ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.71.2007:46
sp. zn. 9 Azs 71/2007 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele N. T. D., za účasti Ministerstva vnitra, se
sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 20. 4. 2006, č. j. 64 Az 120/2005-30,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatel kasační stížností napadá v záhlaví označené usnesení Krajského soudu
v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zastaveno řízení o přezkoumání rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“), ze dne
30. 9. 2005, č. j. OAM-1728/VL-07-05-2005. Tímto rozhodnutím správní orgán zamítl žádost
stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), když dospěl k závěru, že stěžovatel
ve své žádosti neuvedl žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit jeho pronásledování
ve vlasti z některého azylově relevantního důvodu.
Krajský soud v průběhu řízení při doručování písemností zjistil, že stěžovatel dne
2. 2. 2006 svévolně opustil POS K. a dotazem na Policii ČR, Ředitelství služby a
cizinecké a pohraniční policie, se sídlem v Praze 3, Olšanská 2 (č. l. 23 – 26) ověřil, že
Policii ČR není současný pobyt stěžovatele znám. Krajský soud proto ustanovil stěžovateli
pro zastupování v soudním řízení opatrovníka, jemuž dne 28. 4. 2006 doručil usnesení o
zastavení řízení a řádně jej poučil, že je možné proti němu do dvou týdnů od doručení
usnesení podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím
Krajského soudu v Ostravě.
Dle ustanovení §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po
doručení rozhodnutí, zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout. Dle
ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její
47
počátek. Lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí dle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s.
uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li
takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
V daném případě měla být kasační stížnost dle poučení obsaženého v napadeném
usnesení podána stěžovatelem ke Krajskému soudu v Ostravě, přičemž dnem určujícím
počátek běhu dvoutýdenní lhůty pro její podání byl ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s.
den doručení písemného vyhotovení usnesení opatrovníku stěžovatele, tj. pátek 28. 4. 2006.
Konec lhůty pro podání kasační stížnosti dle odst. 2 téhož ustanovení pak v návaznosti na
výše uvedené připadl na den, který se svým pojmenováním shodoval s dnem určujícím
počátek běhu lhůty, tj. pátek 12. 5. 2006. Tento den byl posledním dnem pro včasné podání
kasační stížnosti, tj. pro její předání soudu nebo zaslání prostřednictvím držitele poštovní
licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předání orgánu, který má povinnost ji doručit.
Poštovní zásilka obsahující kasační stížnost však byla držiteli poštovní licence
předána k poštovní přepravě až dne 27. 9. 2006 a byla nesprávně adresována Krajskému
soudu v Brně. Krajský soud v Brně následně kasační stížnost postoupil Krajskému soudu
v Ostravě, jemuž byla kasační stížnost doručena dne 6. 10. 2006.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost měla být stěžovatelem dle ustanovení §106
odst. 4 s. ř. s. podána u Krajského soudu v Ostravě (případně u Nejvyššího správního soudu),
nejpozději ve lhůtě do 12. 5. 2006, avšak tomuto soudu byla doručena až dne 6. 10. 2006,
dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost byla podána zjevně opožděně.
Z uvedeného důvodu proto Nejvyšší správní soud opožděnou kasační stížnost podle
ustanovení §46 odst. 1 písm. b), ve spojení s §120 s. ř. s., odmítl.
O návrhu stěžovatele, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle §107
s. ř. s., Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť kasační stížnost ve věcech
azylových je ve smyslu ustanovení §32 odst. 5 zákona o azylu odkladným účinkem vybavena
ex lege.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. března 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu