ECLI:CZ:NSS:2007:NAO.61.2007:12
č. j. Nao 61 2007 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně: D.
H., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25,
v řízení o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 7.
2007, č. j. X, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 22 Cad 120/2007, o návrhu na
vyloučení samosoudkyně Krajského soudu v Brně z projednávání a rozhodování této věci
takto:
Samosoudkyně Krajského soudu v Brně JUDr. Eva Lukotková není
v y l o u č e n a z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 22 Cad 120/2007.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dne 23. 8. 2007 u Krajského soudu v Brně žalobu proti rozhodnutí
žalované ze dne 4. 7. 2007, č. j. X, kterou doplnila podáním ze dne 10. 9. 2007. V žalobě
namítala nesprávné posouzení zdravotního stavu, a navrhovala, aby soud rozhodl rozsudkem
tak, že je pro nepříznivý zdravotní stav neschopna výkonu jakéhokoliv zaměstnání a přiznává
se jí plný invalidní důchod od 23. 8. 2004.
Žalobkyně současně v doplnění žaloby ze dne 10. 9. 2007 vznesla námitku podjatosti
vůči samosoudkyni JUDr. Evě Lukotkové, s odůvodněním, že stejná samosoudkyně
rozhodoval v téže věci pod sp. zn. 22 Ca 310/98, již v roce 1998, kdy žalobu žalobkyně
o přiznání plného invalidního důchodu zamítla. Podle názoru žalobkyně samosoudkyně
tehdy nerozhodovala objektivně na základě všech předložených či soudu dostupných
lékařských zpráv.
Krajský soud v Brně věc dne 18. 9. 2007 předložil Nejvyššímu správnímu soudu
podle §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)
k jejímu rozhodnutí. Samosoudkyně JUDr. Eva Lukotková k námitce podjatosti uvedla,
že skutečnost, že rozhodovala v jiné věci právní záležitost žalobkyně není důvodem vyloučení
soudce (§8 odst. 1 s. ř. s.). Současně prohlásila, že nemá žádný osobní vztah k věci,
k účastníkům řízení ani není zainteresovaná na výsledku řízení.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 3
téhož zákona soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi
soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda
soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda
soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu,
rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce Nejvyššího
správního soudu, jiný jeho senát.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce.
Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého
rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát
(čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující
vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah
k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům), o nichž je schopen relativně
přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce
by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti
vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině
objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce
pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně
neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom,
že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Vyloučení soudce z projednávání
a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy,
jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení
o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí
dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 370/04).
Z návrhu na vyloučení samosoudkyně Krajského soudu v Brně, podaného žalobkyní
dne 10. 9. 2007, vyplývá, že námitku podjatosti odůvodňuje rozhodováním dotčené
samosoudkyně ve věci žalobkyně v minulosti (1998), v jiném (dřívějším) soudním řízení.
Žalobkyně bez bližšího upřesnění namítala, že JUDr. Eva Lukotková nerozhodovala
objektivně na základě všech předložených či soudu dostupných lékařských zpráv. Jak plyne
ze shora uvedeného ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s., věty třetí, důvodem pro vyloučení soudce
nejsou okolnosti, které spočívají v jeho rozhodování v jiné věci, tedy v tomto případě
v rozhodování JUDr. Evy Lukotkové v jiné věci žalobkyně, byť se taktéž týkající invalidity
žalobkyně. O jinou věc se jedná zejména z toho důvodu, že se při jejím rozhodování
vycházelo ze zdravotního stavu žalobkyně v jiném období, a předmětem přezkoumání soudem
bylo jiné rozhodnutí žalované, vydané s ohledem na tehdy zjištěný skutkový stav.
V posuzované věci tak Nejvyšší správní soud důvodnost námitky podjatosti označené
samosoudkyně neshledal. Žalobkyně v podstatě jen brojí proti tomu, že jejímu návrhu
v jiné dřívější věci dotčená samosoudkyně nevyhověla. To však podle výslovného znění
zákona nemůže být důvodem pro vyloučení soudce z projednávaní věci. Nejde
tu o „předchozí soudní řízení“; takový případ by mohl nastat jen tam, kde by soudce,
který o věci rozhodoval u nižší instance, měl rozhodovat také v řízení opravném
(srov. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003).
Vzhledem k tomu, že důvod uplatňovaný žalobkyní tj. vyloučení samosoudkyně
pro okolnost, ke které došlo v jiném soudním řízení, není důvodem způsobilým vyvolat
pochybnosti o nepodjatosti samosoudkyně, která v dané věci má rozhodovat, a dále vzhledem
k tomu, že sama tato samosoudkyně se necítí být z projednávání a rozhodnutí věci vyloučena,
neshledal čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu návrh žalobkyně na vyloučení
samosoudkyně z projednávání a rozhodování této věci důvodným, a rozhodl proto tak, že výše
jmenovaná samosoudkyně není z projednávání a rozhodování věci, vedené u Krajského soudu
v Brně pod sp. zn. 22 Cad 120/2007, vyloučena.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. října 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu