ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.8.2007:68
sp. zn. 9 Azs 8/2007 - 68
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele E. M. F. T., zastoupeného JUDr.
Miloslavem Kuchlerem, advokátem se sídlem v Kladně, Petra Bezruče 1490, za účasti
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7,
Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze
ze dne 27. září 2006, č. j. 49 Az 29/2006 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele, JUDr. Miloslavu Kuchlerovi, advokátovi
v Kladně, Petra Bezruče 1490, se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši
2400 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností stěžovatel napadl v záhlaví označený pravomocný
rozsudek, kterým byla podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 2. 8. 2006,
č. j. OAM-771/LE-03-06-2006, kterým byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu
jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění platném
pro projednávanou věc.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany (dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s.
nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS, www.nssoud.cz.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní ochrany
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů uvedených
v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií
přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů
a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně
projednat.
Stěžovatel však žádné důvody přijatelnosti své kasační stížnosti netvrdil a v kasační
stížnosti uplatnil toliko důvod podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., tj. zmatečnost řízení,
kterou spatřuje v tom, že rozhodoval soud, který v dané věci nebyl místně příslušný;
podle jeho názoru měl v dané věci rozhodovat Městský soud v Praze namísto Krajského
soudu v Praze, ke kterému podal žalobu v důsledku špatné informace poskytnuté
Ministerstvem vnitra při převzetí správního rozhodnutí.
K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že otázkou nedostatku místní příslušnosti
se ve skutkově a právně obdobném případě, kdy stěžovatel použil v podstatě stejnou právní
argumentaci, podrobně zabýval, a proto odkazuje na svůj právní názor vyjádřený v rozsudku
ze dne 22. 2. 2007, č. j. 2 Azs 156/2006 - 38, www.nssoud.cz., jakož i v rozsudku ze dne
22. 3. 2007, č. j. 8 Azs 118/2006 - 80, www.nssoud.cz, který vychází z toho, že nedostatek
místní příslušnosti krajského soudu, který ve věci rozhodoval, namítaný až v kasační stížnosti,
zásadně nezpůsobuje zmatečnost řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
a není tak důvodem pro zrušení jeho rozhodnutí. Případná místní nepříslušnost soudu
by totiž byla zhojena pomocí zásady perpetuatio fori (trvání místní příslušnosti),
k jejíž aplikovatelnosti se Nejvyšší správní soud vyslovil ve svém usnesení ze dne
12. 6. 2003, č. j. Nad 52/2003 - 28, publikovaném pod č. 27/2003 Sb. NSS, www.nssoud.cz,
s tím, že jako obecná zásada právní se užije i ve sféře správního soudnictví.
Ze shora uvedeného vyplývá, že judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na námitku uplatněnou v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší
správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní
zájmy stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou, a proto ji podle ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. zástupci stěžovatele,
který mu byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát. V předmětné věci proto Nejvyšší správní soud ustanovenému zástupci –
advokátu JUDr. Miloslavu Kuchlerovi – přiznal náklady spočívající jednak v odměně za jeden
úkon právní služby v částce 2100 Kč (převzetí a příprava zastoupení) podle §11 odst. 1 písm.
b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 9. 2006, a jednak v náhradě
hotových výdajů v částce 300 Kč podle §13 odst. 3 citované vyhlášky, celkem tedy 2400 Kč.
Tato částka bude zaplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce stěžovatele
do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Zástupci stěžovatele nebyla přiznána odměna
za jeho přípis ze dne 24. 1. 2007, neboť zmíněné podání v žádném směru nedoplnilo původní
kasační stížnost, pouze se s ní ztotožnilo. Z tohoto důvodu doplnění kasační stížnosti nelze
považovat za písemné podání soudu týkající se věci samé ve smyslu §11 odst. 1 písm. d)
advokátního tarifu a zástupci za něj nebyla přiznána odměna.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu