ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.47.2007:65
sp. zn. 9 Azs 47/2007 - 65
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele A. Ch. G., zastoupeného JUDr. Vladimírem
Čarňanským, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 41, za účasti Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. prosince 2006, č. j. 56 Az
133/2006 - 42,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora označeného
rozsudku, kterým byla podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 15. 4. 2006,
č. j. OAM-410/VL-07-11-2006, kterým byla zamítnuta jeho žádost o azyl jako zjevně
nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“).
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany (dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s.
nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS, www.nssoud.cz.
Podle citovaného usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen
natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva
jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu
případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním
úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní
ochrany je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany je pak nejenom
splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů
uvedených v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích
kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů
a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně
projednat.
V kasační stížnosti však stěžovatel uplatnil toliko kasační důvody podle §103 odst. 1
písm. a) a b) s. ř. s.. Namítl, že napadenému rozsudku krajského soudu vytýká ne zákonnost
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky a vadnost řízení při zjišťování skutkového
stavu před správním orgánem. Uvedl přitom, že soud v jeho případě nesprávně aplikoval
§2 odst. 5 a §12 písm. b) zákona o azylu s tím, že podle jeho názoru náleží k sociální skupině
osob zkrácených na svých majetkových právech a v této souvislosti tedy bylo na místě
zabývat se tím, zda jednání jeho strýce – vyhrožování stěžovateli a zabavení jeho zděděných
pozemků – je přičitatelné státu či nikoliv. K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje,
že otázkou příslušnosti k určité sociální skupině se již opakovaně zabýval a dostatečně
vypořádal (srov. např. rozsudek ze dne 26. 8. 2004, č. j. 5 Azs 187/2004 - 49, publikovaný
pod č. 401/2004 Sb. NSS, rozsudek ze dne 19. 5. 2004, č. j. 5 Azs 63/2004 - 60, publikovaný
pod č. 364/2004 Sb. NSS, rozsudek ze dne 31. 3. 2004, č. j. 6 Azs 41/2004 - 67, či rozsudek
ze dne 18. 12. 2003, č. j. 6 Azs 45/2003 - 49, www.nssoud.cz). Co se týče rozsahu zjišťování
skutkového stavu a okolností azylově relevantních správním orgánem, Nejvyšší správní soud
v tomto směru odkazuje rovněž na svou ustálenou judikaturu (srov. především rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č.j. 5 Azs 22/2003 - 41, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že Krajský soud v Brně se v napadeném
rozsudku nikterak neodchyluje od shora uvedené judikatury, která je jednotná a ustálená
a poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uplatněné v kasační stížnosti. Za těchto
okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádný důvod pro přijetí kasační stížnosti
k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji shledal ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s.
nepřijatelnou a odmítl ji.
Stěžovatel podal návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
dle ustanovení §107 s. ř. s. O tomto návrhu Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť kasační
stížnost ve věcech azylových je odkladným účinkem vybavena ex lege (§32 odst. 5 zákona
o azylu).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, bylo -li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. března 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu