ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.54.2007:65
sp. zn. 9 Azs 54/2007 - 65
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele C. L., zastoupeného Mgr. Barborou
Leiterovou, advokátkou se sídlem v Brně, Hybešova 42, za účasti Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2006, č. j. 59 Az 28/2006 -
39,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 7. 3. 2006,
č. j. OAM-253/VL-10-08-2006, byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu
podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně nedůvodná.
Proti shora uvedenému rozhodnutí Ministerstva vnitra podal stěžovatel žalobu,
která byla zamítnuta napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě. Krajský soud dospěl
k závěru, že provedená skutková zjištění, z nichž správní orgán při rozhodování vycházel,
byla dostatečná a že napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem.
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2006, č. j. 59 Az 28/2006 - 39. Kasační stížnost
byla Nejvyššímu správnímu soudu předložena dne 14. 2. 2007 Krajským soudem v Ostravě.
Podáním ze dne 19. 2. 2007, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu téhož dne,
nazvaným „zpětvzetí kasační stížnosti“, vzal stěžovatel svoji kasační stížnost z rodinných
důvodů proti výše uvedenému rozsudku v plném rozsahu zpět a navrhl, aby soud řízení
o kasační stížnosti zastavil. Zpětvzetí stěžovatel odůvodnil tak, že řízení o udělení
azylu, které vedla v České republice jeho manželka, bylo již pravomocně rozhodnuto
v její neprospěch; jeho manželka je povinna vycestovat z České republiky a stěžovatel
se vrací na Ukrajinu s ní.
Podle ust. §47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), soud usnesením řízení zastaví, vzal-li navrhovatel
svůj návrh zpět.
Protože projev vůle stěžovatele, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, je zcela
jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o tom, že jím stěžovatel zamýšlel ukončení řízení
o kasační stížnosti jeho zastavením a vzhledem k tomu, že zpětvzetí kasační stížnosti
bylo učiněno poté, co byl spis předložen k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu, Nejvyšší
správní soud v souladu s ustanovením §47 písm. a) a §108 odst. 2 s. ř. s., za použití
ustanovení §120 téhož zákona, řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Podle druhé věty citovaného ustanovení vzal-li
však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení
zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu
nákladů řízení. Vzhledem k okolnosti, že nebylo prokázáno, že by stěžovatel vzal
svoji kasační stížnost zpět pro pozdější chování správního orgánu nebo že by byl uspokojen,
postupoval Nejvyšší správní soud podle věty první citovaného ustanovení a náhradu nákladů
řízení nepřiznal žádnému z účastníků řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. března 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu