ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.66.2007:60
sp. zn. 9 Azs 66/2007 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele S. S., zastoupeného ustanoveným
opatrovníkem J. V., za účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky,
se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. července 2006, č. j. 14 Az 486/2004 - 30,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností stěžovatel napadá v záhlaví označený rozsudek
Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byla podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne
26. 10. 2004, č. j. OAM-3524/VL-20-P08-2003, kterým mu podle ustanovení §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), nebyl udělen azyl
a kterým bylo současně konstatováno, že se na něho nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu.
V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že s napadeným rozsudkem krajského soudu
nesouhlasí a poukázal na své problémy v Kyrgyzstánu s islámskými fundamentalisty
(wahábisty) s tím, že tyto situace přesně popisuje Příručka k postupu a kritériím pro určování
právního postavení uprchlíků, vydaná Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky v lednu 1992
v Ženevě. Závěrem své kasační stížnosti konstatoval, že si je vědom toho, že musí mít
právního zástupce z řad advokátů, na kterého však nemá peníze, a proto požádal
o jeho ustanovení.
V této souvislosti byl přípisem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 9. 2006
vyzván, aby ve lhůtě 10 dnů od obdržení této výzvy zaslal soudu zpět řádně vyplněný,
podepsaný a datovaný formulář – vyjádření o osobních, výdělkových a majetkových
poměrech, který mu byl zaslán, za účelem posouzení jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad
advokátů. Tento přípis, včetně přiloženého formuláře, se však stěžovateli nepodařilo doručit
na adresu uvedenou v kasační stížnosti: P. Krajský soud proto zjišťoval místo pobytu
stěžovatele opakovanými dotazy u příslušných součástí Policie České republiky, přičemž
z přípisu Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie
Praha, odboru pátrání a kontroly pobytu, oddělení kontroly pobytu Praha, ze dne 17. 1. 2007,
č. j. SCPP-14-8/PH-OKP3-2007, vyplynulo, že na základě místního šetření provedeného dne
17. 1. 2007 bylo zjištěno, že na výše uvedené adrese se stěžovatel nezdržuje a nikdy nebydlel
a že lustrací v evidencích policie nebyla zjištěna jiná adresa pobytu stěžovatele. Za této
situace Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 24. 1. 2007, č. j. 14 Az 486/2004-
55, ustanovil opatrovníkem stěžovatele ve smyslu §29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, s odkazem na §64 s. ř. s., J. V., a
následně věc postoupil k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu.
Podle ustanovení §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li
tak tento nebo zvláštní zákon. Zvláštním zákonem je v tomto řízení zákon o azylu,
který v ustanovení §33 písm. b) ukládá soudu řízení zastavit, nelze-li místo pobytu žadatele
o udělení mezinárodní ochrany zjistit.
Vzhledem k výše uvedenému zjištění, že běžnými procesními postupy ze strany soudu
nelze zjistit místo pobytu stěžovatele, Nejvyšší správní soud shledal naplnění podmínek
§47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §33 písm. b) zákona o azylu a řízení zastavil.
Stěžovatel podal návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
dle ustanovení §107 s. ř. s. O tomto návrhu Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť kasační
stížnost ve věcech azylových je odkladným účinkem vybavena ex lege (§32 odst. 5 zákona
o azylu).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. března 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu