ECLI:CZ:NSS:2008:1.AZS.1.2008:41
sp. zn. 1 Azs 1/2008 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové
a Mgr. Bc. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: W. Q. S., zastoupená Mgr. Lilianou
Balašovou Vochalovou, advokátkou se sídlem nám. I. P. Pavlova 3, 120 00 Praha 2,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 12. 5. 2006, č. j. OAM-3427/VL-07-HA08-2004, o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2007, č. j. 4 Az 49/2006 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 12. 5. 2006 neudělil žalovaný žalobkyni azyl podle §12, §13 a §14
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky
(zákon o azylu). Současně vyslovil, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu
§91 téhož zákona.
Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou doručenou Městskému soudu v Praze
dne 14. 6. 2006. Městský soud svým rozsudkem ze dne 31. 8. 2007 žalobu zamítl.
Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti rozsudku městského soudu kasační stížností,
v níž uvedla, že o azyl mimo jiné požádala z důvodů bezpečného porodu, neboť v době podání
žádosti o azyl byla těhotná. Jelikož v Číně již jedno dítě má, hrozil jí nucený potrat a následná
sterilizace. Navíc byl její rodině úředníky Úřadu pro plánované rodičovství zbořen dům,
takže se nemá kam vrátit. Stěžovatelka se proto domnívá, že její situace je zvláštního zřetele
hodná a měl by jí být udělen azyl z humanitárních důvodů podle §14 a z důvodů dle §12 zákona
o azylu, neboť jí v Číně hrozí pronásledování a následná sterilizace. Vzhledem k tomu, že zákon
o azylu blíže nevymezuje, co jsou humanitární důvody, závisí výklad tohoto pojmu na uvážení
správního orgánu. Toto uvážení nemůže být ani příliš široké ani příliš zužující. Je nutné zvážit,
zda nemohou existovat situace, kdy za určitých okolností mohou být ekonomické důvody
u žadatele podřazeny pod §14 zákona o azylu jako důvody humanitární. Městský soud v Praze
však řádně nezkoumal, zda jsou dány podmínky dle §14 zákona o azylu, pouze konstatoval
závěry, ke kterým došel žalovaný. Vzhledem k tomu namítá stěžovatelka nepřezkoumatelnost
rozhodnutí městského soudu pro nedostatek důvodů.
Závěrem stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a navrhla,
aby Nejvyšší správní soud předmětné rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Kasační stížnost je nepřijatelná.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda kasační stížnost ve smyslu §104a s. ř. s.
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, a zda je tedy možno
ji považovat za přijatelnou. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti
ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) lze přitom pro stručnost odkázat např. na usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované
pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Námitku tzv. politiky jednoho dítěte v Číně neuznal Nejvyšší správní soud za azylově
relevantní důvod v případech skutkově obdobných situaci žalobkyně např. v rozsudku ze dne
16. 8. 2005, č. j. 5 Azs 120/2005 - 60, publikovaném pod č. 1205/2007 Sb. NSS, kde zdejší soud
zdůraznil, že politika jednoho dítěte uplatňovaná čínskou vládou v sobě obsahuje na straně jedné
právo státu na regulaci porodnosti, na druhé straně může být podle okolností považována
za pronásledování ve smyslu §2 odst. 6 zákona o azylu, je-li provázena např. nucenou sterilizací
či kastrací. Obavu stěžovatelky ze sterilizace je nutno ve shodě s žalovaným posoudit
jako účelovou i vzhledem ke změnám v uplatňování politiky jednoho dítěte v Číně, vzhledem
ke zjevné snaze o legalizaci pobytu v České republice a vzhledem ke skutečnosti, že žadatelka
po přestěhování na jiné místo ve své vlasti neměla žádné potíže. K mezím soudního přezkumu
správního uvážení o přiznání či nepřiznání humanitárního azylu se pak zdejší soud vyjádřil v řadě
svých rozhodnutí, např. v rozsudku ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, www.nssoud.cz,
nebo ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48, www.nssoud.cz; v tomto ohledu
nelze rozhodnutí městského soudu považovat za něpřezkoumatelné. Námitky, jež stěžovatelka
učinila předmětem sporu, byly tedy v judikatuře zdejšího soudu opakovaně řešeny
s týmž výsledkem a městský soud se nedopustil ani žádného pochybení, které by bylo natolik
intenzivní, že by mohlo přivodit odlišnost rozhodnutí ve věci samé, a které by tak založilo
přijatelnost kasační stížnosti.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky, které stěžovatelka vznesla v kasační stížnosti. Kasační stížnost
tedy svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky; Nejvyšší správní soud
ji proto shledal ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl. Návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud nezabýval,
neboť kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany má odkladný účinek ze zákona
(§32 odst. 5 zákona o azylu).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. února 2008
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu