ECLI:CZ:NSS:2007:NAO.3.2007:59
sp. zn. Nao 3/2007 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové ve věci žalobce:
CF FLOP, s. r. o., se sídlem Nejedlého 383/11, Brno, proti žalovanému: Finanční
ředitelství Ostrava, se sídlem Na Jízdárně 3, Ostrava, v řízení o žalobě proti rozhodnutím
žalovaného ze dne 3. 6. 2005, č. j. 14634/130/2004, č. j. 14868/130/2004,
č. j. 14869/130/2004, č. j. 14870/130/2004, č. j. 14871/130/2004, č. j. 14872/130/2004,
č. j. 14873/130/2004, č. j. 14874/130/2004, č. j. 14875/130/2004 a č .j. 14876/130/2004,
o námitce podjatosti uplatněné žalobcem,
takto:
Předseda senátu Krajského soudu v Ostravě JUDr. Jiří Doležílek ne ní vyloučen
z projednávání a rozhodnutí této věci.
Odůvodnění:
Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě se žalobce domáhá zrušení shora
označených rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost, neboť mu jimi byla doměřena daň
podle pomůcek s cílem daň maximalizovat a žalobce zlikvidovat.
Jelikož žalobce podáním ze dne 18. 11. 2005 krajskému soudu sdělil, že nesouhlasí
s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nařídil soud ústní jednání na den 11. 10. 2006.
Podáním ze dne 5. 10. 2006 žalobce namítl věcnou a místní nepříslušnost Krajského soudu
Ostrava a dále podjatost předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka. Tuto spatřuje v tom,
že jmenovaný je rovněž předsedou Krajského soudu v Ostravě a nepřímo se podílel na tom,
že věc sp. zn. 36 T 13/2002 nebyla soudem odmítnuta v rámci přípravného řízení. V této věci
byl jednatel žalobce bezdůvodně obviněn a vláčen vyšetřovateli a následně i soudem.
Podjatost soudce je dále namítána z toho důvodu, že jednatel žalobce v některých případech
kritizoval letité průtahy v řízení u Krajského soudu v Ostravě a požádal Ministerstvo
spravedlnosti o odškodnění nemajetkové újmy. JUDr. Doležílek jako předseda soudu tyto věci
řeší z úřední povinnosti, a je proto vážný důvod pochybovat o jeho nepodjatosti vůči jednateli
žalobce.
Žalovaný k výzvě soudu k námitce podjatosti uvedl, že dle jeho názoru není dán
zákonem stanovený důvod pro vyloučení soudce. Dále poukázal na skutečnost, že §8 odst. 5
s. ř. s. jednoznačně stanoví, že účastník řízení může namítnout podjatost soudce do jednoho
týdne ode dne, co se o podjatosti dozvěděl. Proto měl žalobce takovou námitku vznést
již při podání žaloby.
Námitka podjatosti byla postupem podle §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s.“), předložena k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu.
Předseda senátu JUDr. Jiří Doležílek se k uplatněné námitce Nejvyššímu správnímu
soudu vyjádřil tak, že k věci nemá jiný vztah než ten, který vyplývá z jeho úřední činnosti.
Na projednávání věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 T 13/2002 se nijak
nepodílel. Z titulu své funkce předsedy Krajského soudu v Ostravě se na žádost Ministerstva
spravedlnosti vyjadřoval k několika žalobcovým žádostem o náhradu nemajetkové újmy
způsobené mu údajnými průtahy v řízeních vedených u Krajského soudu v Ostravě.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce
tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti
a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani pro konstituování
soudní moci jako jednoho z pilířů demokratické společnosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce
z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí
být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon
(článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil,
je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu,
resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit
soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných
důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s., tak je třeba uvést, že poměr
k věci může vyplývat především z přímého zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména
v případech, kdy by mohli být rozhodnutím soudu přímo dotčeni on nebo osoby jemu blízké
ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen
především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické
závislosti. Takové důvody zjevně dány nejsou a žalobce je ani nenamítal.
Žalobce možnou podjatost spatřuje v tom, že se shora uvedený soudce nepřímo podílel
na rozhodování trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 T 13/2002.
Touto námitkou tak žalobce zřejmě směřuje do věty druhé předmětného ustanovení
(tj. vyloučení soudce z důvodu jeho podílu na předchozím soudním řízení). Smysl a účel
tohoto ustanovení spočívá ve vyjádření principu instanční oddělenosti řízení
před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky vnitřní nezávislosti soudní
soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces. S ohledem na specifika správního
soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“ interpretovat tak, že tutéž věc nemůže
u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu projednávat a rozhodovat stejný
soudce. Totožnost věci pak bude dána totožností účastníků a předmětu řízení (předmětem
řízení zde je přezkoumání určitého správního rozhodnutí). V daném případě není naplněna
podmínka instanční nadřízenosti, neboť uváděné řízení bylo vedeno u téhož soudu.
K této problematice se již vyjadřoval i Nejvyšší správní soud, který ve svém rozhodnutí
ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, uveřejněném pod č. 53/2004 Sb. NSS, uvedl,
že podíl soudce na rozhodování v „předchozím soudním řízení“ ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s.,
který zakládá důvod pro jeho vyloučení, se týká rozhodování ve stejné věci u soudu nižšího
stupně; „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala
týchž účastníků. Dále je pro posouzení věci podstatné, že se v žalobcem namítaném případě
jednalo o trestní řízení, přičemž předseda soudu není z povahy své funkce oprávněn do něho
jakkoli zasahovat. Proto nelze dovodit, že by se na jeho posuzování byť i nepřímo podílel.
Pokud jde o vyjadřování se k tvrzeným průtahům v dalších řízeních, která žalobce
u Krajského soudu v Ostravě vedl, pak ani toto v daném případě nezakládá důvod
pro podjatost soudce. Jestliže totiž předseda soudu plnil své povinnosti na úseku státní správy
soudu stanovené §126 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, který mu mj. ukládá
dbát o to, aby v řízeních před krajským soudem nedocházelo ke zbytečným průtahům,
a vyjadřoval se k délce řízení v jiných věcech, pak z toho nelze dovodit, že měl být z toho
důvodu ve svém rozhodování v jiné věci podjatý. Pokud žalobce předpokládá,
že by v návaznosti na jeho dřívější stížnosti mohla u jmenovaného předsedy senátu vzniknout
osobní antipatie vůči jeho osobě, pak taková domněnka nemá žádné opodstatnění.
Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že předseda
senátu Krajského soudu v Ostravě JUDr. Jiří Doležílek není vyloučen z projednávání
této věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. února 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu