ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.27.2007:43
sp. zn. 9 Azs 27/2007 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele G. T. E. H., zastoupeného Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8, za účasti Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. října 2006, č. j. 48 Az 78/2006 -
18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností stěžovatel napadl v záhlaví označený pravomocný
rozsudek, kterým byla podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 3. 9. 2006,
č. j. OAM-1077/LE-07-15-2006, kterým byla zamítnuta jeho žádost o udělení mezinárodní
ochrany (dříve azylu) jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění platném pro projednávanou věc.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nejprve zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního
řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS, www.nssoud.cz.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní ochrany
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů uvedených v ustanovení
§103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti
– v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu
by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Stěžovatel však žádné důvody přijatelnosti své kasační stížnosti netvrdil a v kasační
stížnosti uplatnil toliko důvod podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., tj. zmatečnost řízení,
kterou spatřuje v tom, že rozhodoval soud, který v dané věci nebyl místně příslušný;
podle jeho názoru měl v dané věci rozhodovat Městský soud v Praze namísto Krajského
soudu v Praze, ke kterému podal žalobu v důsledku špatné informace poskytnuté
Ministerstvem vnitra při převzetí správního rozhodnutí.
K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že otázkou nedostatku místní příslušnosti
se ve skutkově a právně obdobném případě, kdy stěžovatel použil v podstatě stejnou právní
argumentaci, podrobně zabýval, a proto odkazuje na svůj právní názor vyjádřený v rozsudku
ze dne 22. 2. 2007, č. j. 2 Azs 156/2006 - 38, www.nssoud.cz., jakož i v rozsudku ze dne
22. 3. 2007, č. j. 8 Azs 118/2006 - 80, www.nssoud.cz, který vychází z toho, že nedostatek
místní příslušnosti krajského soudu, který ve věci rozhodoval, namítaný až v kasační stížnosti,
zásadně nezpůsobuje zmatečnost řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a není
tak důvodem pro zrušení jeho rozhodnutí. Případná místní nepříslušnost soudu by totiž byla
zhojena pomocí zásady perpetuatio fori (trvání místní příslušnosti), k jejíž aplikovatelnosti
se Nejvyšší správní soud vyslovil ve svém usnesení ze dne 12. 6. 2003, č. j. Nad 52/2003 - 28,
publikovaném pod č. 27/2003 Sb. NSS, www.nssoud.cz, s tím, že jako obecná zásada právní
se užije i ve sféře správního soudnictví.
Ze shora uvedeného vyplývá, že judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na námitku uplatněnou v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší
správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní
zájmy stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou, a proto ji podle ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, bylo -li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu