ECLI:CZ:NSS:2007:NAO.75.2007:94
sp. zn. Nao 75/2007 - 94
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci stěžovatelky V.
K., zastoupené Mgr. Dagmar Dřímalovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Muchova 9/223,
za účasti Magistrátu hl. m. Prahy, odboru sociální péče a zdravotnictví, se sídlem v Praze
1, Mariánské nám. 2, v řízení o kasační stížnosti stěžovatelky proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 20. 2. 2007, č. j. 1 Cad 74/2006 – 56, vedeném u Nejvyššího správního
soudu pod sp. zn. 6 Ads 129/2007, o návrhu na vyloučení soudců Nejvyššího správního soudu
z projednávání a rozhodování této věci,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Milada Tomková, JUDr. Bohuslav Hnízdil
a JUDr. Brigita Chrastilová nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci
vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 129/2007.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 2. 2007, č. j. 1 Cad 74/2006 – 56, zamítl
návrh žalobkyně ze dne 28. 11. 2006 na ustanovení zástupce.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka včas kasační stížnost,
která byla předložena k projednání Nejvyššímu správnímu soudu Městským soudem v Praze
dne 27. 9. 2007 a které byla přidělena spisová značka 6 Ads 129/2007. Nejvyšší správní soud
přípisem ze dne 9. 10. 2007 (doručen stěžovatelce prostřednictvím zástupkyně dne
12. 10. 2007) poučil účastníky řízení o složení senátu, který bude ve věci rozhodovat,
včetně případných zástupců, a dále o jejich právu vznést námitku podjatosti ve lhůtě jednoho
týdne od tohoto vyrozumění.
Na uvedené poučení reagovala stěžovatelka podáním ze dne 19. 10. 2007,
ve kterém uvedla, že uplatňuje námitku podjatosti senátu, který má rozhodovat ve složení
JUDr. Milada Tomková, JUDr. Bohuslav Hnízdil a JUDr. Brigita Chrastilová ve věci
sp. zn. 6 Ads 129/2007. Tuto námitku stěžovatelka odůvodnila tím, že senát, vůči němuž
vznáší námitku podjatosti, rozhodoval v jejím případě o rozhodnutí o ustanovení zástupce
již jednou, a to ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 84/2006 tak,
že uvedenou kasační stížnost zamítl. Podle stěžovatelky je tedy zřejmé, že by se v nové věci
vedené pod sp. zn. 6 Ads 129/2007 v případě senátu, který má rozhodovat ve stejném složení,
nejednalo o nezávislé a nestranné projednání věci v souladu se zákony platnými v České
republice, ale tento senát by dle stěžovatelky s velkou pravděpodobností pouze „opsal“
rozsudek č. j. 6 Ads 84/2006 – 80, vydaný v rozporu se zákonem, zejména pak s Listinou
základních práv a svobod. Podjatost 6. senátu Nejvyššího správního soudu
lze podle stěžovatelky dovodit i ze skutečnosti, že oznámení o složení senátu,
který má ve věci rozhodovat, zaslal soud pouze právní zástupkyni bez toho, aby informoval
o složení senátu současně i účastnici řízení, a stanovil velmi krátkou propadnou lhůtu
k vyjádření případné podjatosti členů senátu. Stěžovatelka proto navrhuje vyloučení 6. senátu
jako celku z rozhodování ve věci 6 Ads 129/2007.
K námitce podjatosti se vyjádřili stěžovatelkou uvedení soudci 6. senátu,
tj. JUDr. Milada Tomková, JUDr. Bohuslav Hnízdil a JUDr. Brigita Chrastilová. Shodně
uvedli, že nemají žádný vztah k věci samé ani k jejím účastníkům, který by mohl ovlivnit
rozhodnutí v této věci. Dodali, že námitky jsou odůvodňovány rozhodnutím tohoto senátu
v jiné právní věci stěžovatelky.
Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném
znění (dále jen „s. ř. s.“), soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 3
téhož zákona soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi
soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda
soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda
soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu,
rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce Nejvyššího
správního soudu, jiný jeho senát. V dané věci byl rozhodnutím o námitce podjatosti pověřen
v souladu s rozvrhem práce Nejvyššího správního soudu na rok 2007 devátý senát
tohoto soudu.
Stěžovatelka důvod podjatosti jmenovaných soudců shledává v závěru,
ke kterému dospěl tento senát v jiné, dle jejího názoru obdobné, věci. Domnívá se proto,
že v jejím případě bude rozhodnuto v důsledku již vysloveného právního názoru předem
známým způsobem, přičemž tento předpoklad stejného posouzení považuje za nepřípustný.
S tímto názorem však nelze souhlasit.
V §8 odst. 1, větě poslední, s. ř. s. je výslovně uvedeno, že důvodem vyloučení
soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Důvodem pro vyloučení soudce pak nemůže být
ani subjektivní nespokojenost s rozhodnutím v jiné věci, na němž se tento soudce podílel.
Předvídatelnost rozhodnutí v případě skutkově a právně obdobných věcí není negativním,
nýbrž žádoucím jevem. Ustanovení §79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., zákona o soudech
a soudcích, ukládá soudci vykládat zákon podle svého nejlepšího vědomí a svědomí
a rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů, nestranně a spravedlivě a na základě
skutečností zjištěných v souladu se zákonem. Povinností Nejvyššího správního soudu
v řízení o kasační stížnosti je tedy seznámit se se všemi okolnostmi případu a správně
aplikovat zákon. Je tedy logické, že v případě obdobných skutkových a právních okolností
by měl být zákon vyložen stejně. Případ, kdy by senát Nejvyššího správního soudu zaujal
odlišný právní názor oproti již vyslovenému, zákon připouští, ale stanoví pro něj v §17 a §18
s. ř. s. povinný postup. Z uvedeného je zřejmé, že předpoklad rozhodnutí senátu Nejvyššího
správního soudu v souladu s již dříve vysloveným právním názorem nemůže být bez dalšího
výrazem podjatosti soudců senátu.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka se odvolávala i na Listinu základních práv
a svobod, je nutno uvést, že součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce.
Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého
rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát
(čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií,
vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje
vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům), o nichž je schopen relativně
přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce
by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti
vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině
objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce
pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně
neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom,
že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Vyloučení soudce z projednávání
a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy,
jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení
o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí
dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 370/04).
Důvod uplatňovaný stěžovatelkou, tj. vyloučení soudců z projednávání a rozhodování
této věci pro jejich rozhodování v jiné věcně totožné věci, tedy není důvodem způsobilým
vyvolat pochybnosti o nepodjatosti soudců, kteří v dané věci mají rozhodovat. Stěžovatelka
současně žádné jiné důvody podle §8 odst. 1 s. ř. s. neuvedla a jmenovaným soudcům
ani nejsou známy. Vzhledem k tomu, že sami tito soudci se necítí být z projednávání
a rozhodnutí věci vyloučeni a tato skutečnost nevyplývá ani ze soudního spisu, neshledal
devátý senát Nejvyššího správního soudu návrh stěžovatelky na vyloučení soudců
z projednávání a rozhodování této věci důvodným. Se zřetelem k výše uvedenému
proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že výše jmenovaní soudci 6. senátu
nejsou z projednávání a rozhodování věci, vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 6 Ads 129/2007, vyloučeni.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu