné podání týkající se věci samé. Nejvyšší správní soud dále ze své
úřední činnosti zjistil, že téhož dne, tj. 12. 12. 2006, ustanovený zástupce nahlížel také do
soudních spisů vedených krajským soudem pod sp. zn.49 Az 38/2006 a sp. zn. 49 Az
35/2006, o nichž probíhá řízení u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 9 Azs 11/2007 a sp.
zn. 9 Azs 12/2007, přičemž i v těchto řízeních uplatnil cestovné a náhradu nákladů za ztrátu
času stráveného na cestě ke krajskému soudu v plné výši, shodně jako v předmětné věci.
Obdobně tento ustanovený zástupce postupoval i v případě cestovného a náhrady za ztrátu
času stráveného na cestě do V. P.dne 12. 12. 2006 za účelem první porady s klientem,
které v plné výši uplatnil i v řízení vedeném u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 2 Azs 167/2006, v němž mu byla náhrada takto uplatněných nákladů přiznána
v plné výši.
Po vyhodnocení výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že jmenovaný advokát neprokázal v řízení o kasační stížnosti uskutečnění žádného úkonu
právní služby, který by mohl být považován za důvodně vynaložený k ochraně práv
stěžovatele, když kasační stížnost žádným způsobem nedoplnil a neučinil ani jiné podání
týkající se věci samé. Povinnost soudu uhradit zástupci odměnu za zastupování
podle §35 odst. 8 s. ř. s. v sobě nezahrnuje možnost uhrazení jakéhokoli úkonu, který byl
dle tvrzení ustanoveného zástupce proveden. Má-li být úkon učiněný zástupcem posouzen
jako úkon právní služby ve smyslu §11 advokátního tarifu, za který náleží odměna, musí být
63
prokázáno jeho skutečné provedení a dále jeho účel, cíl a příčinná souvislost ve vztahu
k obhajobě práv zastupovaného účastníka.
Ohledně uskutečnění první porady s klientem v této souvislosti Nejvyšší správní soud
konstatuje, že provedení tohoto úkonu bylo zástupcem tvrzeno poprvé ve vyúčtování odměny
ze dne 6. 2. 2007 a soudu nebyl předložen žádný důkaz prokazující jeho realizaci, respektive
jeho obsah. Výše uvedené podmínky nebyly splněny ani v případě nahlédnutí do spisu dne
12. 12. 2006; kasační stížnost podaná stěžovatelem zpochybňuje právní posouzení místní
příslušnosti soudu, přičemž skutková zjištění týkající se tohoto závěru nebyla sporná
a ze soudu dostupných informací tedy nelze jednoznačně určit, jaké důvody vedly zástupce
k potřebě nahlédnutí do spisu. Zástupce po nahlédnutí do spisu (ani před ním) neučinil ve věci
žádný úkon, není tedy zřejmé, jakým způsobem se jeho provedení projevilo při hájení práv
stěžovatele. Bez prokázání této souvislosti není možné nahlédnutí do spisu ze dne
12. 12. 2006 považovat za úkon právní služby provedený při zastupování stěžovatele v dané
věci a soud za něj zástupci nepřiznal odměnu stejně tak, jako v případě jeho první porady
s klientem. Vzhledem k nepřiznání odměny za tyto dva úkony nemohla být přiznána
ani náhrada cestovného a ztráta času v souvislosti s těmito úkony, nehledě na to,
že ustanovený zástupce svým shora uvedeným nekorektním postupem, kterým tytéž náklady
uplatnil opakovaně v plné výši, ve svém důsledku zcela zpochybnil částku uplatňovanou
na těchto nákladech řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. května 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu