ECLI:CZ:NSS:2007:NA.259.2006
sp. zn. Na 259/2006 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce ve věci
stěžovatele O. P., a. s., zastoupeného JUDr. Lambertem Halířem, advokátem se sídlem
v Praze 5, Kroftova 1, za účasti 1) K. ú. p. h. m. P., 2) C. P., a. s., 3) O. s. U., v řízení
o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2006,
č. j. 27 C 4/2006 - 108,
takto:
I. Návrh se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 9. 2006, č. j. 27 C 4/2006 - 108 zastavil
řízení o žalobě, kterou se stěžovatel domáhal vydání rozhodnutí, že zápis vlastnického práva
k nemovitostem společnosti G., a. s. a O. s. U. záznamem ze dne 27. 3. 2006, č. Z-61099/2005
je neplatný. Městský soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že zápis vlastnického
práva záznamem má pouze deklaratorní a nikoliv právotvorné účinky a že se o tomto zápisu
nevede správní řízení a nevydává správní rozhodnutí, které je předpokladem pro podání
žaloby podle ustanovení §244 a násl. o. s. ř. Z těchto skutečností pak dovodil, že neexistence
správního rozhodnutí, které by mohlo být přezkoumáno v řízení podle páté části o. s. ř.,
představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a z tohoto důvodu pak bylo nutno
řízení zastavit (§104 odst. 1 za použití §245 o. s. ř.).
V kasační stížnosti podané přímo u Nejvyššího správního soudu, uplatnil stěžovatel
důvod podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Zásadně a především namítal,
že se podanou žalobou nedomáhal přezkoumání rozhodnutí katastrálního úřadu, ale napadal
nezákonný zásah (postup) správního orgánu, který spočívá v neoprávněném zápisu
vlastnického práva. Zřejmost nezákonného zásahu správního orgánu, který spočívá
v neoprávněném zápisu vlastnického práva, je přitom zcela jednoznačná. Ostatně jiná žaloba,
než žaloba proti nezákonnému zásahu katastrálního úřadu, se zřetelem k povaze napadeného
úkonu ani nepřichází v úvahu. Obracel se proto na správní soud a nikoliv na civilní soud
a z tohoto důvodu také podává kasační stížnost proti napadenému usnesení. Z opatrnosti
ovšem podá i odvolání, protože byl v tomto usnesení poučen o možnosti podat tento opravný
prostředek ve lhůtě do 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí k Vrchnímu soudu v Praze.
Se zřetelem k těmto skutečnostem namítá nezákonnost napadeného usnesení městského
soudu, který vycházel z jiných skutečností než těch, které byly uvedeny v žalobě. V dalším
pak namítal i nestandardní postup městského soudu po procesní stránce a rozváděl důsledky
nezákonného rozhodnutí městského soudu i z hlediska hmotného práva a věcných dopadů.
Se zřetelem ke všem uvedeným skutečnostem navrhl, aby bylo zrušeno usnesení Městského
soudu v Praze a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení,
z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“)
domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému
rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak.
Z dikce citovaného ustanovení vyplývá, že z hlediska přípustnosti kasační stížnosti
je základní podmínkou pro přezkoumání rozhodnutí krajského soudu existence pravomocného
rozhodnutí tohoto soudu ve správním soudnictví. Napadené usnesení městského soudu tuto
zákonnou podmínku nesplňuje.
Ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům
fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek
stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují o dalších věcech, v nichž tak stanoví
tento zákon (§2 s. ř. s.). Ochrana veřejných subjektivních práv, jako hlavní poslání správního
soudnictví, současně znamená, že správní soudy v zásadě nemají pravomoc rozhodovat
o subjektivních právech soukromých, a to ani tehdy, když je rozhodování o nich svěřeno
správním orgánům. Zákon č. 151/2002 Sb., kterým byl změněn o. s. ř., svěřil i v těchto
případech rozhodování obecným soudům (část pátá o. s. ř.).
V daném případě z napadeného usnesení vyplývá, že se stěžovatel u městského soudu
domáhal vydání rozhodnutí, že je neplatný zápis vlastnického práva k nemovitostem
společnosti G., a. s. a O. s. U. záznamem ze dne 27. 3. 2006, č. Z-61099/2005. Tento petit
spíše svědčí o žádané ochraně subjektivního práva soukromého než veřejného subjektivního
práva. Pro posouzení této věci je však rozhodující to, že městský soud rozhodoval napadeným
usnesením v režimu páté části o. s. ř. a nikoliv v režimu správního soudnictví. Je tomu
tak proto, že věc byla zapsána pod sp. zn. 27 C, tedy do občanskoprávního rejstříku a městský
soud posuzoval věc v intencích páté části o. s. ř., konkrétně podle ustanovení §244 a násl.
o. s. ř., která neupravuje správní soudnictví, ale projednání věci v rámci občanského soudního
řízení (§244 odst. 1 o. s. ř.). Také poučení o opravném prostředku, že proti tomuto usnesení
lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze,
odpovídá občanskoprávnímu poučení o odvolání a nikoliv poučení o opravných prostředcích
podle s. ř. s.
Z těchto skutečností vyplývá jediné, a to že napadené usnesení městského soudu není
rozhodnutím ve správním soudnictví a toto rozhodnutí není ani pravomocné. Již z tohoto
důvodů pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení nemůže o opravném prostředku
rozhodovat Nejvyšší správní soud jako soud kasační, který je povolán k tomu, aby rozhodoval
o kasační stížnosti jako o mimořádném opravném prostředku proti pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu ve správním soudnictví. Opodstatněnost námitek stěžovatele v kasační
stížnosti, které zřejmě uplatnil i jako odvolatel v odvolání proti napadenému usnesení
městského soudu, může proto posoudit za podmínky přípustného a včasného odvolání
jen odvolací soud a nikoliv kasační soud v rámci správního soudnictví. Odvolací soud
pak samozřejmě musí především posoudit i zásadní námitku stěžovatele, zda ve věci
měl rozhodovat správní soud a nikoliv občanskoprávní soud a zda se žaloba ve skutečnosti
týkala nezákonného zásahu správního orgánu a ochrany před tímto zásahem.
Nejvyšší správní soud proto z uvedených důvodů (neodstranitelný nedostatek
podmínky řízení) návrh stěžovatele, který označuje jako kasační stížnost proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2006, č. j. 27 C 4/2006 - 108 podle ustanovení
§46 odst. 1 písm. a) za použití ustanovení §120 s. ř. s. odmítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 prvé věty za použití
ustanovení §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byl-li návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. února 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu