ECLI:CZ:NSS:2007:NAO.52.2007:57
sp. zn. Nao 52/2007 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: S. M.,
zastoupeného JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem se sídlem Na Zámecké 457/5, 140 00 Praha
4, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1,
128 01 Praha 2, ve věci námitky podjatosti uplatněné žalobcem proti sedmi soudcům
Městského soudu Praha jednajících ve věci vedené pod sp. zn. 2 Cad 2/2007,
takto:
Soudce Městského soudu v Praze Mgr. Jiří Tichý není v y l o u č e n
z projednávání věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 2 Cad 2/2007 a rozhodování o ní.
Odůvodnění:
I.
Žalobce podal Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) dne 14. 6. 2007
přípis, ve kterém (k výzvě v jemu zaslanému poučení) uvedl, že ve věci jedná 7 vyloučených
soudců, kteří v této věci dříve jednali. Následně byl přípisem městského soudu ze dne
27. 6. 2007, č. j. 2 Cad/ 2/2007-39, vyzván, aby tento svůj návrh na vyloučení předmětných
soudců z projednávání odůvodnil. Žalobce odpověděl přípisem na samé hranici čitelnosti,
ve kterém uvedl, že v uvedené věci jedná na městském soudě sedm vyloučených soudců podle
ustanovení §8 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního v platném znění
(dále jen „s. ř. s.“). Tito soudci ve stejné věci a ve věci samé jednali v předchozím řízení,
pouze by se opakovaly. Jedná se o více než 70 žalob ve stejné věci odepření práva
na zabezpečení ve stavu hmotné nouze. Žaloby doposud nebyly spojeny.
II.
Soudce městského soudu Mgr. Jiří Tichý v přípise, kterým věc předložil k rozhodnutí
Nejvyššímu správnímu soudu uvedl, že k účastníkům sporu, ani k projednávané věci nemá
žádný vztah a nejsou mu známé žádné skutečnosti, pro které by byl vyloučen z projednávání
a rozhodování ve věci.
III.
Žalobce spatřuje podjatost soudců ve skutečnosti, že rozhodovali v jeho předchozích
sporech (asi 70 žalob), vedených u městského soudu ve stejné věci.
Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud
z §8 odst. 1 s. ř. s., podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Rozhodnutí
o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady,
podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu
i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto
příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně
a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem
nezaujatě a spravedlivě.
Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s., tak je třeba uvést, že poměr
k věci může vyplývat především z přímého zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména
v případech, kdy by mohli být rozhodnutím soudu přímo dotčeni on nebo osoby jemu blízké
ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen
především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické
závislosti. Takové důvody zjevně dány nejsou a žalobce je ani nenamítal.
Žalobce možnou podjatost spatřuje v tom, že se shora uvedení soudci podíleli
na rozhodování věcí vedených u městského soudu (asi 70 žalob). Touto námitkou tak žalobce
zřejmě směřuje do věty druhé předmětného ustanovení (tj. vyloučení soudce z důvodu jeho
podílu na předchozím soudním řízení). Smysl a účel tohoto ustanovení spočívá ve vyjádření
principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako
záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces.
S ohledem na specifika správního soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“
interpretovat tak, že tutéž věc nemůže u městského soudu a poté u Nejvyššího správního
soudu projednávat a rozhodovat stejný soudce. Totožnost věci pak bude dána totožností
účastníků a předmětu řízení (předmětem řízení zde je přezkoumání určitého správního
rozhodnutí). V daném případě je tedy naprosto zřejmé, že není naplněna podmínka
instanční nadřízenosti, neboť uváděná řízení byla, resp. jsou, vedena u téhož soudu.
K této problematice se již vyjadřoval i Nejvyšší správní soud, který ve svém rozhodnutí ze
dne 19. 3. 2003, čj. Nao 2/2003–18, uveřejněném pod č. 53/2004 Sb. NSS, uvedl, že podíl
soudce na rozhodování v „předchozím soudním řízení“ ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s., který
zakládá důvod pro jeho vyloučení, se týká rozhodování ve stejné věci u soudu nižšího stupně;
„předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž
účastníků. Není tedy důvodu se zabývat totožností věcí v případě těchto 70 žalob.
Je-li účastníkem vznesena námitka podjatosti všech soudců určitého soudu, a přitom
je již zřejmé, kterému soudci (soudcům) je či bude věc přidělena, je účelné se zabývat otázkou
pojatosti jiných soudců než tohoto soudce (těchto soudců) jen za předpokladu, že u nich bude
shledán důvod k vyloučení. V případě, že tomu tak však není a že tedy nic nebrání v tom,
aby soudce (soudci), jemuž (jimž) věc byla či bude přidělena, ji vyřizovali, postrádá
zkoumání podjatosti dalších soudců daného soudu smysl, neboť vůbec není dán důvod
ke změně okruhu soudců, kteří mají věc vyřizovat (viz shodně usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005-34). Stejně je tomu tak v případě žalobce.
Podjatost soudce Mgr. Jiřího Tichého nebyla shledána a je to právě on, kdo podle rozvrhu
práce má věc rozhodovat. Proto není důvodu zabývat se podjatostí dalších soudců městského
soudu.
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že žalobcem
formulované důvody nejsou způsobilé založit pochybnosti o nepodjatosti předmětného
soudce. Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti rozhodl tak, jak je ve výroku
uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2007
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu