ECLI:CZ:NSS:2007:NAO.27.2007:39
sp. zn. Nao 27/2007 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobců: a) Agora Flora, a. s., se sídlem Chrudimská 2526/2a, Praha 3,
b) MS development, s. r. o., se sídlem Donská 275/9, Praha 10, c) J. H., d) Ing. J. K., e) Z.
K., f) K. M., g) JUDr. M. Š., všichni zastoupeni Norbertem Hinkem, advokátem, se sídlem
Jáchymova 2, Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor
stavební, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne
15. 1. 2007, č. j. S - MHMP 481261/2006/OST/Kš, vedeném u Městského soudu v Praze,
sp. zn. 8 Ca 98/2007, o námitce podjatosti vznesené žalobci vůči předsedovi senátu
Městského soudu v Praze JUDr. Slavomíru Novákovi,
takto:
Předseda senátu Městského soudu v Praze JUDr. Slavomír Novák n e ní vyloučen
z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 8 Ca 98/2007.
Odůvodnění:
Ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Ca 98/2007 týkající se
žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2007, č. j. S - MHMP 481261/2006/OST/Kš,
o zastavení řízení o povolení stavby vznesli žalobci námitku podjatosti předsedy senátu
JUDr. Slavomíra Nováka. Námitku podjatosti odůvodnili tím, že JUDr. Slavomír Novák
jako člen senátu Městského soudu v Praze projednával žalobu společnosti COMIMPEX,
spol. s r. o., se sídlem Praha 3, Chrudimská 2364/4, proti rozhodnutí Obvodního úřadu
pro Prahu 3, stavebního odboru, č. j. Výst/415/97/Li ze dne 3. 3. 1997 o povolení stavby,
vedenou pod sp. zn. 38 Ca 129/2000. Řízení o žalobě bylo zastaveno, neboť Městský soud
dospěl k názoru, že napadené rozhodnutí nebylo řádně doručeno a nenabylo právní moci.
Žalobci uvedli, že řízení vedené pod sp. zn. 38 Ca 129/2000 se sice formálně týkalo jiné věci
a jiných účastníků, byla v něm však posuzována totožná otázka, která je dle žalobců zásadní
pro rozhodnutí o jejich žalobě, a sice otázka řádného doručení a právní moci rozhodnutí
Obvodního úřadu pro Prahu 3, stavebního odboru, č. j. Výst/415/97/Li ze dne 3. 3. 1997
o povolení stavby. Žalobci se domnívají, že JUDr. Slavomír Novák by žalobu mohl
rozhodovat pod vlivem stanoviska, které zaujal senát, jehož byl JUDr. Slavomír Novák
členem, což by mohlo být překážkou k vytvoření jeho objektivního a nezaujatého právního
názoru.
O námitce podjatosti vznesené vůči soudci přísluší rozhodovat Nejvyššímu správnímu
soudu (§8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“),
a to po vyjádření námitkou dotčeného soudce.
JUDr. Slavomír Novák k vznesené námitce podjatosti uvedl, že nemá žádný poměr
k projednávané věci, ani k účastníkům či k jejich zástupcům, a že se nepodílel na rozhodování
věci u správního orgánu. Dále uvedl, že byl členem senátu, který rozhodoval o žalobě
společnosti COMIMPEX, spol. s r. o. proti rozhodnutí Obvodního úřadu pro Prahu 3,
stavebního odboru, č. j. Výst/415/97/Li ze dne 3. 3. 1997 o povolení stavby. JUDr. Slavomír
Novák dále konstatoval, že argumentem pro výrok o zastavení řízení byly zjištěné závady
při doručování výše uvedeného rozhodnutí a že totožný právní problém je předmětem žalobní
námitky v projednávané žalobě.
Podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Obsahem citovaného ustanovení jsou tedy dva na sobě zcela nezávislé důvody
vyloučení soudce. Soudce je jednak ipso facto vyloučen z projednávání a rozhodování věci,
na níž měl podíl již v předchozím řízení správním či soudním. Vedle toho je pak důvodem
vyloučení natolik objektivizovatelná míra osobního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům
či k jejich zástupcům, že míra a povaha tohoto vztahu zavdává důvod k pochybnostem
o nepodjatosti soudce.
V případě předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka první důvod vyloučení
z projednávání a rozhodování věci žalobců dán není. Ze soudního spisu, jakož i z námitky
podjatosti či z vyjádření JUDr. Slavomíra Nováka nikterak nevyplývá, že by se kdy vůbec
mohl podílet na řízení, z něhož vzešlo rozhodnutí žalovaného. Ve shodě s ustálenou
judikaturou (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003.
č. j. Nao 2/2003 - 18, www.nssoud.cz) Nejvyšší správní soud konstatuje, že podíl soudce
na rozhodování v „předchozím soudním řízení“, který by mohl založit důvod
pro jeho vyloučení, se týká rozhodování ve stejné věci u soudu nižšího stupně. Projednávaná
věc se však týká řízení u soudu stejného stupně v nikoli stejné věci. Zbývá tedy posoudit,
zda se v případě JUDr. Slavomíra Nováka nejedná s ohledem na skutečnosti, které žalobce
v námitce uvedl, o podjatost způsobenou osobním vztahem k věci či účastníkům.
Podjatostí je podle Nejvyššího správního soudu potřeba rozumět absenci nezávislosti
a nestrannosti jakožto ústavních atributů soudnictví. Vodítkem k nalezení míry nezávislosti
a nestrannosti soudce v míře, která naplňuje požadavky ústavního pořádku, nepodléhá
však subjektivizmu v posuzování a neignoruje sociální realitu, je pro Nejvyšší správní soud
především judikatura Ústavního soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 4. 2005,
publikovaným pod č. 220/2005 Sb., konstatoval, že dlouhodobý právní a politický vývoj
liberálních demokracií vygeneroval ze zkušeností indikátory nezávislosti a nestrannosti,
z nichž lze utvářet objektivizovatelná kritéria pro posouzení naplnění znaků nezávislosti
a nestrannosti. Nezávislost a nestrannost soudu (soudce) v objektivní poloze se tak posuzuje
z hlediska vztahu k ostatním mocenským složkám (respektování principu dělby moci)
a z hlediska schopnosti aktérů řízení s potenciálním zájmem na určitém výsledku či průběhu
sporu ovlivnit vznik, trvání a zánik funkce člena soudního orgánu či jinak účinně působit
na jeho rozhodování. Soudci tedy musí mít natolik nezávislý status a tento status musí zůstat
i v konkrétních řízeních natolik nenarušen, aby bylo vyloučeno přímé či zprostředkované
působení na rozhodovací činnost.
Je samozřejmě možné, že žalobci s přihlédnutím k rozhodnutí Městského soudu
v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 38 Ca 129/2000 mohou do jisté míry usuzovat na výsledek
své věci, přičemž tento výsledek jim nemusí hypoteticky konvenovat. To ovšem není
důvodem k pochybnosti o nepodjatosti JUDr. Slavomíra Nováka – nelze bránit soudci,
aby autonomně aplikoval právo, a dokonce se od něj očekává, že v obdobných případech bude
aplikovat právo obdobně. Pokud žalobci dospějí k závěru, že taková aplikace je nesprávná
(ovšem až bude projevena okolnímu světu seznatelným způsobem), obranou proti ní není
námitka podjatosti, ale procesním předpisem předvídaný opravný prostředek.
Nejvyšší správní soud rozhodl o námitce podjatosti bez nařízení jednání, které žalobci
v návrhu požadovali, neboť mu takový postup umožňuje ustanovení §16 odst. 3 občanského
soudního řádu ve spojení s §64 soudního řádu správního (neprovádí-li se dokazování, není
třeba k rozhodnutí o tom, zda je soudce vyloučen, nařizovat jednání); poněvadž s ohledem
na skutečnosti tvrzené v námitce nebylo nutno provádět dokazování, nemohlo by nařízení
jednání v této věci ničeho přinést.
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že důvody
formulované žalobci nejsou způsobilé založit pochybnosti o nepodjatosti předsedy senátu.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. května 2007
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu