ECLI:CZ:NSS:2008:1.AFS.69.2008:53
sp. zn. 1 Afs 69/2008 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně E. M.,
zastoupené Mgr. Stanislavem Králíkem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 22, Hodonín,
proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2006, č. j. 411/06/FŘ 130, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2007, č. j. 30 Ca 77/2006 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 18. 1. 2006, č. j. 411/06/FŘ 130, žalovaný zamítl odvolání
žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru vydanému Finančním úřadem ve Veselí
nad Moravou dne 21. 6. 2005, pod č. j. 44143/05/311921/5651, kterým byla žalobkyni
dodatečně vyměřena daňová povinnost na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období
3. čtvrtletí 2002 ve výši 26 897 Kč. Doměření daňové povinnosti se týkalo žalobkyní přijatého
daňového dokladu č. 99568 ze dne 11. 9. 2002, vystaveného dodavatelem FOBY, s. r. o.,
a přijatého daňového dokladu č. 405623 ze dne 3. 9. 2002, vystaveného dodavatelem
GABE, s. r. o., v obou případech za smrkové řezivo.
V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně namítla, že správce daně v průběhu
řízení nezjistil všechny důkazy a důkazy, které byly shromážděny, nevyhodnotil v celkovém
kontextu. Došlo tak k porušení §19 odst. 1 a 2 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané
hodnoty, a §24 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. K předmětnému zdaňovacímu
období pak konkrétně uvedla, že správce daně pouze na základě výslechu svědků , a to zástupců
jejích dodavatelů, neuznal řádně prokázaná přijatá zdanitelná plnění. Navrhla, aby soud
rozhodnutí žalovaného zrušil.
Krajský soud v Brně žalobu zamítl rozsudkem ze dne 31. 10. 2007. V odůvodnění
uzavřel, že zástupci dodavatelů v rámci svědeckých výpovědí popřeli poskytnutí zdanitelných
plnění žalobkyni. Žalobkyně tak v daňovém řízení neprokázala (ve smyslu §31 odst. 9 daňového
řádu), že předmětnými fakturami deklarované nákupy se fakticky uskutečnily .
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále též „ stěžovatelka“) včas kasační stížnost,
v níž jako důvod jejího podání označila ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
Usnesením ze dne 31. 1. 2008 (č. l. 39) krajský soud žalobkyni vyzval mimo jiné
k doplnění kasační stížnosti o konkrétní skutkové a právní důvody, a o uvedení, čeho se kasační
stížností domáhá, a to ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení. Žalobkyně byla poučena
o následcích spojených s nevyhověním výzvě. Usnesení jí bylo doručeno dne 15. 2. 2008.
Na tuto výzvu žalobkyně včas re agovala podáním ze dne 26. 2. 2008 , v němž upřesnila,
že důvodem kasační stížnosti je nezákonnost rozhodnutí, spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Dále uvedla, že ve správním řízení byl porušen
zákon i „již ustálená judikatura Nejvyššího soudu České republiky“ v tom směru, že je nutno zkoumat
existenci skutečného hmotněprávního vztahu daňových poplatníků, což se v daném případě
nestalo. Proto bylo správní řízení zahájeno a vedeno v rozporu se zákonem. Krajský soud
pak nezákonnost správního řízení jen potvrdil. Navrhla zrušení napadeného rozsudku.
Takovou kasační stížnost nelze věcně projednat a bylo třeba ji odmítnout.
Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník
řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení
soudního rozhodnutí.
Náležitosti kasační stížnosti jsou stanoveny v §106 odst. 1 s. ř. s., pokud je podání nemá,
musí být podle odstavce 3 téhož ustanovení doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
usnesení vyzývajícího k odstranění vad. Předmětná kasační stížnost neobsahovala dostatečně
určitá tvrzení, z jakých důvodů stěžovatelka rozsudek napadá, přičemž kasační stížnost lze podat
jen z důvodů výslovně uvedených v §103 s. ř. s. Důvody uvedenými v kasační stížnosti
je Nejvyšší správní soud vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.). Kasační stížnost tedy vždy musí obsahovat
konkrétní, tj. ve vztahu ke stěžovateli a k projednávané věci individualizovaná, tvrzení
nezákonnosti napadeného rozhodnutí, a to po skutkové i právní stránce. Požadavek na uplatnění
některého z důvodů taxativně vypočtených v §103 odst. 1 s. ř. s. je přitom třeba vykládat
v souladu se zásadou, že procesní právní úkon účastníka řízení (zde: kasační stížnost) se posuzuje
podle jeho obsahu. Ze znění kasační stížnosti však musí být seznatelné důvody, které odpovídají
zákonným kasačním důvodům. Na jedné straně tedy sice posta čí, že ze znění kasační stížnosti
jsou seznatelné důvody, které zákonným kasačním důvodům odpovídají, a není rozhodující,
že sám stěžovatel tyto důvody jednotlivým ustanovením nepodřadil (srov. č. 161/2004 Sb. NSS).
Na straně druhé ale není dostačující, je stliže stěžovatel v kasační stížnosti pouze uvede některé
z písmen §103 odst. 1 s. ř. s., ale nekonkretizuje vady v řízení či vady v právním úsudku,
jichž se soud podle stěžovatele dopustil.
V daném případě stěžovatelka pouze označila jako důvody pro podání kasační stížnosti
§103 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s. a v doplnění kasační stížnosti ze dne 26. 2. 2008 pak o becně
konstatovala, že správní řízení bylo zahájeno a vedeno v rozporu se zákonem, když zejména
nebyla zkoumána existence skutečného hmotněprávního vztahu daňových poplatníků.
Taková kasační stížnost však obsahově neobstojí. Z uvedených tvrzení není nijak zřejmé,
jaké konkrétní vady v úsudku či v řízení se měl soud dopustit či k jaké konkrétní v žalobě
vytýkané vadě správního řízení měl soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušit,
a z čeho stěžovatelka své závěry dovozuje. Chybí též stěžovatelčin právní náhled na to,
proč se má jednat o nezákonnosti. Taková tvrzení bez uvedení konkrétních skutečností
jsou stižena nemožností jejich přezkoumání kasačním soudem. Jde o námitky jen formální,
bez věcného obsahu. Obecně namítané vady nemůže ani Nejvyšší správní soud namísto
stěžovatelky sám aktivně vyhledávat, protože vymezení rozsahu kasační stížnosti a specifikace
jejích důvodů leží na stěžovatelce v důsledku dispoziční zásady, která ovládá řízení o kasační
stížnosti.
Podání stěžovatelky tedy zákonné náležitosti neobsahovalo, krajský soud ji proto správně
vyzval k odstranění vad a stanovil k tomu lhůtu odpovídající zákonu. Neodstranění vad podání
(chybějící kasační důvody) brání věcnému vyřízení kasační stížnosti a v řízení nelze
pro tento nedostatek pokračovat.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle §37 odst. 5
za použití §120 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
O vrácení zaplaceného soudního poplatku je příslušný rozhodnout Krajský soud v Brně,
jehož příslušnost v této věci je dána ustanovením §3 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, podle něhož ve věcech poplatků za řízení o kasační stížnosti rozhoduje krajský soud.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2008
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu