ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.24.2007:34
sp. zn. 9 Azs 24/2007 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele O. Y., zastoupeného Mgr. Alexandrem
Vaškevičem, advokátem, se sídlem v Plzni, Františkánská 7, za účasti Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2006, č. j. 64 Az 67/2005 -
17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatel kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu
v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“), ze dne
18. 5. 2005, č. j. OAM-911/VL-07-11-2005. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žádost
stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 1 písm. k)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), když dospěl k závěru, že stěžovatel
podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání
k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat o udělení azylu dříve.
Z obsahu předloženého soudního spisu je zřejmé, že shora označený rozsudek
krajského soudu, v němž byl stěžovatel řádně poučen o možnosti podat proti němu kasační
stížnost ve lhůtě do dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení, byl stěžovateli
doručen ve smyslu ustanovení §46 odst. 3 a §50c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením
§42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění
(dále jen „s. ř. s.“), dne 16. 10. 2006.
Podle ustanovení §46 odst. 3 a §50c odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. nebyla-li fyzická
osoba zastižena na adrese svého pobytu či místa, kde se zdržuje, doručující orgán písemnost,
která jí má být doručena do vlastních rukou, uloží a zanechá adresátovi v místě doručování
výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nebude-li uložená písemnost vyzvednuta do 10 dnů
od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení
nedozvěděl.
Nejvyšší správní soud z doručenky založené na č. l. 20a) soudního spisu ověřil,
že pokus doručujícího orgánu o doručení písemnosti stěžovateli byl učiněn dne 5. 10. 2006.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl v místě doručení zastižen, byla téhož dne písemnost
uložena u držitele poštovní licence. Posledním dnem desetidenní lhůty stanovené ustanovením
§50c odst. 4 o. s. ř. byl den 15. 10. 2006 a protože tento den připadl na neděli, považuje
se v souladu s §40 odst. 3 s. ř. s. za den doručení nejblíže následující pracovní den, tj. pondělí
16. 10. 2006.
Stěžovateli byla písemnost vydána dne 19. 10. 2006, což stvrdil svým podpisem
na doručence; fikce doručení však nastala již dne 16. 10. 2006 uplynutím desetidenní úložní
doby, jejíž poslední den se považuje za den doručení, i když se stěžovatel o tomto uložení
nedozvěděl. Shodně judikoval Nejvyšší správní soud například ve svém rozhodnutí ze dne
24. 2. 2004, č. j. 5 Azs 15/2004 - 36 (zveřejněno na www.nssoud.cz), v němž uvádí: „Za den
doručení rozhodnutí, od kterého počíná běžet lhůta k podání kasační stížnosti (§106 odst. 2
s. ř. s.), nelze považovat den, kdy stěžovatelka zásilku osobně převzala, pokud se tak stalo
poté, kdy již uplynula desetidenní úložní doba, jejíž poslední den se považuje za den doručení,
i když se adresát o tomto uložení nedozvěděl (§46 odst. 4 o. s. ř.).“
Dle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout. Lhůta
určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí podle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. uplynutím
dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den
v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
V daném případě byl ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. dnem určujícím počátek
běhu dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti den doručení písemného vyhotovení
rozsudku krajského soudu, tj. pondělí 16. 10. 2006. Konec lhůty pro podání kasační stížnosti
podle odst. 2 téhož ustanovení pak v návaznosti na výše uvedené připadl na den,
který se svým pojmenováním shodoval se dnem určujícím počátek běhu lhůty, tj. pondělí
30. 10. 2006. Tento den byl posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti,
tj. pro její předání soudu nebo zaslání prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní
poštovní licence, anebo předání orgánu, který má povinnost ji doručit.
Poštovní zásilka obsahující kasační stížnost však byla držiteli poštovní licence předána
k přepravě dne 2. 11. 2006. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační stížnost
byla podána opožděně a z tohoto důvodu mu nezbylo, než ji podle ustanovení
§46 odst. 1 písm. b) ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu