ECLI:CZ:NSS:2008:1.AS.78.2008:33
sp. zn. 1 As 78/2008 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: A. A.,
zastoupeného JUDr. Dagmar Jahnovou, advokátkou se sídlem Gen erála Hlaďo 4, Nový Jičín,
proti žalované: Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie
Ostrava, Inspektorát cizinecké policie Ostrava , se sídlem Poděbradova 16/2738, Ostrava,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2008, č. j. CPOV-198-6/ČJ-2008-61PJ-CI,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2008,
č. j. 22 Ca 124/2008 - 8,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Výše označeným rozhodnutím žalovaná (její detašované pracoviště - Skupina povolování
pobytu Nový Jičín) zastavila dle §169 odst. 7 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů, řízení o žalobcově žádosti ze dne
21. 4. 2008 o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání.
Žalobu, kterou žalobce brojil proti uvedenému rozhodnutí (usnesení) žalované, krajský
soud odmítl usnesením ze dne 22. 5. 2008 pro nepřípustnost dle §46 odst. 1 písm. d) a §68
písm. a) s. ř. s. V odůvodnění uvedl, že proti napadenému rozhodnutí lze podat dle §81
a násl. správního řádu odvolání, o čemž byl žalobce též poučen. Žalobce však tento řádný
opravný prostředek v řízení před správním orgánem nevyčerpal.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost. Namítl,
že v důsledku odmítnutí žaloby by byl nucen vycestovat z území České republiky,
neboť u odvolání podaného proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně byl vyloučen odkladný
účinek. Tato situace by s ohledem na konkrétní okolnosti jeho případu znamenaly vážný zásah
do jeho soukromého života a představovala by porušení mezinárodního závazku České republiky
dle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.). Navrhl,
aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti Nejvyšší
správní soud samostatně nerozhodoval, neboť rozhodl přímo ve věci samé.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Kasační stížnost není důvodná.
V daném případě je předmětem posouzení kasační stížnosti otázka existence důvodů,
na jejichž základě krajský soud odmítl žalobcovu žalobu.
Nejvyšší správní soud si nechal předložit správní spisy, z nichž zjistil, že žalobce dne
21. 4. 2008 na detašovaném pracovišti žalované podal žádost o prodloužení doby platnosti
povolení k dlouhodobému pobytu. Dne 22. 4. 2008 žalovaná rozhodla o zastavení řízení o této
žádosti. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 23. 4. 2008. Platnost předchozího povolení k pobytu
mu pak končila dne 26. 4. 2008. Proti usnesení o zastavení řízení žalobce podal dne 7. 5. 2008
odvolání, jež odvolací orgán (Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie)
rozhodnutím ze dne 6. 10. 2008, č. j. CPR-7756/č.j.:-2008-9CPR-C216, zamítl a napadené
usnesení potvrdil (z předloženého správního spisu však není nijak zřejmé, že by toto rozhodnutí
již bylo žalobci doručeno).
Ze soudního spisu pak vyplynulo, že žalobce podal proti usnesení žalované žalobu již dne
13. 5. 2008.
Podle §5 s. ř. s. se lze ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh
a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon, pokud nestanoví
tento nebo zvláštní zákon jinak. Soudní řád správní tak důsledně zavádí tradiční žalobní řízení,
kdy soudní ochrana nastupuje teprve poté, kdy jsou vyčerpány možnosti nápravy nezákonného
nebo vadného rozhodnutí prostředky správního řízení. Nevyčerpání řádných opravných
prostředků žalobcem je za podmínek stanovených v §68 písm. a) s. ř. s. důvodem nepřípustnosti
žaloby a takovou žalobu proti rozhodnutí správního orgánu soud odmítne podle ustanovení §46
odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Podmíněnost vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení před podáním žaloby
k soudu je nutno vnímat jako provedení zásady subsidiarity soudního přezkumu a minimalizace
zásahů soudů do správního řízení. To znamená, že účastník správního řízení musí zásadně
vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv, které má ve svojí procesní d ispozici, a teprve
po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany. Soudní přezkum správních
rozhodnutí je totiž koncipován až jako následný prostředek ochrany subjektivně veřejných práv,
který nemůže nahrazovat prostředky nacházející se uvnitř v eřejné správy.
V projednávané věci byla podána žaloba proti usnesení žalované, kterým bylo zastaveno
řízení o žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Proti tomuto
rozhodnutí je možno se odvolat (§76 odst. 5 správního řádu), o čemž byl stěžovatel řádně
poučen. Stěžovatel této procesní možnosti využil a odvolání podal. Krátce poté pak
proti usnesení žalované podal též předmětnou žalobu. Tak však učinil za procesní situace,
kdy ještě nebylo rozhodnuto o podaném odvolání, tedy v době, kdy ještě nevyčerpal řádný
opravný prostředek v řízení před správním orgánem. Krajský soud tak správně podanou žalobu
posoudil jako nepřípustné podání. Výše uvedené principy znemožňují soudům ingerovat do stále
probíhajícího správního řízení způsobem, jehož se domáhal žalobce, a to i za situace, kdy podání
opravného prostředku připuštěného procesními předpisy upravujícími průběh správního řízení,
nemá ve vztahu k rozhodnutí správního orgánu I. stupně odkladný účinek.
K uvedenému je nutno dodat, že posouzení předmětné žaloby coby nepřípustného
podání žalobci samozřejmě nebrání v podání žaloby proti zmiňovanému rozhodnutí odvolacího
orgánu ze dne 6. 10. 2008, ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení (§172 odst. 1 zákona o pobytu
cizinců).
Z obdobných důvodů pak kasační soud neshledal důvodnou ani námitku poukazující
na zásah do žalobcova soukromého života v souvislosti s vyloučením odkladného účinku
odvolání proti usnesení o zastavení řízení a tedy s povinností vycestovat po ukončení platnosti
dosavadního povolení k pobytu z území České republiky, představující dle žalobce porušení
mezinárodního závazku České republiky podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod.
Tak závažný zásah si lze v dané oblasti představit zejména u rozhodnutí o správn ím
či soudním vyhoštění (podle §118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců se správním vyhoštěním
rozumí „ukončení pobytu cizince na území, které je spojeno se stanovením doby vycestování z území a doby,
po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území“). Povaha usnesení o zastavení řízení o žádosti
o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu a s tím spojeného uplynutí doby
platnosti povolení k pobytu je sice poněkud odlišná, umožňuje totiž cizinci využitím dalších
instrumentů zákona o pobytu cizinců (byť spojeným s nutnými administrativními úkony) legální
pobyt na území, pro věc je nicméně podstatné, že k poskytnutí ochrany před negativními dopady
takového dosud nepravomocného rozhodnutí neslouží institut žaloby proti rozhodnutí správního
orgánu, neboť správní soud není v rámci řízení o takové žalobě oprávněn zasahovat do dosud
pravomocně neskončeného správního řízení.
Pro úplnost je vhodné uvést, že škoda, která by cizinci vznikla v souvislosti
s nezákonným usnesením o zastavení řízení o jeho žádosti o prodloužení doby platnosti povolení
k dlouhodobému pobytu, by mohla být předmětem řízení podle zákona č. 82/1998 Sb.,
o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným
úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích
a jejich činnosti (notářský řád).
Nejvyšší správní soud tedy shledal námitky žalobce nedůvodnými. Jelikož v řízení nevyšly
najevo ani žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti (§109
odst. 3 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému
správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu
nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. října 2008
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu