ECLI:CZ:NSS:2008:2.AS.60.2008:103
sp. zn. 2 As 60/2008 - 103
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce M. S.,
zastoupeného Mgr. Jaroslavem Zemanem, advokátem v Benešově, Masarykovo nám. 225, proti
žalovanému Ministerstvu dopravy, se sídlem Praha 1, nábřeží Ludvíka Svobody 12, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2008, č. j. 1 Ca
2/2007 – 57, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2008, č. j. 1 Ca 2/2007 - 57. Tímto
rozsudkem byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2007,
č. j. 8/2007 - 160-SPR/3, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu
hlavního města Prahy ze dne 14. 11. 2006, č. j. S-MHMP 226018/2006. Rozhodnutím
prvostupňového orgánu, ve spojení s rozhodnutím žalovaného, byl žalobce uznán
vinným ze spáchání přestupků ve smyslu §22 odst. 1 písm. f) a §30 odst. 1 písm. i) zákona
č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a to z titulu porušení povinností
vyplývajících z ustanovení §4 písm. a), b), §19 odst. 1 a §47 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů. Současně s tím byla žalobci uložena pokuta ve výši 10 000 Kč a byl mu též uložen
zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců
ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí; žalobce byl též zavázán k náhradě nákladů
přestupkového řízení.
Současně s podáním kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby byl kasační stížnosti přiznán
odkladný účinek. Svůj návrh odůvodnil tím, že zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení
motorových vozidel ho citelně poškozuje, neboť ke své činnosti pojišťovacího makléře
(i ve svém osobním životě) je fakticky odkázán na používání osobního vozidla. Neodkladným
výkonem rozhodnutí mu tak může vzniknout nenahraditelná újma spočívající ve ztrátě
zaměstnání, se všemi negativními důsledky z toho plynoucími. Uvedl dále, že přiznání
odkladného účinku se žádným způsobem nedotkne nabytých práv třetích osob a není
též v rozporu s veřejným zájmem. Stěžovatel rovněž upozornil, že v žalobním řízení městský
soud žalobě odkladný účinek přiznal.
Podle ustanovení §107 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) nemá kasační stížnost
odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení
§73 odst. 2 až 4 se užije přiměřeně.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda negativní účinky rozhodnutí žalovaného
(ve vztahu, k němuž by případné přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
fakticky směřovalo - srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005,
č. j. 2 Afs 77/2005 - 96, publikované pod č. 786/2006 Sb. NSS), stěžovatele v současné době
reálně ohrožují, či již odezněly. Stěžovatel přitom tyto účinky spojuje jen s tou částí rozhodnutí
žalovaného, kterým mu byl uložen trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel
(v této souvislosti nepřesně hovoří o hrozícím „výkonu rozhodnutí“ této sankce).
Prvostupňovým rozhodnutím, ve spojení s rozhodnutím žalovaného, mu byl totiž tento trest
uložen na období 18-ti měsíců, počínaje právní mocí rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že tato lhůta
uplynula již dne 1. 8. 2008, mohla by zůstat dosud zachována pouze za situace,
že by v mezidobí došlo k jejímu stavění. Jelikož samotné podání žaloby odkladný účinek
nezakládá (§73 odst. 1 s. ř. s.), zabýval se Nejvyšší správní soud tím, zda k tomuto stavění
nedochází za podmínek vyplývajících z ustanovení §41 s. ř. s. Dle věty první tohoto ustanovení
stanoví-li zvláštní zákon ve věcech přestupků, kárných nebo disciplinárních nebo jiných správních deliktů
(dále jen „správní delikt“) lhůty pro zánik odpovědnosti, popř. pro výkon rozhodnutí, tyto lhůty po dobu řízení
před soudem podle tohoto zákona neběží. Vzhledem k tomu, že v případě doby po níž byl stěžovateli
uložen zákaz činnosti nejde o žádný z případů v citovaném ustanovení zmiňovaných (jde navíc
o lhůtu založenou individuálním správním aktem, nikoli právní normou) nemůže k jejímu stavění
dojít ani z tohoto důvodu. Nabízí se tedy pouze možnost, že ke stavění lhůty mohlo dojít
v důsledku usnesení soudu, kterým byl žalobě přiznán odkladný účinek (§73 odst. 2 s. ř. s.).
Dle tohoto ustanovení soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu,
přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu
s veřejným zájmem. Vzhledem k tomu, že přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení
před soudem účinky napadeného rozhodnutí (§73 odst. 3 s. ř. s.), je zřejmé, že vyhověním tomuto
rocesnímu návrhu dochází i k sistaci všech lhůt, které se od tohoto rozhodnutí odvíjejí. Lze tedy
uzavřít, že po dobu přiznaného odkladného účinku žalobě (od právní moci příslušného usnesení
do právní moci meritorního rozhodnutí krajského, respektive městského, soudu) doba uloženého
zákazu činnosti neběží. Opačný výklad by ostatně vedl ke zcela absurdní situaci, kdy by přiznáním
odkladního účinku (které slouží, jak již bylo uvedeno, jako dočasné opatření předcházející
možnému vzniku nevratné újmy na právech žalobce) docházelo fakticky ke zkracování či úplné
eliminaci uložené sankce. Z těchto důvodů tedy Nejvyšší správní soud naznal, že stěžovatel
je i nadále vystaven negativnímu účinku sankčního rozhodnutí (sankční lhůta, v důsledku přiznání
odkladného účinku prvoinstančním soudem, neběžela v období od 13. 9. 2007 do 18. 4. 2005)
a je proto relevantní zabývat se jím uplatněnou argumentací v rámci návrhu na postup ve smyslu
§107 s. ř. s.
Přiznání odkladného účinku je zákonem koncipováno jako zcela výjimečný institut
fakticky prolamující účinky pravomocných správních či (v případech uvedených v §107 s. ř. s.)
soudních rozhodnutí. Nenahraditelnou újmu (§73 odst. 2 s. ř. s.), která by stěžovateli při výkonu
nebo jiných právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout tedy musí představovat výjimečný
a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 - 59, publikované na www.nssoud.cz).
O takový případ se však v projednávané věci nejedná. Přijme-li Nejvyšší správní soud
tvrzení stěžovatele, že je pojišťovacím makléřem a k výkonu své práce používá motorové
vozidlo, neimplikuje to ještě nutně závěr o imanentní potřebě motorového vozidla pro výkon
této činnosti. Jakkoli lze připustit, že práce pojišťovacího makléře je spojena s větší mobilitou
než je to obvyklé u řady jiných zaměstnání, nelze ještě bez dalšího uzavřít, že dočasný zákaz řízení
motorového vozidla její výkon zcela znemožňuje. Nezbytnou mobilitu lze jistě do značné míry
kompenzovat změnou organizace práce stěžovatele a ve zbytku ji pokrýt využíváním hromadných
dopravních prostředků či pomocí třetí osoby. Nejvyšší správní soud si je plně vědom skutečnosti,
že takový postup je nepochybně značně diskomfortní popř. též nákladnější,
lze však předpokládat, že by zabránil ztrátě obživy stěžovatele, kterou jedinou (ve smyslu
argumentace stěžovatele) by bylo možno považovat za vznik nenahraditelné újmy. Na tomto
místě sluší znovu připomenout, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je zcela
mimořádným procesním opatřením, které má být vyhrazeno pouze pro případy, kdy stěžovateli
v důsledku (krajským soudem aprobovaného) rozhodnutí správního orgánu hrozí závažná újma,
kterou již nelze dále odčinit.
Nad rámec uvedeného považuje Nejvyšší správní soud za vhodné poznamenat, že jako
značně problematické se jeví též tvrzení stěžovatele, dle kterého by přiznaní odkladného účinku
kasační stížnosti nebylo v rozporu s veřejným zájmem. V případě, kdy je jako sankce uložen
zákaz řízení motorových vozidel je nutno zohlednit fakt, že tento trest kromě funkce represní
(která je mu imanentní) v sobě zahrnuje silně též funkci obrannou, a to zejména ve vztahu
k ostatním účastníkům řízení silničního provozu. Lze si proto jen obtížně představit, jakými
argumenty by bylo možné podepřít v úvodu uvedené tvrzení stěžovatele. Touto otázkou
se nicméně Nejvyšší správní soud podrobněji nezabýval, neboť pro závěr o nesplnění podmínek
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti postačí nesplnění i jen jediné z podmínek
uvedených v §73 odst. 2 s. ř. s.
Z těchto důvodů tedy Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatele na postup
dle §107 s. ř. s. nevyhověl.
Poučení: Proto tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. září 2008
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu