ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.52.2007:43
sp. zn. 9 Azs 52/2007 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele H. S. H., za účasti Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2006, č. j. 64
Az 19/2006 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou k poštovní přepravě dne 22. 1. 2007 se stěžovatel
domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský
soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“), ze dne 14. 2. 2006,
č. j. OAM-16/VL-07-05-2006. Tímto rozhodnutím stěžovateli podle ustanovení §12, §13
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), nebyl udělen azyl,
a zároveň správní orgán konstatoval, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu
ustanovení §91 zákona o azylu.
Z obsahu předloženého soudního spisu vyplynulo, že shora označený rozsudek
krajského soudu, v němž byl stěžovatel řádně poučen o možnosti podat do dvou týdnů
od doručení písemného vyhotovení rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu
prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě kasační stížnost, byl stěžovateli doručen
ve smyslu ustanovení §46 odst. 3 a §50c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením §42 odst. 5
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“),
dne 23. 11. 2006.
Podle ustanovení §46 odst. 3 a §50c odst. 1 a 4 o. s. ř. nebyla-li fyzická
osoba zastižena na adrese svého bytu či místa, kde se zdržuje, doručující orgán písemnost,
která jí má být doručena do vlastních rukou, uloží a zanechá adresátovi v místě doručování
výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nebude-li uložená písemnost vyzvednuta do 10 dnů
od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení
nedozvěděl.
Nejvyšší správní soud v soudním spisu ověřil, že pokus doručujícího orgánu
o doručení písemnosti stěžovateli byl učiněn dne 13. 11. 2006. Vzhledem k tomu,
že stěžovatel nebyl v místě doručení zastižen, byla téhož dne písemnost uložena u držitele
poštovní licence. Protože se jednalo o písemnost, která měla být doručena do vlastních rukou
adresáta, považuje se v souladu s ustanovením §50c o. s. ř. za den doručení poslední den
desetidenní lhůty, kterou měl adresát k vyzvednutí zásilky. Posledním dnem lhůty
k vyzvednutí obsílky proto byl čtvrtek 23. 11. 2006 a tento den je také nutno považovat za den
jejího doručení.
Ačkoli předmětná písemnost byla stěžovateli vydána až poté, co se osobně dostavil
ke Krajskému soudu v Ostravě, tedy dne 9. 1. 2007, což stvrdil svým podpisem na doručence,
fikce doručení nastala již dne 23. 11. 2006 uplynutím desetidenní lhůty k vyzvednutí zásilky.
Ze záznamu soudu také vyplývá, že stěžovatel potvrdil, že se na adrese, kam mu bylo
oznámení o uložení zásilky doručeno, nadále zdržuje. Nejvyšší správní soud také zjistil,
že tato adresa souhlasí s povoleným místem pobytu stěžovatele, které je zapsáno v registru
správního orgánu. Na skutečnost, zda se o uložení adresát dozvěděl či nikoli, proto nelze brát
s ohledem na znění shora citovaných ustanovení zákona zřetel. Shodně judikoval Nejvyšší
správní soud již ve svém rozhodnutí ze dne 24. 2. 2004, č. j. 5 Azs 15/2004 - 36,
v němž uvádí: „Za den doručení rozhodnutí, od kterého počíná běžet lhůta k podání kasační
stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), nelze považovat den, kdy stěžovatelka zásilku osobně převzala,
pokud se tak stalo poté, kdy již uplynula desetidenní úložní doba, jejíž poslední den
se považuje za den doručení, i když se adresát o tomto uložení nedozvěděl (§46 odst. 4
o. s. ř.).“
Dle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí a zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout.
Dle ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující
její počátek. Lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí dle ustanovení §40 odst. 2
s. ř. s. uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty.
Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
V daném případě byl ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. dnem určujícím počátek
běhu dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti den doručení písemného vyhotovení
rozsudku krajského soudu, tzn. čtvrtek 23. 11. 2006. Konec lhůty pro podání kasační
stížnosti dle odst. 2 téhož ustanovení pak v návaznosti na výše uvedené připadl na den,
který se svým pojmenováním shodoval s dnem určujícím počátek běhu lhůty, tedy na čtvrtek
7. 12. 2006. Tento den byl posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti, tj. pro její
předání soudu nebo zaslání prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní
licence, anebo předání orgánu, který má povinnost ji doručit.
Poštovní zásilka obsahující kasační stížnost však byla držiteli poštovní licence předána
k přepravě až dne 22. 1. 2007. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační
stížnost byla podána opožděně a z tohoto důvodu mu nezbylo, než ji podle ustanovení §46
odst. 1 písm. b), ve spojení s §120 s. ř. s., odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. března 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu