ECLI:CZ:NSS:2008:2.AS.28.2008:35
sp. zn. 2 As 28/2008 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: A. H.,
zastoupené JUDr. Vratislavem Klimentem, advokátem se sídlem Pavelčákova 20, Olomouc, proti
žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2008,
č. j. 58 Ca 84/2007 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný Krajský úřad Olomouckého kraje (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností
proti v záhlaví označenému usnesení krajského soudu, kterým soud (I.) zastavil řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 8. 2007, č. j. KUOK/88509/2007, ve věci dopravního
přestupku, a (II.) rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši
10 568 Kč.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvod obsažený v ustanovení §103 odst. 1
písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož lze podat
kasační stížnost z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Výslovně uvádí, že napadá toliko výrok II. citovaného
usnesení krajského soudu.
Kasační stížnost stěžovatel argumentačně podkládá tím, že krajský soud výrok
o nákladech řízení odůvodnil zmatečně, když toliko odkázal na ustanovení §60 odst. 3 věta
druhá s. ř. s. Pokud by tímto odkazem bylo míněno, že řízení bylo zastaveno pro pozdější
chování odpůrce nebo pro uspokojení navrhovatelky, stěžovatel s tím nesouhlasí, jelikož
ke zrušení jeho shora označeného rozhodnutí ze dne 16. 8. 2007 došlo ze strany Ministerstva
dopravy ve skutečnosti pouze z důvodu účinnosti zákona č. 215/2007 Sb., kterým se mění zákon
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů
(zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Pokud tedy došlo k „uspokojení“ žalobkyně,
tak pouze z důvodu změny zákonné úpravy a nikoliv z důvodu pochybení žalovaného správního
orgánu. Za tohoto stavu věci žalobkyni nelze přiznat právo na náhradu nákladů řízení
před soudem.
Proto stěžovatel navrhuje napadené usnesení zrušit jako nezákonné.
Nejvyšší správní soud především konstatuje, že stěžovatel chybně označil důvod kasační
stížnosti jako důvod podřazený ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ačkoliv
na projednávanou věc dopadá speciální důvod, zakotvený v odst. e) stejného zákonného
ustanovení („Kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu
nebo o zastavení řízení.“). Jak je totiž patrno ze shora uvedeného, v daném případě došlo k zastavení
řízení.
Soud dále odkazuje na ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s., podle něhož „kasační stížnost,
která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná.“
V projednávané věci je ze shora provedené rekapitulace zřejmé, že stěžovatel brojí toliko proti
části výroku týkající se nákladů řízení a Nejvyšší správní soud proto nemá s ohledem na kogentní
znění citovaného ustanovení jakýkoliv procesní prostor pro jeho meritorní přezkum.
Nad tento rámec Nejvyšší správní soud konstatuje, že za situace, kdy nejsou splněny
procesní podmínky řízení, mu nepřísluší se vyjadřovat k meritorním otázkám věci (tzn. k tomu,
zda derogaci rozhodnutí žalovaného v důsledku změny zákonné úpravy lze podřadit
pod „pozdější chování odpůrce“ anebo pod „uspokojení navrhovatele“ ve smyslu ustanovení
§60 odst. 3, věta druhá s. ř. s.).
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřípustnost [§46 odst. 1 písm.
d), §104 odst. 2 a §120 s. ř. s.].
Podle ustanovení §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí návrhu žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2008
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu