ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.93.2007:67
sp. zn. 9 Azs 93/2007 - 67
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele B. F. M., zastoupeného JUDr. Irenou
Strakovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Žitná 45, za účasti Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2006, č. j. 56 Az 260/2006 –
36,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví
označeného pravomocného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“),
jímž byla podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva
vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“), ze dne 2. 8. 2006,
č. j. OAM-601/VL-10-04-2006, kterým mu nebyl udělen azyl podle ustanovení §12, §13
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů,
a kterým bylo současně rozhodnuto, že se na něho nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu ustanovení §91 zákona azylu.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany (dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s.
nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS, www.nssoud.cz.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní ochrany
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů uvedených v §103
odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší
správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
V kasační stížnosti však stěžovatel uplatnil toliko kasační důvody a namítl
nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem
[§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], dále pak namítl vadu řízení spočívající v tom, že skutková
podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech
a je s nimi v rozporu [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] a konečně namítl nepřezkoumatelnost
rozhodnutí krajského soudu pro nedostatek důvodů [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Tyto obecné důvody kasační stížnosti stěžovatel dále konkretizoval tak, že podle jeho názoru
není jasné, z jakých informačních zdrojů správní orgán a posléze krajský soud vycházely
s tím, že jejich informace získané k danému případu se vztahují k samotné studentské stávce,
popř. k jejímu průběhu. O tom, co následovalo po skončení stávky, zda-li docházelo
k porušování lidských práv, zatýkání a pronásledování účastníků stávky, tyto informace
nehovoří, a to ani obecně ve vztahu k účastníkům stávky, ani konkrétně ve vztahu
ke stěžovateli. Správní orgán a potažmo i krajský soud tak podle stěžovatele vyslovují řadu
domněnek, které však nemají náležité odůvodnění a zmiňuje kupříkladu tyto: „Žalovaný
dospěl k závěru, že se žalobce obecně známé skutečnosti – téma stávky a policie pokusil vzít
za své a využít je na podporu žádosti o azyl, ovšem bez reálné osobní účasti“ nebo „Žalovaný
vzniklou situaci vyhodnotil tak, že není žádný důvod domnívat se, že by žalobce mohl
být hledán.“ Nikdo však nedal do souvztažnosti, proč stěžovatel – mladý student vysoké
školy – relativně náhle bez zjevné příčiny opustil zemi původu, ačkoliv k tomu dle správního
orgánu nebyl důvod.
S ohledem na výše uvedené stěžovatel žádá, aby Nejvyšší správní soud zrušil
napadený rozsudek krajského soudu a ve věci nařídil další projednání.
K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že co se týče rozsahu zjišťování skutkového
stavu a politicko-bezpečnostní situace v zemi původu, včetně okolností azylově relevantních,
ze strany správního orgánu, existuje ustálená judikatura, podle které má správní orgán
povinnost zjistit skutečný stav věci pouze v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu
azylového řízení uvedl (srov. především rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41, www.nssoud.cz).
Těmito důvody byly v daném případě stěžovatelem artikulované obavy z postupu
policie poté, co se účastnil studentské stávky na univerzitě G. A. N. v C. v březnu 2006.
Z informací doložených správním orgánem, s nimiž byl stěžovatel během řízení seznámen a
mohl navrhnout jejich případné doplnění (viz protokol ze dne 12. 7. 2006, založený ve
správním spise č. l. 24), však vyplynulo, že stávka studentů na jmenované univerzitě
neproběhla, když stávkové hnutí nebylo následováno a výuka probíhala normálně. Správní
orgán a posléze krajský soud proto shodně dospěly k závěru ohledně nevěrohodnosti tvrzení
stěžovatele. V tomto ohledu Nejvyšší správní soud proto připomíná, že nevěrohodnost
tvrzení, zejména vzhledem k jejich rozporuplnosti, znemožňuje správnímu orgánu shledat
u žadatele o azyl podmínky pro jeho udělení. Je proto povinností žadatele o azyl,
aby pronásledování své osoby prokázal vlastní věrohodnou výpovědí, přičemž je naopak
povinností správního orgánu, aby v pochybnostech shromáždil dostupné důkazy,
které věrohodnost výpovědí žadatele o azyl vyvracejí či zpochybňují tak, jako se stalo
v souzené věci (srov. především rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005,
č. j. 6 Azs 235/2004 – 57, www.nssoud.cz).
Ve světle shora uvedeného tak dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že krajský soud
se v napadeném rozsudku nikterak neodchyluje od shora uvedené judikatury, která je jednotná
a ustálená a poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uplatněné v kasační stížnosti.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji shledal ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s.
nepřijatelnou a odmítl ji.
Stěžovatel podal návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
dle ustanovení §107 s. ř. s. O tomto návrhu Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť kasační
stížnost ve věcech azylových je odkladným účinkem vybavena ex lege (§32 odst. 5 zákona
o azylu).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. října 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu