ECLI:CZ:NSS:2007:NAO.20.2007:3
sp. zn. Nao 20/2007 - 3
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: J.
G., zast. Mgr. Martinem Pisarovičem, advokátem, se sídlem Břeclav, nám. T. G. Masaryka
17, proti žalovanému: Policejní prezident, se sídlem Policejní prezidium, Praha 7, Strojnická
27, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 4.
2006, č. j. 6 Ca 56/2004 – 60, vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 As 71/2006,
o návrhu na vyloučení soudců Nejvyššího správního soudu z projednávání a rozhodování této
věci
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Došková, JUDr. Vojtěch Šimíček
a JUDr. Karel Šimka nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 As 71/2006.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 4. 2006, č. j. 6 Ca 56/2004 – 60, zamítl
žalobu, která směřovala proti rozhodnutí žalovaného ve věcech služebního poměru
ze dne 24. 2. 2004, č. 69. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce
proti rozhodnutí ředitele Policie České republiky Správy Jihomoravského kraje ve věcech
služebního poměru ze dne 4. 11. 2003, č. 1956, o propuštění žalobce ze služebního poměru
příslušníka, a jeho rozhodnutí potvrdil.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost,
která byla předložena k projednání Nejvyššímu správnímu soudu Městským soudem v Praze
dne 15. 9. 2006 a které byla přidělena spisová značka 2 As 71/2006. Nejvyšší správní soud
přípisem ze dne 20. 2. 2007 poučil účastníky řízení o tom, že danou věc bude podle rozvrhu
práce rozhodovat druhý senát ve složení JUDr. Miluše Došková, JUDr. Vojtěch Šimíček
a JUDr. Karel Šimka a že v případě dlouhodobé nepřítomnosti některého z jmenovaných
soudců může být senát doplněn některým ze soudců prvního senátu,
kterými jsou JUDr. Lenka Kaniová, JUDr. Marie Žišková a JUDr. Josef Baxa. Současně
je poučil o tom, že mají-li za to, že některý z uvedených soudců je vyloučen z projednávání
a rozhodování věci pro svůj poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, mohou
namítnout jeho podjatost v propadné lhůtě jednoho týdne od tohoto vyrozumění.
Na uvedené poučení reagoval stěžovatel podáním ze dne 28. 2. 2007, v němž uvedl,
že vznáší námitku podjatosti všech tří členů druhého senátu Nejvyššího správního soudu. Tuto
námitku stěžovatel odůvodnil tím, že stejný senát rozhodoval v související věci, jež byla u
Nejvyššího správního soudu vedena pod sp. zn. 2 As 27/2006; v této související věci
se jednalo o přestupek, jenž co do vymezení skutku souvisí s vymezením předmětu
nyní projednávané věci.
K námitce podjatosti se vyjádřili soudci JUDr. Miluše Došková, JUDr. Vojtěch
Šimíček a JUDr. Karel Šimka – členové senátu, který má podle rozvrhu práce o kasační
stížnosti stěžovatele rozhodnout. Všichni tři členové senátu shodně uvedli, že se necítí podjati
a že k věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 As 71/2006 nemají žádný
vztah; rovněž nemají žádný vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům a nejsou
jim známy jiné okolnosti, pro které by měli být z rozhodování věci vyloučeni.
Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) soudci
jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci,
k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci
u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 3 téhož zákona soudce, který zjistí
důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může
provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí
podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán
důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší
správní soud usnesením, a jde-li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce.
Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého
rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát
(čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující
vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah
k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům), o nichž je schopen relativně
přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce
by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti
vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině
objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce
pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně
neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom,
že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Vyloučení soudce z projednávání
a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy,
jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení
o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí
dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 370/04).
Z návrhu na vyloučení soudců Nejvyššího správního soudu, podaného stěžovatelem,
výslovně vyplývá, že námitku podjatosti odůvodňuje tím, že druhý senát Nejvyššího
správního soudu rozhodoval v jiné jeho věci, byť související. Z ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s
sice plyne, že jedním z důvodů pro vyloučení soudců je skutečnost, že se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení, musí jít však o totožnou věc a podílem na předcházejícím soudním řízení bude
například situace, kdy soudce působil ve věci jak u krajského soudu, tak posléze u Nejvyššího
správního soudu, popřípadě naopak, kdy jako člen senátu Nejvyššího správního soudu by věc
vrátil krajskému soudu, kde by zasedal jako člen senátu, nebo jako specializovaný
samosoudce, a měl by ji znovu projednávat. Taková situace však v posuzované věci nenastala
a výslovně není ani namítána. Lze přitom odkázat i na usnesení Nejvyššího správního soudu
č. j. Nao 2/2003-18, (publikováno pod č. 53/2004 Sb. NSS), v němž bylo řečeno,
že „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala
týchž účastníků.
Se zřetelem k tomu, že důvod uplatňovaný stěžovatelem, tj. vyloučení soudců
z projednávání a rozhodování této věci pro jejich rozhodování v jiné jeho věci, není důvodem
způsobilým vyvolat pochybnosti o nepodjatosti soudců, kteří v dané věci mají rozhodovat,
a dále vzhledem k tomu, že sami tito soudci se necítí být z projednávání a rozhodnutí věci
vyloučeni, neshledal čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu návrh stěžovatele na vyloučení
soudců z projednávání a rozhodování této věci důvodným, a rozhodl proto tak, že výše
jmenovaní soudci nejsou z projednávání a rozhodování věci, vedené u Nejvyššího správního
soudu pod sp. zn. 2 As 71/2006, vyloučeni.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu