ECLI:CZ:NSS:2008:1.AZS.27.2008:54
sp. zn. 1 Azs 27/2008 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové
a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce F. P., zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem,
advokátem se sídlem České mládeže 135, Liberec VIII – Dolní Hanychov, proti žalovanému
Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 5. 1. 2007, č. j. OAM-1381/VL-10-18-2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2007, č. j. 59 Az 3/2007 - 32,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti v záhlaví
uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný správní orgán zamítl žádost
stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou dle §16 odst. 1 písm. g)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel v podané kasační stížnosti, kterou lze vzhledem k jejímu obsahu přirovnat
spíše k obecnému pojednání o několika institutech azylového práva než k opravnému prostředku
vztahujícímu se ke konkrétní projednávané věci, uvádí, že ji podává z důvodu dle §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. Stěžovatel tvrdí, že již při pohovoru se žalovaným uvedl, že byl pronásledován
z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině. Ze země původu uprchl proto, že se odmítl
podřídit sociálním omezením. Stěžovatel prokázal, že jeho trvalý pobyt v zemi svého původu
se pro něho stal nesnesitelný z uvedených důvodů, příp. by byl nesnesitelným v případě
jeho návratu zpět. Stěžovatel je přesvědčen, že své obavy z pronásledování před žalovaným
vyjádřil, byť možná ne zcela jednoznačně z pohledu žalovaného. Pouhé držení cestovního
pasu země původu není překážkou udělení azylu. Stěžovatel dále uvádí, že jestliže ekonomická
opatření ničí existenci určité části obyvatelstva, mohou se jejich oběti stát uprchlíky, pokud opustí
zemi původu. Za těmito ekonomickými opatřeními se mohou skrývat rasové, náboženské
nebo politické cíle. Skutková podstata nemá dle stěžovatele oporu ve spise, neboť žalovaný
nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci, čímž porušil §2 odst. 1 a 3, §36 odst. 1 a §68 odst. 3
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Dle stěžovatele je kasační stížnost
přijatelná, neboť napadené rozhodnutí vykazuje zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení žalobce, soud nerespektoval ustálenou judikaturu.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany (dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s.
dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být kasační stížnost podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního
Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
č. 933/2006 Sb. NSS, dostupné též na www.nssoud.cz. Podle tohoto usnesení je podstatným
přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace,
v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud
též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních
zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu.
Nejvyšší správní soud stěžovatele odkazuje na rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne
20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58, č. 488/2005 Sb. NSS. V něm se zdejší soud vyjádřil
k požadavkům na formulaci žalobních bodů (analogicky též na formulaci námitek uplatněných
v kasační stížnosti), přičemž uvedl, že „žalobce je povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků,
postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného
rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled
na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými
odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje
na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný,
typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené,
a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné,
jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.“ Stěžovatelovo
tvrzení, že zjištěná skutková podstata nemá oporu ve spise, jelikož žalovaný nedodržel citovaná
ustanovení správního řádu, aniž by však toto své tvrzení konkretizoval uvedením jednotlivých
nezákonných úvah, hodnocení či závěrů žalovaného, pak nesplňuje požadavky kladené
na formulaci námitek v rámci kasační stížnosti. Soud k němu proto nepřihlížel.
Nejvyšší správní soud se tedy zabýval přijatelností kasační námitky, dle níž soud chybně
právně posoudil otázku „sociálních omezení“ a „ekonomických opatření“ v zemi původu
stěžovatele, když došel k závěru, že se nejedná o důvod pro udělení azylu dle §12 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud již v minulosti uvedl, že důvody kasační stížnosti se musí posuzovat
podle jejich obsahu a ne formálního označení (viz rozsudek NSS ze dne 18. 3. 2004,
č. j. 1 As 7/2004 – 47, přístupný na www.nssoud.cz), a proto ji p odřadil pod §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., ačkoliv stěžovatel výslovně uvádí, že kasační stížnost podává z důvodů dle §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s. Názor stěžovatele, že nevyhovující ekonomické podmínky
mohou být projevem pronásledování obyvatel z důvodů rasových či náboženských
nebo za uplatňování politických názorů, soud považuje za čirou spekulaci,
která není jakkoliv blíže podložena, zejména nikoliv skutečnostmi ve vztahu ke stěžovateli
či osobám jemu blízkým. Pod sociálními omezeními, jak o nich hovoří stěžovatel,
tak nelze rozumět nic jiného než materiální strádání, které s sebou přináší ekonomická situace
v zemi původu. Nejvyšší správní soud však již opakovaně judikoval, že pouhé ekonomické obtíže
stěžovatele a hospodářská situace v zemi původu nelze považovat za azylový důvod
dle §12 zákona o azylu (viz rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003 – 43,
dále rozsudek ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 – 54, oba dostupné na www.nssoud.cz).
Jestliže tedy žadatel o azyl neuvádí jiné důvody pro udělení azylu, než jsou důvody ekonomické,
může správní orgán při dodržení dalších podmínek zamítnout žádost o udělení mezinárodní
ochrany jako zjevně nedůvodnou (viz rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 27/2003 - 48,
stejně též rozsudek ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 – 59, oba dostupné
na www.nssoud.cz).
Tvrzením stěžovatele, že držení pasu země původu není důvodem pro zamítnutí žádosti
o udělení mezinárodní ochrany, se Nejvyšší správní soud nezabýval, neboť napadený rozsudek
krajského soudu ani rozhodnutí žalovaného se k této otázce nikterak nevyjadřují, netvrdí opak.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, neboť ustálená a vnitřně
jednotná judikatura poskytuje odpověď na posuzovanou námitku. S ohledem na výše uvedené
shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost nepřijatelnou, a proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. května 2008
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu