ECLI:CZ:NSS:2008:1.AZS.61.2007:70
sp. zn. 1 Azs 61/2007 - 70
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: M. S., zastoupeného
opatrovníkem: SOZE - Sdružení občanů zabývajících se emigranty, se sídlem Brno, Mostecká 5,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2003, č. j. OAM-5869/VL-07-04-2003, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2004, č. j. 59 Az
163/2003 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 21. 11. 2003, č. j. OAM-5869/VL-07-04-2003, žalovaný zamítl
žalobcovu žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Žalobu, kterou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, Krajský soud
v Ostravě zamítl rozsudkem ze dne 1. 6. 2004.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost
založenou formálně na důvodech dle §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Konkrétně uvedl,
že krajský soud posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem. Lze shledat vážná
pochybení všech orgánů v řízení o udělení azylu. Krajský soud projednal věc v rozporu
se zákonem o azylu. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dále požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Usnesením ze dne 10. 8. 2007 (č. l. 57) krajský soud stěžovatele mimo jiné vyzval
i k tomu, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost
o konkrétní důvody podřaditelné pod §103 odst. 1 s. ř. s. Současně ho poučil o následcích
nevyhovění této výzvě. Stěžovateli (jeho opatrovníkovi) bylo usnesení řádně doručeno
dne 5. 10. 2007. Ve stanovené lhůtě však stěžovatel vady podání neodstranil, ani nepožádal
o prodloužení této lhůty.
Takovou kasační stížnost nelze věcně projednat.
Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož
toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí.
Náležitosti kasační stížnosti jsou stanoveny v §106 odst. 1 s. ř. s., pokud je podání nemá,
musí být podle odstavce 3 téhož ustanovení doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
usnesení vyzývajícího k odstranění vad. Předmětná kasační stížnost neobsahovala dostatečně
určitá tvrzení, z jakých důvodů stěžovatel rozsudek napadá, přičemž kasační stížnost lze podat
jen z důvodů výslovně uvedených v §103 s. ř. s. Důvody uvedenými v kasační stížnosti
je Nejvyšší správní soud vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.). Kasační stížnost tedy vždy musí obsahovat
konkrétní, tj. ve vztahu ke stěžovateli a k projednávané věci individualizovaná, tvrzení
nezákonnosti napadeného rozhodnutí, a to po skutkové i právní stránce. Požadavek na uplatnění
některého z důvodů taxativně vypočtených v §103 odst. 1 s. ř. s. je přitom třeba vykládat
v souladu se zásadou, že procesní právní úkon účastníka řízení (zde: kasační stížnost) se posuzuje
podle jeho obsahu. Ze znění kasační stížnosti však musí být seznatelné důvody, které odpovídají
zákonným kasačním důvodům. Na jedné straně tedy sice postačí, že ze znění kasační stížnosti
jsou seznatelné důvody, které zákonným kasačním důvodům odpovídají, a není rozhodující,
že sám stěžovatel tyto důvody jednotlivým ustanovením nepodřadil (srov. č. 161/2004 Sb. NSS).
Na straně druhé ale není dostačující, jestliže stěžovatel v kasační stížnosti pouze uvede některé
z písmen §103 odst. 1 s. ř. s., ale nekonkretizuje vady v řízení či vady v právním úsudku,
jichž se soud podle stěžovatele dopustil.
V daném případě stěžovatel pouze označil jako důvody pro podání kasační stížnosti §103
odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. a obecně konstatoval, že krajský soud posoudil uvedenou kauzu
v rozporu s platným právním řádem a se zákonem o azylu, a že lze shledat vážná pochybení
všech orgánů v řízení o udělení azylu. Taková tvrzení bez uvedení konkrétních skutečností,
tedy jakou právní otázku soud v předcházejícím řízení nesprávně posoudil,
resp. jakých vad řízení, které mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé, se soud
dopustil, v čem případně spočívala zmatečnost řízení před soudem nebo jakých vad řízení
se dopustil žalovaný, jsou však stižena nemožností jejich přezkoumání kasačním soudem.
Jde o námitky jen formální, bez věcného obsahu. Obecně namítané vady nemůže ani Nejvyšší
správní soud namísto stěžovatele sám aktivně vyhledávat, protože vymezení rozsahu kasační
stížnosti a specifikace jejích důvodů leží na stěžovateli v důsledku dispoziční zásady, která ovládá
řízení o kasační stížnosti.
Podání stěžovatele tedy zákonné náležitosti neobsahovalo, krajský soud ho proto správně
vyzval k odstranění vad a stanovil k tomu lhůtu odpovídající zákonu. Neodstranění vad podání
(chybějící kasační důvody) brání věcnému vyřízení kasační stížnosti a v řízení nelze
pro tento nedostatek pokračovat.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle §37 odst. 5
za použití §120 s. ř. s.
Za této procesní situace se soud z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval
návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2008
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu