ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.58.2007:52
sp. zn. 9 Azs 58/2007 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele A. T. E. M., zastoupeného Mgr. Michalem
Davidem, advokátem se sídlem v Praze 6, Českomalínská 516/27, za účasti Ministerstva
vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2006, č. j.
46 Az 76/2006 - 14,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele Mgr. Michalu Davidovi, advokátovi se sídlem
v Praze 6, Českomalínská 516/27, se p ř i z n á v á odměna za zastupování
ve výši 2400 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností stěžovatel napadl v záhlaví označený pravomocný
rozsudek, kterým byla podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 28. 8. 2006,
č. j. OAM-1037/LE-05-07-2006, kterým byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu
jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany (dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s.
nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS, www.nssoud.cz.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
53
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní ochrany
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů uvedených
v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií
přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého
důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Stěžovatel však žádné důvody přijatelnosti své kasační stížnosti netvrdil a v kasační
stížnosti uplatnil toliko důvod podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., tj. zmatečnost řízení,
jež spatřuje v tom, že rozhodoval soud, který v dané věci nebyl místně příslušný;
podle jeho názoru měl v dané věci rozhodovat Městský soud v Praze namísto Krajského
soudu v Praze, ke kterému podal žalobu v důsledku špatné informace poskytnuté
Ministerstvem vnitra při převzetí správního rozhodnutí. Posléze ještě kasační stížnost doplnil
a nad rámec shora uvedeného namítl, že soud v napadeném rozsudku vyšel z nesprávné
informace, že jediným důvodem pro jeho žádost o udělení azylu jsou ekonomické důvody
a poukázal přitom na možnou nepřesnou interpretaci jeho výpovědi během
pohovoru se zaměstnanci správního orgánu. V této souvislosti navíc rozšířil stížnostní důvody
i na §103 odst. 1 písm. b) a e) s. ř. s. a připojil návrh na přiznání odkladného účinku.
Nadto bylo dne 20. 4. 2007 zdejšímu soudu doručeno podání stěžovatele psané zřejmě
v arabském jazyce, v českém jazyce označené jako „návrh na provedení důkazu“.
V návaznosti na toto podání byl zástupce stěžovatele vyzván přípisem ze dne 30. 4. 2007,
č. j. 9 Azs 58/2007 – 50, doručeným mu dne 4. 5. 2007, aby v součinnosti se svým klientem
sdělil Nejvyššímu správnímu soudu obsah daného podání a specifikoval veškeré skutečnosti,
které mají být navrhovaným dokazováním prokázány, včetně důkazů, které mají být
v předmětném řízení provedeny. Dále byl vyzván, aby sdělil, proč je navrhované dokazování
podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti a z jakého důvodu nemohl příslušné důkazy
stěžovatel v předchozím řízení před krajským soudem navrhnout. K zaslání sdělení ve smyslu
výše uvedeného byla zástupci stěžovatele stanovena lhůta 5 dnů ode dne doručení výzvy
s tím, že v opačném případě zdejší soud nebude k danému podání přihlížet. Vzhledem k tomu,
že zástupce stěžovatele ke dni rozhodnutí ve věci žádné sdělení nezaslal, Nejvyšší správní
soud k předmětnému podání stěžovatele nepřihlížel.
Co se týče stížnostní námitky, Nejvyšší správní soud konstatuje, že otázkou nedostatku
místní příslušnosti se ve skutkově a právně obdobném případě, kdy stěžovatel použil
v podstatě stejnou právní argumentaci, podrobně zabýval, a proto odkazuje na svůj právní
názor vyjádřený v rozsudku ze dne 22. 2. 2007, č. j. 2 Azs 156/2006 - 38, www.nssoud.cz.,
jakož i v rozsudku ze dne 22. 3. 2007, č. j. 8 Azs 118/2006 - 81, www.nssoud.cz,
který vychází z toho, že nedostatek místní příslušnosti krajského soudu, který ve věci
rozhodoval, namítaný až v kasační stížnosti, zásadně nezpůsobuje zmatečnost řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a není tak důvodem pro zrušení jeho rozhodnutí.
Případná místní nepříslušnost soudu by totiž byla zhojena pomocí zásady perpetuatio fori
(trvání místní příslušnosti), k jejíž aplikovatelnosti se Nejvyšší správní soud vyslovil ve svém
usnesení ze dne 12. 6. 2003, č. j. Nad 52/2003 - 28, publikovaném pod č. 27/2003 Sb. NSS,
www.nssoud.cz, s tím, že jako obecná zásada právní se užije i ve sféře správního soudnictví.
Pokud jde o následné rozšíření stížnostních důvodů na ustanovení §103 odst. 1 písm. b) a e)
s. ř. s. v souvislosti s námitkou stěžovatele ohledně toho, že krajský soud vyšel z nesprávné
54
informace, že jediným důvodem pro jeho žádost o udělení azylu jsou ekonomické důvody,
Nejvyšší správní soud poznamenává, že se jedná o skutečnosti uplatněné až poté, kdy byl
vydán napadený rozsudek krajského soudu, a proto tvoří nepřípustné nóvum ve smyslu §109
odst. 4 s. ř. s., ke kterému se nepřihlíží.
Ze shora uvedeného vyplývá, že judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na námitku uplatněnou v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší
správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní
zájmy stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou, a proto ji podle ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
Co se týče návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle ustanovení
§107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud toliko pro úplnost připomíná, že kasační stížnost
ve věcech mezinárodní ochrany je odkladným účinkem vybavena ex lege (§32 odst. 5 zákona
o azylu).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., zástupci stěžovatele, který mu byl
soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
V předmětné věci proto Nejvyšší správní soud ustanovenému zástupci – advokátu
Mgr. Michalu Davidovi – přiznal náklady spočívající jednak v odměně za jeden úkon právní
služby v částce 2100 Kč (převzetí a příprava zastoupení) podle §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a jednak v náhradě hotových výdajů v částce
300 Kč podle §13 odst. 3 citované vyhlášky, celkem tedy 2400 Kč. Tato částka bude
zaplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce stěžovatele do 2 měsíců
od právní moci tohoto rozhodnutí. Zástupci stěžovatele nebyla přiznána odměna za doplnění
kasační stížnosti dle jeho návrhu ze dne 27. 2. 2007, neboť soud dospěl k závěru, že zmíněné
podání ve svém důsledku kasační stížnost v žádném směru nedoplnilo (viz výše).
Z tohoto důvodu doplnění kasační stížnosti nelze považovat za písemné podání soudu týkající
se věci samé ve smyslu §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a ustanovenému zástupci
za něj nebyla přiznána odměna.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. května 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu