ECLI:CZ:NSS:2007:NAO.21.2007:4
sp. zn. Nao 21/2007 - 4
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: T. H.,
zast. JUDr. Michaelou Pretschovou, advokátkou, se sídlem Varnsdorf, Pražská 2951, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 4. 2006, č. j.
14 Az 312/2004 - 32, vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 Azs 146/2006, o
návrhu na vyloučení soudců Nejvyššího správního soudu z projednávání a rozhodování této
věci,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Radan Malík, Mgr. Daniela Zemanová,
JUDr. Barbara Pořízková, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Lenka Kaniová, JUDr. Petr Příhoda,
Mgr. Jan Passer a JUDr. Jaroslav Hubáček nejsou v y l o u č e n i z projednávání
a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 Azs 146/2006.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 28. 4. 2006, č. j. 14 Az 312/2004 - 32, Krajský soud
v Ústí nad Labem zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2004,
č. j. OAM-1053/VL-18-P11-2003, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci azyl
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a dále na žalobce
nevztáhl překážku vycestování podle §91 téhož zákona.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost; věc byla poté předložena
Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o této kasační stížnosti a přidělena
sedmému senátu tohoto soudu. V důsledku změny rozvrhu práce platné od 1. 1. 2007 byla věc
přidělena devátému senátu Nejvyššího správního soudu.
Uvedený senát přípisem ze dne 6. 2. 2007, č. j. 7 Azs 146/2006 - 66, zaslal žalobci
poučení o složení senátu, s tím, že danou věc bude podle rozvrhu práce rozhodovat
devátý senát Nejvyššího správního soudu ve složení: JUDr. Radan Malík, Mgr. Daniela
Zemanová, JUDr. Barbara Pořízková, JUDr. Michal Mazanec a JUDr. Lenka Kaniová.
V případě nepřítomnosti některého z uvedených soudců může být věc projednána
a rozhodnuta za účasti soudců JUDr. Petra Příhody, Mgr. Jana Passera a JUDr. Jaroslava
Hubáčka. Současně soud účastníky poučil o tom, že mají-li za to, že někteří ze jmenovaných
soudců Nejvyššího správního soudu jsou z projednávání věci vyloučeni pro svůj poměr
k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům (§8 odst. 1 zákona č. 150/2002, soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), mohou namítnout jejich podjatost
v propadné lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto vyrozumění. O takové námitce rozhodne
jiný senát.
Na uvedené poučení reagoval žalobce podáním ze dne 15. 2. 2007, ve kterém namítl
podjatost senátu a navrhl, aby rozhodoval nově složený senát. K výzvě soudu žalobce doplnil,
že tito soudci již několikrát rozhodovali ve věci občanů Běloruské republiky a vždy stížnost
zamítli. Žalobce se proto domnívá, že tito soudci jsou podjatí vůči občanům Běloruské
republiky.
Čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu posoudil uvedenou námitku a dospěl
k závěru, že ačkoliv tato neobsahuje výčet soudců, jejichž podjatost žalobce namítá,
nepochybně se vztahuje ke všem soudcům devátého senátu, kteří jsou vyjmenováni
v citovaném poučení o složení senátu, a to včetně jmenovaných soudců, kteří podle pravidel
pro zastupování mohou nahradit nepřítomné členy devátého senátu.
K námitce podjatosti se vyjádřili soudci - členové senátu, který má podle rozvrhu
práce o kasační stížnosti žalobce rozhodnout - JUDr. Radan Malík, Mgr. Daniela Zemanová,
JUDr. Barbara Pořízková, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Lenka Kaniová, JUDr. Petr Příhoda,
Mgr. Jan Passer a JUDr. Jaroslav Hubáček tak, že nemají žádný vztah k projednávané věci,
k účastníkům, ani k jejich zástupcům.
Předseda devátého senátu poté věc podle §8 odst. 3 s. ř. s. předložil předsedovi soudu
k určení senátu, který o námitce rozhodne. Věc byla přidělena čtvrtému senátu Nejvyššího
správního soudu.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §8 odst. 3 s. ř. s. soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí
takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony,
které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce
nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce,
nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením,
a jde-li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), je garance toho, aby ve věci
rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním
z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů
a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky).
Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický
vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení,
účastníkům řízení, jejich právním zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat
toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi
stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení
soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní.
Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví
vnějšímu pozorovateli (účastníku řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti,
které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý,
nikoliv nezaujatý, vztah. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být
založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost
o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem
k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska
objektivního (shodně též I. ÚS 370/04).
Z návrhu na vyloučení soudců Nejvyššího správního soudu vyplývá, že žalobce důvod
podjatosti spatřuje v tom, že jmenovaní soudci, kteří mají ve věci rozhodnout,
již několikrát rozhodovali ve věcech občanů Běloruské republiky a vždy stížnost zamítli,
a proto jsou podjatí vůči občanům Běloruské republiky.
Stěžovatelem uplatněný důvod podjatosti představuje okolnost, která spočívá
v rozhodování výše vyjmenovaných soudců v jiných věcech a podle §8 odst. 1 s. ř. s.
není důvodem pro vyloučení těchto soudců z projednávání a rozhodování věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 Azs 146/2006.
Z vnitřní databáze azylových věcí přitom čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu
zjistil, že devátý senát tohoto soudu, který má podle rozvrhu práce rozhodnout o kasační
stížnosti žalobce, dosud žádnou kasační stížnost občana Běloruské republiky nezamítl.
Čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu podotýká, že důvodem pro vyloučení soudce
může být pouze jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Poměr k věci může
vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci,
zejména v případech, kdyby mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech.
Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen např. příbuzenským
nebo jemu obdobným vztahem (ať již zjevně přátelským či nepřátelským), může jít i o vztah
ekonomické závislosti, apod. V daném případě nebyla zjištěna žádná z těchto skutečností,
žalobce ostatně podobné skutečnosti ani netvrdil.
Se zřetelem k tomu, že důvod uplatňovaný žalobcem, není důvodem způsobilým
vyvolat pochybnosti o nepodjatosti soudců, kteří mají v dané věci rozhodovat,
neboť je založen pouze na tvrzení žalobce o rozhodování jmenovaných soudců
v jiných věcech, a dále vzhledem k tomu, že se soudci JUDr. Radan Malík, Mgr. Daniela
Zemanová, JUDr. Barbara Pořízková, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Lenka Kaniová,
JUDr. Petr Příhoda, Mgr. Jan Passer a JUDr. Jaroslav Hubáček necítí být z projednávání
a rozhodnutí věci vyloučeni, neshledal čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu návrh žalobce
na vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodování této věci důvodným.
Čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu proto rozhodl tak, že tito soudci
nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 7 Azs 146/2006.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. března 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu