ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.37.2007:66
sp. zn. 9 Azs 37/2007 - 66
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele A. H., zastoupeného Mgr. Janou
Hladíkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, 17. listopadu 623, za účasti Ministerstva
vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích,
ze dne 19. 10. 2006, č. j. 52 Az 9/2006 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .
III. Ustanovené zástupkyni stěžovatele Mgr. Janě Hladíko vé, advokátce se sídlem
v Pardubicích, 17. listopadu 623, se p ř i z n á v á odměna v částce 5712 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Stěžovatel kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu
v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky
(dále jen „správní orgán“), ze dne 25. 5. 2006, č. j. OAM-2231/VL-20-05-2005.
Tímto rozhodnutím správní orgán stěžovateli neudělil azyl podle ustanovení §12, §13 a §14
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění poz dějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), když dospěl k závěru, že v této věci
nejsou dány důvody pro udělení azylu z důvodu pronásledování za uplatňování politických
práv a svobod, odůvodněného strachu z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství,
národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických
názorů a dále nebyly shledány důvody k udělení azylu za účelem sloučení rodiny ani důvody
humanitární.
Z obsahu předloženého soudního spisu je zřejmé, že shora označený rozsudek
krajského soudu, v němž byl stěžovatel řádně poučen o možnosti podat proti němu kasační
stížnost ve lhůtě do dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení, byl stěžovateli
doručen ve smyslu ustanovení §46 odst. 3 a §50c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením
§42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění
(dále jen „s. ř. s.“), dne 30. 10. 2006.
Podle ustanovení §46 odst. 3 a §50c odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. nebyla-li fyzická osoba
zastižena na adrese svého bytu či místa, kde se zdržuje, doručující orgán písemnost,
která jí má být doručena do vlastních rukou, uloží a zanechá adresátovi v místě doručování
výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nebude-li uložená písemnost vyzvednuta do 10 dnů
od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení
nedozvěděl.
Nejvyšší správní soud z doručenky založené na čl. 33 soudního spisu ověřil, že pokus
doručujícího orgánu o doručení písemnosti stěžovateli byl učiněn dne 20. 10. 2006.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl v místě doručení zastižen, byla téhož dne písemnost
uložena u držitele poštovní licence. Posledním dnem desetidenní lhůty stanovené
§50c odst. 4 o. s. ř. bylo pondělí 30. 10. 2006.
Stěžovateli byla písemnost vydána dne 31. 10. 2006, což stvrdil svým podpisem
na doručence, fikce doručení však nastala již dne 30. 10. 2006 uplynutím desetidenní úložní
doby, jejíž poslední den se považuje za den doručení, i když se stěžovatel o tomto uložení
nedozvěděl. Shodně judikoval Nejvyšší správní soud například ve svém rozhodnutí ze dne
24. 2. 2004, č. j. 5 Azs 15/2004 - 34 (zveřejněno na www.nssoud.cz), v němž uvádí: „Za den
doručení rozhodnutí, od kterého počíná běžet lhůta k podání kasační stížnosti
(§106 odst. 2 s. ř. s.), nelze považovat den, kdy stěžovatelka zásilku osobně převzala, pokud
se tak stalo poté, kdy již uplynula desetidenní úložní doba, jejíž poslední den se považuje
za den doručení, i když se adresát o tomto uložení nedozvěděl.“
Dle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout.
Lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí dle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s.
uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty.
Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
V daném případě byl dnem určujícím počátek běhu dvoutýdenní lhůty pro podání
kasační stížnosti den doručení písemného vyhotovení rozsudku krajského soudu, t. j. pondělí
30. 10. 2006. Konec lhůty pro včasné podání kasační stížnosti dle §40 odst. 2 s. ř. s.
pak v návaznosti na výše uvedené připadl na den, který se svým pojmenováním shodoval
se dnem určujícím počátek běhu lhůty, tj. pondělí 13. 11. 2006. Tento den byl posledním
dnem pro podání kasační stížnosti, tj. pro její předání soudu nebo zaslání prostřednictvím
držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předání orgánu,
který má povinnost ji doručit.
Poštovní zásilka obsahující kasační stížnost však byla držiteli poštovní licence předána
k přepravě dne 14. 11. 2006. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační stížnost
byla podána opožděně a z tohoto důvodu mu nezbylo, než ji podle ustanovení
§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., odmítnout.
Výrok o náhradě nákl adů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovateli byla pro řízení o kasační st ížnosti ustanovena usnesením Krajského soudu
v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 24. 11. 2006, č. j. 52 Az 9/2006 - 47,
zástupkyně z řad advokátů, Mgr. Jana Hladíková, advokátka se sídlem v Pardubicích,
17. listopadu 623. Ustanovené zástupkyni stěžovatele byla přiznána odměna v celkové částce
5712 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání soudu
týkající se věci samé) dle §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů
(advokátní tarif). Odměna byla vypočtena dle ust. §9 odst. 3 písm. f), ve spojení s §7 bod 5.,
advokátního tarifu tak, že za každý z úkonů činí odměna 2100 Kč a k němu náleží náhrada
hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §13 odst. 3 téže vyhlášky. Vzhledem k tomu,
že ustanovená advokátka je plátkyní daně z přidané hodnoty, byla k přiznané odměně
připočtena i příslušná daň z přidané hodnoty. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese
v souladu s ustanovením §35 odst. 8 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu