ECLI:CZ:NSS:2007:NAO.30.2007:33
sp. zn. Nao 30/2007 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: M.
H., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25,
v řízení o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 16.
8. 2006, č. j. X, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cad 85/2006, o návrhu na
vyloučení samosoudkyně Městského soudu v Praze z projednávání a rozhodování této věci
takto:
Samosoudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Miroslava Hrehorová
není v y l o u č e n a z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu
v Praze pod sp. zn. 1 Cad 85/2006.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou ze dne 6. 9. 2005 u Městského soudu v Praze domáhá,
aby Česká správa sociálního zabezpečení vydala žalobkyni do deseti dnů platební výměr
důchodové měsíční dávky „předčasného starobního důchodu“, aby Česká správa sociálního
zabezpečení byla povinna vyplácet důchodové měsíční dávky žalobkyni do místa trvalého
bydliště a aby Česká správa sociálního zabezpečení byla povinna vyplatit finanční dávku
se zpětnou platností od 1. 2. 2005 do dnešní doby a dále přiznanou finanční částku
předčasného starobního důchodu jejího manžela který ji k přebírání jeho důchodu v České
republice zplnomocnil.
Usnesením ze dne 26. 9. 2006, č. j. 1 Cad 85/2006 – 8, Městský soud v Praze
žalobkyni vyzval, aby předložila plnou moc udělenou zmocněnci označenému v žalobě,
uvedla které výroky rozhodnutí napadá a z jakých právních a skutkových důvodů považuje
napadené výroky za nezákonné nebo nicotné a dále aby formulovala návrh výroku rozsudku,
jehož se domáhá.
Žalobkyně prostřednictvím obecného zmocněnce – manžela S. S., v přípise ze dne 20.
10. 2006 uvedla, že ve věci sp. zn. 1 Cad 22/2006, platí stále plná moc k zastupování u
obecných soudů, u všech dalších příslušných soudů v České republice a u Evropského soudu
pro lidská práva a že žádá Městský soud v Praze, aby zrušil rozhodnutí České správy
sociálního zabezpečení ze dne 16. 8. 2006, č. j. X. Dále uvedla, že trvá na tom, aby věc
projednal a rozhodl nový nestranný a nepodjatý soudce Městského soudu v Praze.
Ve svém podání ze dne 19. 4. 2007 vznesla žalobkyně vůči samosoudkyni
JUDr. Miroslavě Hrehorové námitku podjatosti, a to z toho důvodu, že se v minulosti
projevila jako jasně a zřejmě stranící osoba v zájmu a ve prospěch České správy sociálního
zabezpečení spolu s ostatními soudci Městského soudu v Praze a žádala, aby posuzovaná věc
byla přidělena jinému soudci. Dále uvedla, že stav podjatosti a nestrannosti nastal v minulosti
ve dvou předešlých věcech týkajících se posouzení předčasného starobního a částečně
invalidního důchodu.
Městský soud v Praze poté věc dne 16. 5. 2007 předložil Nejvyššímu správnímu soudu
podle §8 odst. 5 s. ř. s. k jejímu rozhodnutí. V předkládací zprávě samosoudkyně
JUDr. Miroslava Hrehorová k námitce podjatosti uvedla, že není v žádném poměru k věci
ani k účastníkům řízení, na výsledku řízení nemá právní zájem a nejsou jí nejsou známy
jiné okolnosti, které by mohly vzbuzovat pochybnosti o její nepodjatosti.
Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) soudci
jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci,
k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci
u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 3 téhož zákona soudce, který zjistí
důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může
provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí
podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán
důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší
správní soud usnesením, a jde-li o soudce Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce.
Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého
rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát
(čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující
vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah
k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně
referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce
by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti
vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině
objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce
pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně
neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom,
že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Vyloučení soudce z projednávání
a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy,
jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení
o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí
dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 370/04).
Z návrhu na vyloučení samosoudkyně Městského soudu v Praze, podaného žalobkyní
dne 19. 4. 2007, vyplývá, že námitku podjatosti odůvodňuje skutečnostmi, které v minulosti
nastaly v jiných (dřívějších) soudních řízeních. Žalobkyně tedy namítla, že JUDr. Miroslava
Hrehorová nepostupovala nestranně při projednávání a rozhodování v jiných věcech.
Jak plyne ze shora uvedeného ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s., věty třetí, důvodem pro vyloučení
soudce nejsou okolnosti, které spočívají v jeho rozhodování v jiných věcech,
tedy v tomto případě v rozhodování JUDr. Miroslavy Hrehorové v jiných věcech,
které žalobkyně blíže neoznačila.
Se zřetelem k tomu, že důvod uplatňovaný stěžovatelkou, tj. vyloučení samosoudkyně
pro okolnost, ke které došlo v jiných soudních řízeních, není důvodem způsobilým vyvolat
pochybnosti o nepodjatosti samosoudkyně, která v dané věci má rozhodovat, a dále vzhledem
k tomu, že sama tato samosoudkyně se necítí být z projednávání a rozhodnutí věci vyloučena,
neshledal čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu návrh žalobkyně na vyloučení
samosoudkyně z projednávání a rozhodování této věci důvodným, a rozhodl proto tak, že výše
jmenovaná samosoudkyně není z projednávání a rozhodování věci, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cad 85/2006, vyloučena.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. května 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu