ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.95.2007:51
sp. zn. 9 Azs 95/2007 - 51
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatelky S. M., zastoupené JUDr. Janou
Mikulovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Stodolní 17, za účasti Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2006, č. j. 61 Az
46/2005 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni stěžovatelky, JUDr. Janě Mikulové, advokátce se sídlem
v Ostravě, Stodolní 17, se p ř i z n á v á odměna ve výši 2400 Kč. Tato částka
bude uhrazena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se stěžovatelka domáhá zrušení shora
označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta její žaloba proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“),
ze dne 24. 3. 2005, č. j. OAM-546/VL-10-11-2005. Tímto rozhodnutím správní orgán zamítl
žádost stěžovatelky o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 1
písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“).
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany (dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“),
nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti
a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
52
Podle tohoto usnesení je přesahem vlastních zájmů stěžovatelky jen natolik zásadní
a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem
Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní ochrany
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatelky
v řízení o kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů uvedených v ustanovení
§103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje, v mezích přijatelnosti, v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší
správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
V dané věci stěžovatelka namítá zákonné důvody specifikované v ust. §103 odst. 1
písm. a) a d) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení a dále nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. V doplněném podání prostřednictvím ustanovené
zástupkyně stěžovatelka zúžila kasační námitku na nesprávné posouzení právní otázky,
aniž by blíže rozvedla, v čem tvrzenou nezákonnost shledává. Uvedla pouze, že má za to,
že splnila zákonné podmínky pro udělení azylu stanovené v §12 zákona o azylu. Z textu
kasační stížnosti v původní ani doplněné verzi však vůbec není zřejmé, jakých konkrétních
pochybení se příslušný správní orgán měl dopustit.
Stěžovatelka v kasační stížnosti blíže nespecifikovala, v čem konkrétně spatřuje
nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, z druhé věty doplněného
podání však lze dovodit, že je namířena proti posouzení splnění podmínek pro udělení azylu
podle ustanovení §12 zákona o azylu ze strany správního orgánu. Správní orgán
má povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu
jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení
uvedené. V opačném případě žádost jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 1
písm. g) téhož zákona zamítne. S otázkou týkající se povinnosti správního orgánu zjišťovat
skutkové okolnosti za této procesní situace se Nejvyšší správní soud již dostatečně
vypořádal např. v rozsudku ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 – 59, nebo v rozsudku
ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 – 41, oba dostupné na www.nssoud.cz.
Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená a jednotná judikatura Nejvyššího správního
soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou, a proto ji podle ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
Stěžovatelka podala návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
dle ustanovení §107 s. ř. s. O tomto návrhu Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť
kasační stížnost ve věcech azylových je vybavena odkladným účinkem ex lege (ustanovení
§32 odst. 5 zákona o azylu).
53
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., dle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., zástupkyni stěžovatelky,
která jí byla soudem ustanovena k ochraně jejích práv, hradí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát. Povinnost soudu uhradit zástupci odměnu za zastupování
dle tohoto ustanovení v sobě nezahrnuje možnost uhrazení jakéhokoli úkonu, který byl
dle tvrzení ustanoveného zástupce proveden. Má-li být úkon učiněný zástupcem posouzen
jako úkon právní služby ve smyslu §11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů
(advokátní tarif), za který náleží odměna, musí být prokázáno jeho skutečné provedení
a dále jeho účel, cíl a příčinná souvislost ve vztahu k obhajobě práv zastupovaného
účastníka. Ustanovené zástupkyni stěžovatelky byla přiznána odměna v celkové částce
2400 Kč, a to za jeden úkon právní služby (převzetí a příprava zastoupení) podle §11 odst. 1
písm. b) advokátního tarifu, neboť v doplněném podání v rozsahu jednoho odstavce,
resp. dvou vět, zástupkyně stěžovatelky uvedla jen to, co již stěžovatelka uvedla
ve svém původním podání. Pouhé konstatování, že stěžovatelka má za to, že splnila
zákonné podmínky pro udělení azylu stanovené v §12 zákona o azylu zdejší soud neshledal
jako dostatečný důvod k tomu, aby přiznal odměnu za uskutečnění dalšího úkonu právní
služby, který by mohl být považován za důvodně vynaložený k ochraně práv stěžovatelky.
Odměna byla vypočtena podle ustanovení §9 odst. 3 písm. f), ve spojení s §7 bod 5.,
advokátního tarifu, tak, že za jeden úkon je stanovena odměna 2100 Kč a k němu náleží
náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §13 odst. 3 téže vyhlášky. Tato částka
bude uhrazena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. září 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu