ECLI:CZ:NSS:2007:NAO.58.2006:24
sp. zn. Nao 58/2006 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Turkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: K.
S, zast. Mgr. Umarem Switatem, advokátem, se sídlem Praha 4, Kloknerova 2212/10,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní
schránka 21/OAM, v řízení o žalobě žalobce podané proti rozhodnutí žalovaného ze dne
2.10.2006, č. j. OAM-1155/LE-C09-C09-2006, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn.
46 Az 89/2006, o návrhu na vyloučení soudců Krajského soudu v Praze z projednávání a
rozhodování této věci,
takto:
Soudkyně JUDr. Olga Stránská není v y l o u č e n a z projednávání
a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Az 89/2006.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 10. 2006, č. j. OAM-1155/LE-C09-C09-2006,
byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu, ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce u Krajského soudu v Praze žalobu a navrhoval,
aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno. Ve spise se dále nachází vyjádření žalovaného
k žalobě, usnesení Krajského soudu v Praze o ustanovení tlumočníka z jazyka arabského
a podání zástupce žalobce ze dne 27. 11. 2006.
V podání ze dne 27. 11. 2006 zástupce žalobce uvedl, že v zastoupení svého mandanta
K. S., nar. X, vznáší námitku podjatosti Krajského soudu v Praze, neboť klient se
bezprostředně před jednáním, a to dne 24. 11. 2006, dozvěděl od určité osoby informaci, že
soud má předem rozhodnuto v jeho právní věci vedené pod sp. zn. 46 Az 89/2006. Žalobce se
domnívá, že soud se nebude pečlivě zabývat návrhy na doplnění dokazování, ani pečlivě
zjišťovat skutkový stav věci. Žalobce má pochybnosti o nepodjatosti soudu, neboť podle jeho
názoru se soud snaží jeho žádost zamítnout před uplynutím 45 denní lhůty ode dne podání
žaloby a tak mu znemožnit jako účastníku řízení doplnit důkazy, jejichž opatření z jiné země
je časově náročné a to zároveň za stavu, kdy žalobce nemá sám možnost do své země
telefonovat a tak požadovat zaslání listinných důkazů. Proto je přesvědčený, že soud není
nestranný a se zřetelem na způsob projednávání věci je podjatý. Uvedl dále, že žalobce doplní
důvody, které jej vedou k námitce podjatosti do 7 dnů.
K námitce podjatosti se vyjádřily soudkyně Krajského soudu v Praze JUDr. Olga
Stránská, JUDr. Věra Šimůnková, JUDr. Hanušová a JUDr. Dalila Marečková tak,
že k účastníkům řízení, zástupci žalobce ani k věci samé nemají žádný vztah.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům, nebo k jejich zástupcům
je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení o projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 3
téhož zákona soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi
soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda
soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda
soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu,
rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce Nejvyššího
správního soudu, jiný jeho senát.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v článku 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v článku 6 odst. 1 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), je garance toho,
aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce
je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát (článek 1 odst. 1 Ústavy ČR).
Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah
soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům
řízení, jejich právním zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce
sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla
uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce.
Kategorií nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní
ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu
pozorovali (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly
objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv
nezaujatý vztah. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno
nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost
o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem
k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska
objektivního (shodně též I. ÚS 370/04).
V posuzované věci Nejvyšší správní soud uvádí, že byť se k námitce podjatosti
vyjadřovaly soudkyně správního úseku krajského soudu, 4. senát tohoto soudu rozhodoval
o vyloučení pouze soudkyně JUDr. Olgy Stránské, která má, jak vyplývá ze spisu,
podle rozvrhu práce rozhodovat o podané žalobě.
Z návrhu na vyloučení soudců Krajského soudu v Praze podané žalobcem vyplývá,
že námitku podjatosti odůvodňuje tím, že se bezprostředně před jednáním, a to dne
24. 10. 2006 dozvěděl od určité osoby - jejíž jméno nesdělil - informaci, že strany soudu
je předem rozhodnuto, a je proto přesvědčen, že soud není nestranný. Přislíbil doplnit důvody,
které jej vedly k vyslovení námitky podjatosti ve lhůtě 7 dnů od jejího vznesení,
tj. do 4. 12. 2006. V uvedené lhůtě, ostatně ani později – až do předložení věci Nejvyššímu
správnímu soudu (18. 12. 2006) tak neučinil.
K tomuto tvrzení Nejvyšší správní soud uvádí, že se jedná o nepodložené domněnky,
kterými se nelze ani konkrétně zabývat. Pokud žalobce uvádí, že cítí, že soud o jeho věci
rozhodl předem, lze konstatovat, že takový pocit je neopodstatněný. Z obsahu spisu plyne,
že krajský soud dosud nerozhodl ve věci a jeho postup je zcela zřetelný, přičemž je zřejmé,
že soud činí úkony směřující k nařízení jednání a rozhodnutí ve věci. Obava z toho, že soud
znemožní žalobci doplnit důkazy, je zatím předčasná, neboť ve věci jednáno nebylo.
Ostatně eventuelní námitky proti procesnímu postupu soudu může žalobce po vydání
rozhodnutí případně uplatnit v opravném prostředku.
Se zřetelem k tomu, že důvody uplatňované žalobcem, nejsou důvody způsobilými
vyvolat pochybnosti o nepodjatosti soudkyně, která má v dané věci rozhodovat,
neboť jsou založeny pouze na subjektivním hledisku žalobce, a dále vzhledem k tomu,
že soudkyně JUDr. Olga Stránská se necítí být z projednávání a rozhodnutí věci vyloučena,
neshledal Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele na vyloučení soudkyně z projednávání
a rozhodování této věci důvodným, a rozhodl proto tak, že výše jmenovaná soudkyně
není z projednávání a rozhodování věci, vedené u Krajského soudu v Praze
pod sp. zn. 46 Az 89/2006, vyloučena.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 21. února 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu