ECLI:CZ:NSS:2007:NAO.68.2007:31
sp. zn. Nao 68/2007 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce v právní
věci žalobkyně B. T., zastoupené Ing. Vladimírem Horákem, daňovým poradcem, se sídlem v
Hradci Králové, S. K. Neumanna 250/4, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci
Králové, se sídlem v Hradci Králové, Horova 17, v řízení ve věci vedené u Krajského soudu
v Hradci Králové pod sp. zn. 31 Ca 218/2006, o námitce podjatosti,
takto:
Předsedkyně senátu Krajského soudu v Hradci Králové Mgr. Marie Kocourková
není v y l o u č e n a z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Hradci
Králové pod sp. zn. 31 Ca 218/2006.
Odůvodnění:
Žalobkyně po podání žaloby doručila Krajskému soudu v Hradci Králové přípis,
v němž namítla podjatost předsedkyně senátu Mgr. Marie Kocourkové, neboť se dozvěděla,
že je bývalou pracovnicí Finančního ředitelství v Hradci Králové, které je žalovanou stranou,
a proto je dána oprávněná pochybnost o její naprosté nepodjatosti, tedy že jednání a z toho
plynoucí rozhodování by nemuselo být z její strany jako předsedkyně senátu objektivní,
nestranné a nezávislé.
Ve vyjádření k námitce podjatosti předsedkyně senátu Mgr. Marie Kocourková
uvedla, že do roku 1995 byla zaměstnaná na Finančním ředitelství v Hradci Králové,
ale nepodílela se ani u Finančního úřadu v Chlumci nad Cidlinou, ani u Finančního ředitelství
v Hradci Králové na projednávání nebo rozhodování věci, která je předmětem soudního
přezkumu. Pro úplnost ještě dodala, že i ostatní členky senátu 31 Ca byly před jmenováním
soudkyněmi Krajského soudu v Hradci Králové v pracovním poměru k žalovanému.
Podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům
je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), je garance toho, aby ve věci
rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním
z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů
a jiných subjektů práva v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy).
Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií vyjadřující vnitřní
psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu
řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně
referovat pouze soudce sám. Takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však
v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního
rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat také v rovině objektivní.
Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví
vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně existují okolnosti,
které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce disponuje
určitým, nikoliv nezaujatým, vztahem k věci, případně účastníkům.
Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv pouze
na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, lze-li mít pochybnost
o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem
k jejímu zkoumání, ale rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska
objektivního. Nelze vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných
na řízení, nýbrž i z právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou.
Žalobkyně v souvislosti s námitkou podjatosti neuvedla žádné skutečnosti,
které by svědčily o poměru této soudkyně k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům,
rovněž tak netvrdila, že by se podílela na projednávání nebo rozhodování věci u správního
orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Skutečnost, že předsedkyně senátu Mgr. Marie
Kocourková byla do roku 1995 zaměstnankyní žalovaného, nemůže být oním poměrem
k účastníkům řízení, který by zavdával podnět k pochybám o její nepodjatosti. Pokud
jde o možný vztah k žalovanému, nelze předpokládat, že by pouze na základě skutečnosti,
že před dvanácti lety byla jeho zaměstnankyní, žalovanému stranila. Nenamítá-li žalobkyně
a nebyly-li ani jinak zjištěny jiné, silnější vazby předsedkyně senátu k žalovanému, nelze
bez dalšího dovozovat, že by stranila bývalému zaměstnavateli, u kterého již velmi dlouhou
dobu nepracuje, nepodléhá mu organizačně a není na něm finančně závislá. Pouhé zaměstnání
u žalovaného před mnoha lety, aniž by se předsedkyně senátu Mgr. Marie Kocourková
jakkoliv podílela na řízeních ve věcech žalobkyně a aniž by ji jinak znala, nemůže zavdat
příčinu k pochybnostem o její nezávislosti a nestrannosti. Skutečnosti uváděné žalobkyní
pro vyloučení předsedkyně senátu Mgr. Marie Kocourkové proto nejsou důvodem ve smyslu
ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. pro její vyloučení. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak,
jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. října 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu