ECLI:CZ:NSS:2007:KONF.23.2006:6
sp. zn. Konf 23/2006-6
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci
JUDr. Roman Fiala, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Petr Příhoda
a JUDr. Marie Žišková, o návrhu Městského soudu v Praze na rozhodnutí
kompetenčního sporu mezi Městským soudem v Praze a Obvodním soudem pro Prahu 8,
za účasti žalobce H. s. r. o., zastoupeného Petrou Coufalovou, advokátkou se sídlem v
Praze 2, Slezská 11, PSČ 120 00, a žalovaného Českého telekomunikačního úřadu,
Sokolovská 219, 225 02 Praha 25, ve věci žaloby proti rozhodnutí Českého
telekomunikačního úřadu ze dne 23. 6. 2005, čj. 8111/2005-610, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 11 Ca 279/2005, o poplatcích za přidělení čísel,
takto:
Příslušný vydat rozhodnutí ve věci žaloby proti rozhodnutí Českého
telekomunikačního úřadu ze dne 23. 6. 2005, čj. 8111/2005-610, o poplatcích za
přidělení čísel, je soud ve správním soudnictví.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 15. 5. 2006 se Městský soud v Praze jako navrhovatel domáhal u
zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, aby tento senát rozhodl spor o pravomoc, vzniklý ve smyslu §1
odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb. mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 8 ve
věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Ca 279/2005.
Z předloženého soudního spisu vyplynuly tyto rozhodné skutečnosti:
Český telekomunikační úřad vydal dne 24. 1. 2000 rozhodnutí o přidělení číselné
kapacity s přístupovým kódem X, k poskytování přídavné služby s názvem „Audiotextové
služby“, a to s platností do 31. 12. 2000. Dne 5. 12. 2000 vydal Český telekomunikační
úřad dodatek, kterým dobu platnosti přidělení číselné kapacity prodloužil do 31. 3. 2001.
Dne 17. 9. 2003 Český telekomunikační úřad vydal výkaz nedoplatků, dle kterého byl
žalobce povinen zaplatit České republice - Českému telekomunikačnímu úřadu částku
7 560 000 Kč, která byla tvořena nezaplacenými ročními poplatky spojenými s přidělením
této číselné kapacity, a to za období od 1. 7. 2000 do 31. 12. 2000 a od 1. 1. 2001 do
31. 3. 2001. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, které Český telekomunikační
úřad zamítl rozhodnutím dne 23. 6. 2005.
Žalobce rozhodnutí o námitkách společně s výkazem nedoplatků napadl žalobou
u Obvodního soudu pro Prahu 8, který řízení usnesením ze dne 30. 9. 2005,
čj. 22 C 234/2005, zastavil a současně žalobce poučil, že může podat správní žalobu u
Městského soudu v Praze. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že napadenými
rozhodnutími rozhodl Český telekomunikační úřad jako orgán veřejné moci o povinnosti
plynoucí z veřejného práva, konkrétně z §75 odst. 1 zákona č. 151/2000 Sb.,
o telekomunikacích, podle kterého je držitel rozhodnutí o přidělení čísel povinen platit
poplatky ve výši stanovené nařízením vlády. Mezi žalobcem a Českým telekomunikačním
úřadem tedy nejde o soukromoprávní vztah, ale o vztah veřejnoprávní plynoucí z
předpisu správního práva.
Žalobce proto podal žalobu u Městského soudu v Praze, kterou se domáhal zrušení
rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 23. 6. 2005 a rozhodnutí ze dne
17. 9. 2003 (výkazu nedoplatků).
Městský soud v Praze podal návrh na řešení kompetenčního sporu. Tvrdil, že
předmětem správního řízení byl spor mezi uživatelem a poskytovatelem telekomunikační
služby o plnění za poskytnuté služby, konkrétně spor o povinnost žalobce platit za
přidělení číselné kapacity v rozsahu stanoveném nařízením vlády a o oprávnění Českého
telekomunikačního úřadu tuto úhradu požadovat. Ačkoli byl spor plynoucí ze
závazkového právního vztahu řešen v rámci správního řízení, rozhodující pro charakter
věci je právo hmotné, nikoli procesní. Městský soud v Praze v návrhu také odkázal na
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2004, čj. 7 As 41/2004-41, v němž
tento soud ohledně žaloby téhož žalobce ve věci obdobné (roční poplatky za rok 2004)
dospěl k totožným právním závěrům.
Zvláštní senát o věci uvážil
takto:
Českému telekomunikačnímu úřadu zákonodárce tradičně vedle jeho typické
pravomoci ve věcech veřejného práva (např. udělování licencí) svěřuje také pravomoc ve
věcech práva soukromého; důvodem je zejména snaha vytvořit filtr a ulehčit obecným
soudům od potenciálně velkého množství relativně jednoduchých sporů (spory mezi
poskytovateli a uživateli telekomunikačních služeb o platby za tyto služby). Důsledkem
této praxe, kdy dochází k „tzv. declassement de matiéres ve prospěch příslušnosti úřadů správních na
úkor přirozené kompetence soudů“ (cit. z: Pražák J.: Rakouské právo veřejné, díl první, část
třetí, Praha 1902, str. 312), je pak rozpolcenost soudní ochrany, kdy tam, kde rozhoduje
správní orgán namísto řádného soudu soukromoprávní věc, může se ten, kdo se cítí
takovým rozhodnutím poškozen, dovolávat ochrany u soudu v občanském soudním
řízení podle části páté občanského soudního řádu (§244 a násl.), a naopak tam, kde
správní orgán rozhodl o právech a povinnostech v oblasti veřejné správy, může se ten,
kdo se cítí takovým rozhodnutím poškozen, dovolávat ochrany u soudu ve správním
soudnictví podle části třetí hlavy druhé, dílu prvního, soudního řádu správního (§65 a
násl.). Je proto třeba vždy náležitě určit charakter rozhodnutí Českého telekomunikačního
úřadu, neboť od toho se pak odvíjí způsob soudní ochrany.
V posuzované věci Český telekomunikační úřad rozhodoval o poplatcích za čísla
přidělená k poskytování audiotextových služeb, a to za účinnosti zákona č. 151/2000 Sb.,
o telekomunikacích. Pro posouzení povahy těchto poplatků je proto rozhodné, za co byl
poplatek stanoven, tj. charakter samotného rozhodování o přidělení čísel.
Do působnosti Českého telekomunikačního úřadu podle zákona o telekomunikacích
náleží v oblasti přidělování čísel výkon správy čísel [§95 bod 6 písm. a)], vydávání
číslovacích plánů [§95 bod 6 písm. b)], rozhodování o přidělení čísel [§95 bod 6
písm. c)], a kontrola využívání přidělených čísel [§95 bod 6 písm. d)].
Český telekomunikační úřad je v prvé řadě oprávněn vydávat číslovací plány, v nichž
stanoví pravidla pro tvorbu a využívání čísel pro telekomunikační sítě a telekomunikační
služby a obecné podmínky pro jejich přidělování; tyto číslovací plány jsou vyhlašovány ve
Sbírce zákonů a uveřejněny v Telekomunikačním věstníku (§68 odst. 2 a 4 zákona
o telekomunikacích). Číslovacím plánem je pak povinen se řídit – nepovolí-li v
odůvodněném případě výjimku z číslovacího plánu – i sám Český telekomunikační úřad,
který k žádosti držitele telekomunikační licence nebo držitele osvědčení o registraci
rozhoduje o přidělení čísel (§69 odst. 2 zákona o telekomunikacích).
Držitel telekomunikační licence nebo držitel osvědčení o registraci, k jejichž
telekomunikační činnosti je nezbytné přidělení čísla, totiž tuto činnost může podle §69
odst. 1 zákona o telekomunikacích vykonávat pouze v případě, že je držitelem rozhodnutí
o přidělení čísla. Podle §71 pak Český telekomunikační úřad může rozhodnout
o nepřidělení čísel, jestliže přidělení požadovaných čísel neumožňuje číslovací plán nebo
jestliže žadatel porušuje podmínky platného přidělení čísel, které mu bylo vydáno.
Samotné rozhodování o přidělení čísel je součástí správy číslovacích plánů, jmen
a adres, kterou Český telekomunikační úřad vykonává k zajištění účelného využívání čísel
a hospodaření se jmény a adresami sítí a služeb (§68 odst. 1 zákona o telekomunikacích)
a v širším pojetí je součástí státní správy ve věcech telekomunikací.
Rozhodnutí o přidělení čísla je tak jistým druhem koncese (licence, povolení apod.),
tj. správním aktem, jímž zákon podmiňuje určité činnosti tak, že bez tohoto aktu by šlo
o činnosti protiprávní; k tomu srov. dikci §69, který hovoří o tom, že telekomunikační
činnosti, k nimž je nezbytné přidělení čísla, lze vykonávat pouze v případě, že fyzická
nebo právnická osoba je držitelem rozhodnutí o přidělení čísla, a §97 odst. 1 písm. t),
podle kterého Český telekomunikační úřad uloží pokutu až do výše 5 000 000 Kč
právnické osobě nebo fyzické osobě podnikající podle zvláštního právního předpisu, která
využívá číslo, číselnou řadu, jméno nebo adresu bez rozhodnutí Českého
telekomunikačního úřadu o přidělení čísla, číselné řady, jména nebo adresy, popřípadě
v rozporu s plánem čísel, jmen nebo adres.
Za přidělená čísla je držitel rozhodnutí o přidělení čísel povinen platit poplatky. Výši
poplatků, která závisí na druhu přiděleného čísla, druhu telekomunikační sítě a druhu
telekomunikační služby, pro kterou se použije, a na době jeho přidělení, stanoví vláda
nařízením (§75 zákona o telekomunikacích). Svým charakterem jde o poplatek
veřejnoprávní (obdobný poplatku správnímu podle zvláštního zákona), neboť je vybírán
za úkon úřadu v rámci vykonávání státní správy. Tento charakter podtrhuje fakt, že daný
poplatek je příjmem státního rozpočtu.
Je proto mylný názor Městského soudu v Praze, opřený o názor Nejvyššího
správního soudu vyslovený v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, čj. 7 As 41/2004-41, že
předmětem správního řízení ve věci vymáhání poplatku za přidělená čísla, je spor mezi
uživatelem a poskytovatelem telekomunikační služby o plnění za poskytnuté služby, tedy
o povinnosti držitele rozhodnutí o přidělení čísel platit za přidělená čísla v rozsahu
stanoveném nařízením vlády a o oprávnění Českého telekomunikačního úřadu jen v takto
stanoveném rozsahu úhradu požadovat. V daném správním řízení totiž žádný uživatel
telekomunikační služby nevystupoval; uživatelem bude až koncový zákazník, který bude
využívat konkrétní audiotextové služby, k jejichž poskytování je pak také skrze rozhodnutí
o přidělení čísel oprávněn žalobce, jenž ve vztahu k koncovému uživateli bude v
postavení poskytovatele telekomunikační služby. Teprve případné spory mezi těmito
dvěma subjekty budou těmi spory, o nichž hovoří Městský soud v Praze a Nejvyšší
správní soud.
S Městským soudem v Praze lze souhlasit v tom, že rozhodující význam pro
posouzení charakteru věci má právo hmotné a nikoli právo procesní. Opačný názor by
vedl k absurdním závěrům, neboť všude tam, kde zákonodárce svěřil rozhodování
o soukromém právu správnímu úřadu, který nemůže rozhodovat jinak než v rámci
správního řízení, by automaticky muselo jít o věc veřejnoprávní podléhající kontrole
správních soudů. S takovým přístupem by dělení soudní ochrany v závislosti na tom,
o jakém právu správní úřad rozhodoval, zcela ztratilo smysl.
Z vyložených důvodů proto zvláštní senát vyslovil podle §5 odst. 1 zákona
č. 131/2002 Sb., že rozhodovat o žalobě proti rozhodnutí Českého telekomunikačního
úřadu ze dne 23. 6. 2005, čj. 8111/2005-610, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti
výkazu nedoplatků ze dne 17. 9. 2003, náleží soudu ve správním soudnictví.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro
správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Městský soud v Praze bude proto
pokračovat řízení o podané správní žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 18. září 2007
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu