ECLI:CZ:NSS:2007:NAO.39.2007:15
sp. zn. Nao 39/2007 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce M. K.,
proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním
právu 1/376, v řízení o námitce podjatosti vznesené v řízení vedeném u Krajského soudu
v Ostravě pod sp. zn. 1 Nc 6/2007,
takto:
Soudce Krajského soudu v Ostravě JUDr. Petr Indráček není vyloučen
z projednávání a rozhodnutí této věci.
Odůvodnění:
Návrhem podaným u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) napadl
stěžovatel postup správních orgánů, konkrétně Úřadu práce v Ostravě, České správy
sociálního zabezpečení, Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava – město
a Ministerstva práce a sociálních věcí, a to ve věci své žádosti o přiznání plného invalidního
důchodu.
Krajský soud, který věc projednává pod sp. zn. 1 Nc 6/2007, předložil věc Nejvyššímu
správnímu soudu, neboť stěžovatel ve svém nedatovaném podání doručeném krajskému
soudu dne 10. 5. 2007, mimo jiné uvedl: „… k mé osobě jste podjatý, už před léty jste řešil
můj případ pod zn. 40 C 54/94-14…“, což bylo krajským soudem posouzeno jako uplatnění
námitky podjatosti, o které je dle ust. §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), oprávněn rozhodnout Nejvyšší
správní soud.
Soudce Krajského soudu v Ostravě JUDr. Petr Indráček ke vznesené námitce
podjatosti uvedl, že ke stěžovateli ani k projednávané věci nemá žádný osobní vztah.
Připustil, že u Okresního soudu v Ostravě mohl soudit stěžovatelem zmíněnou (zřejmě
pracovněprávní) věc sp. zn. 40 C 54/1994, ovšem na to si pro odstup času již přesně
nepamatuje.
Podle ust. §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům
je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle odst. 5
téhož ustanovení může účastník nebo osoba zúčastněná na řízení namítnout podjatost soudce,
soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne,
kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit
při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být
zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení
soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána
podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, rozhodne o ní senát po jejich vyjádření.
Předpokladem pro zajištění záruky správného a spravedlivého rozhodnutí je,
aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním stavu
k účastníkům a k jejich zástupcům a který není nikterak zainteresován na výsledku řízení.
Proto důvodem vyloučení soudce je soudcův poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům, přičemž zákon dále vylučuje soudce, který věc již projednával
anebo o ní rozhodoval v jiném stupni, v předchozím soudním řízení nebo v řízení u správního
orgánu. Poměr k věci vyplývá především z přímého právního zájmu soudce na projednávané
věci; tak je tomu v případě, kdyby byl sám účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být
rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším
účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem
než z dokazování při řízení (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem
dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být také založen
především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, např. vztahem přátelským či naopak
zjevně nepřátelským. V postupu soudce při projednávání konkrétní věci se totiž projevuje
samotný výkon soudnictví a tyto okolnosti samy o sobě nemohou být důvodem k pochybnosti
o nepodjatosti soudce.
Zákon na druhou stranu vylučuje, aby důvodem pochybnosti o soudcově nepodjatosti
mohly být okolnosti, které spočívají buď v jeho postupu v řízení v projednávané věci,
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, což je právě v projednávaném případě ze strany
stěžovatele namítáno. Pokud je tedy dovozována podjatost soudce JUDr. Petra Indráčka
z důvodu projednávání jiné věci stěžovatele v minulosti, lze plně odkázat na usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, publikované
pod č. 53/2004 Sb. NSS, kde Nejvyšší správní soud uvedl, že „podíl soudce na rozhodování
v „předchozím soudním řízení“ ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s., který zakládá důvod
pro jeho vyloučení, se týká rozhodování ve stejné věci u soudu nižšího stupně; „předchozím
soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků.“
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal vznesenou
námitku podjatosti soudce JUDr. Petra Indráčka za důvodnou, což vyjádřil ve výroku
tohoto usnesení (§8 odst. 5 s. ř. s.). Ve věci bude proto dále rozhodovat shora uvedený
soudce Krajského soudu v Ostravě.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. června 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu