ECLI:CZ:NSS:2008:1.AS.33.2008:67
sp. zn. 1 As 33/2008 - 67
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně RNDr. H. L.,
CSc., zastoupené JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem se sídlem Převrátilská 330, Tábor,
proti žalovanému Řediteli Krajského úřadu Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo
nám. 3/5, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného o odvolání žalobkyně ze dne 7. 5. 2005,
v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
30. 11. 2007, č. j. 29 Ca 176/2005 - 44, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem krajský soud zrušil fiktivní rozhodnutí žalovaného ze dne
7. 5. 2005 a jemu předcházející fiktivní rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne
15. 4. 2005 o odepření informací podle §15 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Zároveň krajský soud přiznal žalobkyni
náhradu nákladů řízení ve výši 5837,80 Kč.
Rozsudek krajského soudu napadl žalovaný (dále také stěžovatel) včas podanou kasační
stížností. Domáhal se, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a žalobu
žalobkyně podanou dne 30. 6. 2005 odmítl. Ke své kasační stížnosti žalovaný připojil také žádost
o přiznání odkladného účinku podle §107 s. ř. s.
Žalovaný svou žádost o přiznání odkladného účinku odůvodnil tím, že lhůta 15 dnů
podle §16 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. běží od doručení zrušujícího rozsudku a žalovaný musí
v této lhůtě o domnělém odvolání žalobkyně rozhodnout. V této souvislosti žalovaný odkázal
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 6 A 11/2002. Přitom žalovaný zaslal
krajskému soudu spolu se svým vyjádřením k žalobě také příslušný správní spis. Tento nebyl
žalovanému dosud vrácen a při postupu krajského soudu podle §108 s. ř. s. žalovaný neobdrží
příslušný správní spis tak, aby mohl v zákonem stanovené lhůtě rozhodnout.
To by pro žalovaného znamenalo nenahraditelnou újmu, tedy takovou újmu,
která je nenapravitelná, nezvratná a nepoměrně větší, než jaká může odkladem právních následků
rozsudku krajského soudu vzniknout jiným osobám. Přiznání odkladného účinku se nedotkne
nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalobkyně k návrhu na přiznání odkladného
účinku upozornila, že žalovaný měl o žádosti o informace řádně rozhodnout již před více
než dvěma lety. Skutečnost, že žalovaný musí poskytnout předmětný správní spis soudu, není
dle názoru žalobkyně dostatečným důvodem pro přiznání odkladného účinku. Relevantními
podklady jsou pro rozhodnutí žalovaného pouze žádost o informace, kterou žalobkyně podala
elektronicky, a žalovaný by ji tak měl mít k dispozici, a případně také odvolání žalobkyně,
jehož kopii si může žalovaný z předmětného spisu snadno opatřit. Podle žalobkyně
tak žalovanému v rozhodnutí nebrání žádná vážná překážka. Naopak přiznáním odkladného
účinku by v daném případě byl žalobkyni opětovně znemožněn výkon práva na informace.
Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však na návrh stěžovatele (jímž je v této věci žalovaný) přizná, jsou-li k tomu splněny zákonné
předpoklady. Těmi jsou podle přiměřeně použitého §73 s. ř. s. skutečnost, že výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly nenahraditelnou újmu, a dále pak to,
že přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob
a není v rozporu s veřejným zájmem. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti rozhodnutím
Nejvyššího správního soudu má charakter mimořádný, protože soud tu před vlastním
rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu,
případně i správního orgánu. Od stěžovatele, který žádá o přiznání odkladného účinku,
se očekává v prvé řadě tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne
nenahraditelná újma, a vedle toho též upřesnění, v čem spočívá tato újma a její nenahraditelnost.
Možnost vzniku této újmy pak stěžovatel musí též prokázat (srov. č. 87/2004 Sb. NSS).
Stěžovatel v daném případě spatřoval nenahraditelnou újmu v tom, že nebude moci
v zákonném termínu rozhodnout, protože nemá k dispozici příslušný správní spis.
V prvé řadě je třeba uvést na pravou míru tvrzení stěžovatele, že v důsledku zrušujícího
rozsudku krajského soudu je nucen rozhodnout o odvolání žalobkyně do 15 dnů
od jeho doručení. Svým rozsudkem krajský soud zrušil nejen fiktivní rozhodnutí žalovaného,
ale i jemu předcházející fiktivní rozhodnutí krajského úřadu jako orgánu prvého stupně. Správní
řízení o žádosti žalobkyně o poskytnutí informací se nabytím právní moci rozsudku krajského
soudu vrátilo do fáze po podání žádosti před rozhodnutí krajského úřadu, nikoli do fáze
rozhodování o odvolání. V důsledku zrušení prvostupňového rozhodnutí tedy stěžovatel nemá
do okamžiku podání nového odvolání proti novému rozhodnutí krajského úřadu
o čem rozhodovat.
Jestliže stěžovatel v této souvislosti poukazuje na rozsudek zdejšího soudu ve věci
sp. zn. 6 A 11/2002, je třeba připomenout, že v uvedeném případě byla žalovaným správním
orgánem Komise pro cenné papíry a proto zdejší soud v uvedeném rozsudku konstatoval,
že žalovaná - Komise pro cenné papíry rozhodne v zákonem stanovené lhůtě. Navíc přitom
výslovně odkázal na ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. upravující rozhodování
o žádosti v prvním stupni.
Nicméně i kdyby se argumentace stěžovatele ohledně nemožnosti rozhodnutí v zákonné
lhůtě rozšířila i na rozhodování krajského úřadu jako orgánu prvého stupně, nelze dospět
k závěru, že by v důsledku této nemožnosti rozhodnutí správním orgánům vznikla jakákoli újma,
natož taková újma, kterou soudní řád správní označuje za nenahraditelnou, a žalovaný považuje
za „nenapravitelnou, nezvratnou, a nepoměrně větší, než jaká může přiznáním odkladného
účinku vzniknout jiným osobám“.
Zruší-li krajský soud rozhodnutí správního orgánu včetně rozhodnutí správního orgánu
prvého stupně, je povinností správního orgánu prvého stupně pokračovat v řízení a řídit se
přitom závazným právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí. Pro účely
svého rozhodování je také povinen opatřit si nezbytné podklady.
Nejvyšší správní soud se zcela ztotožňuje s žalobkyní v tom, že základním podkladem
pro rozhodování správního orgánu prvého stupně je především její žádost o poskytnutí
informace. Bez ohledu na to, zda správní orgán prvého stupně ve skutečnosti má k dispozici
elektronickou zprávu, jíž žalobkyně svou žádost podala, či nikoli, musí zdejší soud konstatovat,
že tomuto správnímu orgánu nic nebránilo, aby si prostřednictvím žalovaného, který je ve smyslu
§69 a §105 odst. 1 s. ř. s. účastníkem řízení o žalobě a o kasační stížnosti, pro účely
svého rozhodování ze správního spisu připojeného ke spisu krajského soudu kopii žádosti
o informace opatřil.
Ze soudního spisu je zcela zřejmé, že správní orgány žádný úkon v tomto směru neučinily
a ve výsledku žalovaný pouze ke kasační stížnosti připojil žádost o přiznání odkladného účinku.
Pokud jde o další části správního spisu, je zřejmé, že správní orgány si mohly pro účely
svého rozhodování na omezenou dobu od krajského soudu správní spis vyžádat,
případně (obzvlášť s ohledem na skutečnost, že předmětný správní spis není nijak objemný)
požádat krajský soud o pořízení jeho kopie.
Konečně Nejvyšší správní soud musí dát žalobkyni za pravdu také v tom, že přiznání
odkladného účinku v dané věci by zcela zjevně mělo nepříznivé dopady pouze do jejího práva
na svobodný přístup k informacím. Jestliže žalobkyně svou žádost o poskytnutí informací podala
již v roce 2005, a krajský soud rozhodl tak, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů v dané
věci byla fiktivní, tedy že tyto správní orgány o žádosti žalobkyně de facto nerozhodly vůbec,
pak by jakýkoli další odklad jejich rozhodování (navíc způsobený jejich pasivním přístupem
při opatřování podkladů) vedl k popření Listinou základních práv a svobod zaručeného práva
žalobkyně na svobodný přístup k informacím a s ním související soudní ochrany.
(Na výše uvedených závěrech nic nemění ani skutečnost, že v nyní souzené věci
je předmětem rozhodování Nejvyššího správní soudu o kasační stížnosti také otázka,
zda ve smyslu §16 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb. je orgánem příslušným k rozhodování
o odvolání proti rozhodnutí krajského úřadu ředitel krajského úřadu nebo hejtman kraje. Ostatně
žalovaný ani tuto skutečnost jako důvod přiznání odkladného účinku neuplatňoval.)
S ohledem na shora uvedené Nejvyšší správní soud návrh žalovaného na přiznání
odkladného účinku zamítl; pro nadbytečnost se pak již nezabýval tím, zda by ve věci byly splněny
ostatní zákonné předpoklady ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. dubna 2008
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu