ECLI:CZ:NSS:2008:1.AZS.13.2008:43
sp. zn. 1 Azs 13/2008 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové
a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: R. G., zastoupeného JUDr. Libuší Peterkovou,
advokátkou se sídlem Palackého nám. 19, Rosice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor
azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 31. 5. 2007, č. j. OAM-10-213/LE-05-07-2007, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2007, č. j. 4 Az 22/2007 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označený
rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti v záhlaví
uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný správní orgán zamítl žádost
stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel v podané kasační stížnosti uplatňuje důvody dle ustanovení §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. Stěžovatel namítá, že žalovaný správní orgán si pro své rozhodnutí neopatřil
podklady v dostatečném rozsahu, a nevycházel tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany (dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s.
dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být kasační stížnost podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního
Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS, dostupné též na www.nssoud.cz. Podle tohoto usnesení
je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace,
v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud
též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních
zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu.
Nejvyšší správní soud k jediné námitce stěžovatele uvádí, že již opakovaně judikoval,
že správní orgán má povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle ustanovení §12 cit. zákona
jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené, případně
neuvádí jen důvody ekonomické……. Povinnost zjistit skutečný stav věci dle ustanovení §32 zákona
č. 71/1967 Sb. má pouze v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl (rozsudek ze dne
20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, dostupný na www.nssoud.cz). Pro doplnění je nezbytné
odkázat např. na rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. 6 Azs 45/2003 - 49, přístupný
na www.nssoud.cz, dle něhož „strach vrátit se na Ukrajinu kvůli potížím s věřiteli ve vztahu
k neuhrazenému dluhu jejího manžela, není důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu,
neboť uváděné problémy se soukromými osobami nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými,
tedy její rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými
názory, ale snahou o vrácení dlužné částky. Dále též např. na rozsudek z 20. 12. 2005,
č. j. 4 Azs 66/2006 - 42, dostupný na www.nssoud.cz, v němž bylo judikováno, že potíže
se soukromými osobami totiž zásadně nejsou důvodem pro udělení azylu. Mohly by se jím stát pouze tehdy,
pokud by orgány domovského státu, u nichž by se žadatelka domáhala poskytnutí ochrany, nebyly schopny
ochranu před takovým jednáním poskytnout, popřípadě by takové jednání podporovaly či vědomě tolerovaly.
O takovou situaci se však v případě stěžovatelky nejedná, neboť ona sama sdělila, že výhrůžky ani neohlásila
policii. Jednoznačností výkladu práva právě co se týče toho důvodu, pro který stěžovatel
neúspěšně uplatnil svou žádost o azyl, lze také vysvětlit rychlost vyřízení stěžovatelovy žádosti,
totiž jeden den mezi podáním žádosti o azyl (30. 5. 2007) a jejím zamítnutím žalovaným správním
orgánem (31. 5. 2007), na což stěžovatel ve své kasační stížnosti upozorňuje.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, neboť ustálená a vnitřně
jednotná judikatura poskytuje odpověď na posuzovanou námitku. S ohledem na výše uvedené
shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost nepřijatelnou, a proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2008
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu