ECLI:CZ:NSS:2008:2.AS.75.2007:53
sp. zn. 2 As 75/2007 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce A. K.,
zastoupeného JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem Na Rybníčku 387/6, Liberec,
proti žalovanému Krajskému úřadu Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2005, č. j. ŽO/91/05, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne
31. 10. 2007, č. j. 59 Ca 121/2005 – 28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou včas se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora
označeného rozsudku krajského soudu, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 7. 11. 2005, č. j. ŽO/91/05. Tímto rozhodnutím žalovaný uložil stěžovateli
pokutu ve výši 2000 Kč za šíření reklamy v rozporu s §3 odst. 1 a 4 písm. c) zákona
č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování
rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, a to podle §8 odst. 1 písm. a)
citovaného zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2005, neboť stěžovatel měl reklamu na tabákové
výrobky umístěnou v prodejně za pokladnami nad pultem pro odkládání košíků, tedy mimo část
provozovny, která je určená k prodeji tabákových výrobků.
Proti tomu stěžovatel v kasační stížnosti výslovně namítá důvody stanovené
v §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“).
Nesouhlasí s tím, že skutková zjištění opravňují k závěru o uložení pokuty. Domnívá se totiž,
že text zákona, který umožňuje umístit reklamu na tabákové výrobky pouze „v té čás ti provozovny,
kte r á je u r če n a k pr o de j i tabáko v ý ch v ý r o bků“ je třeba posuzovat s ohledem na konkrétní prodejní
prostory; nelze pak přípustnost reklamy zúžit pouze na zásobníky na cigarety u pokladen.
V daném případě soud nevzal v úvahu, že reklama byla umístěna u pokladen, kudy přichází
zákazníci mající zájem pouze o koupi tabákových výrobků. Stěžovatel se tak domnívá,
že při relativní neurčitosti hypotézy aplikované normy, byl jeho postup v souladu se zákonem.
Přestože stěžovatel v řízení o žalobě uloženou sankci nenapadl, nesouhlasí s ní. Má totiž za to,
že již uložená sankce může mít vliv na výši sankce v případném jiném správním řízení. Stěžovatel,
který provozuje více obchodů se smíšeným zbožím, pak vyslovuje obavu, že by správní orgán
mohl porušení zákona shledat i v jiné jeho provozovně. Navrhuje tedy, aby zdejší soud rozsudek
krajského soudu zrušil.
Žalovaný se ve svém vyjádření zcela ztotožnil se závěrem obsaženým v napadeném
rozsudku, neboť se domnívá, že pokud stěžovatel umístil reklamu na tabákové výrobky nad pult
určený k odkládání nákupních košíků, nemůže se jednat o místo určené k prodeji těchto výrobků
ve smyslu zákona č. 40/1995 Sb. Argumentaci stěžovatele považuje za účelovou a poukazuje
na to, že určení části provozovny, která má sloužit k prodeji tabákových výrobků, je sice plně
na provozovateli (stěžovateli), ale musí být vyjádřeno jednoznačně a prokazatelně. Nelze
je vyvozovat pouze z objektivního stavu prodejny (v daném případě z možnosti nakupovat
cigarety i z druhé strany pokladen). Z textu citovaného zákona žalovaný dovozuje, že část
provozovny určená k prodeji tabákových výrobků musí být jednoznačně oddělena od částí
ostatních. Touto částí pak v dané věci byla pokladní místa a nikoli prostor za pokladnami.
Navrhuje proto zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
V kasační stížnosti stěžovatel výslovně uvádí, že uplatňuje důvody uvedené
v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. („ n e z á ko n n o s t s po čí v aj í cí v n e s p r áv n é m po s o u z e n í p ráv ní otáz ky s o u de m
v př e dch áz e j í cí m říze ní“) a písm. b) shodného ustanovení („ v ad y ří zení s po čí v aj í cí v to m, ž e s ku t ko v á
po ds tata, z níž s pr áv n í org án v n apad e n é m r o z h o dn u tí v y ch áz e l , nem á oporu ve s pi se ch n e bo je s ni mi v rozporu,
n e bo ž e při je jí m z j i š ťo v án í by l po r u š e n z ák o n v usta no v ení c h o ří ze ní p ře d s pr áv n í m o rg á nem tako v ý m z pů s o be m ,
ž e to moh lo ov livn it z áko n n o s t, a pro tuto d ův o d ně v y tý kan o u v adu s o u d, kte r ý ve v ě ci r oz h od ova l, n apad e n é
r o z h o dn u tí s pr áv n í h o org án u mě l z ruši t; z a ta k ovou vadu ří z ení se po v až u je i n e př e z ko u mate l n o s t r o z h o dn u tí
s pr áv n í h o org ánu pro n e s r o z u mi te l n o s t“). Konkrétně však skutkové okolnosti nezpochybňuje,
nýbrž nesouhlasí s výkladem pojmu „ čás t provozovny, kte r á je určen a k pr o de j i tabáko v ý ch v ý r o bků“.
V rozporu s názorem krajského soudu se domnívá, že pod tento pojem spadá i místo
za pokladnami. Rovněž nově polemizuje s uloženou sankcí. Jedná se tak pouze o důvody podle
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Ze spisu k tomu vyplynulo, že dne 6. 4. 2005 provedl žalovaný v provozovně stěžovatele
kontrolu zaměřenou na dodržování §3 zákona č. 40/1995 Sb. Přitom bylo zjištěno, že reklama
na cigarety značky „NEXT“ je umístěna na prodejních zásobnících cigaret u pokladen a také
v prostoru za pokladnami na stěně nad stolky pro odkládání košíků. Právě umístění v prostoru
za pokladnami shledal žalovaný za rozporné s citovaným zákonem, neboť se podle jeho názoru
nejedná o část provozovny, která je určena k prodeji tabákových výrobků ve smyslu §3 odst. 4
písm. c) zákona č. 40/1995 Sb. Proto rozhodnutím ze dne 7. 11. 2005 uložil stěžovateli pokutu ve
výši 2000 Kč. Součástí spisu je i plánek prodejny a fotografie umístění reklamních panelů. Proti
tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, v níž nesouhlasil s výkladem žalovaného a poukázal
na to, že i z opačné strany pokladen se nakupují tabákové výrobky a jedná se tak o prostor určený
k prodeji těchto výrobků. Zdůraznil také, že žádnou právní normou není určeno, jak velký má být
prostor určený k prodeji tabákových výrobků ani jak má být daleko od pokladen. Krajský soud
jeho žalobu zamítl s tím, že má-li být naplněn smysl zákona č. 40/1995 Sb., je třeba výjimky ze
zákazu reklamy tabákových výrobků vykládat restriktivně. „Pouze r e kl am a u mí s tě n á v be z pr o s tř e d n í
bl í z ko s ti prost oru, kde lz e ta báko v é vý r ob k y p ří mo z ako u pi t, je po kr y ta vý j imk ou ze z á kaz u r e kl amy“.
Při posouzení důvodnosti kasační stížnosti vycházel Nejvyšší správní soud zejména
ze znění zákona č. 40/1995 Sb. Ustanovení §3 odst. 1 tohoto zákona obsahuje obecný zákaz
reklamy na tabákové výrobky („ Re kl a ma na tabá ko v é v ý r o bky a rovn ě ž s po n z o r o v án í , je h o ž ú če l e m n e bo
přímý m či nep římý m úč ink e m je r e kl ama na tabáko v é v ý r o bky , j s o u z akáz án y , pokud ne ní dál e s tan o v e n o
j i n ak. “ ). Výjimky z tohoto zákazu jsou pak obsaženy v odst. 4 citovaného ustanovení [„ Z ákaz
r e kl amy po dl e o ds tav ce 1 se n e v z tah u je na a) o znám e ní urče ná v ý l učně p r ofe s ion á lů m v o bl as ti o bch o du
s tabáko v ý m v ý r o bky , b) r e kl amu na tabá k o v é v ý r o bky ve s pe ci al i z o v an ý ch pr o d e j n ác h t abáko v ý ch v ý r o bků n e bo
ve v ý kl adn í skříni a na p řiměřen é o z n a če n í tě ch to prodejen, c) r e kl am u na tab áko v é v ý r o bky v p r ovoz ovn á c h ,
ve kte r ý ch se p r o dáv á n e bo po s ky tu je š i r o ký sorti ment z bo ž í n e bo s l u ž e b, je dn á-li se o r e kl amu umí stě no u v té čás ti
provozovny, kte r á je urč ena k pr o de j i tab áko v ý ch v ý ro b k ů, d) s po n z o r o v án í mo to r i s ti cký ch s o u tě ž í a s po n z o r s ko u
ko mu n i kaci v mí s tě k on á n í, e ) prodej p u bl i kací o b s a h u j í cí ch r e kl a mu na ta bák o v é v ý r o bky , které j s o u
pu bl i ko v an é a ti š tě n é v tř e tí ch z e mí ch , pokud nejsou př e de v š í m urče ny pro trh v Če s ké r e pu bl i ce . “]. Rozhodné
je tedy písm. c) tohoto ustanovení, které v případě provozoven, kde se prodává nebo poskytuje
široký sortiment zboží nebo služeb, vyjímá z obecného zákazu reklamu na tabákové výrobky,
avšak pouze za podmínky, že je umístěna v části provozovny určené k prodeji tabákových
výrobků.
V daném případě je tedy třeba vyložit naposled zmíněné ustanovení [§3 odst. 4 písm. c)
zákona č. 40/1995 Sb.], resp. jeho úsek, který umožňuje reklamu na tabákové výrobky v „ čás ti
provozovny, kte r á je u r če n a k pr o de j i ta báko v ý ch v ý ro b k ů“. Je tedy nutno posoudit, co se rozumí tou částí
provozovny, která je určena k prodeji tabákových výrobků. Za použití gramatického výkladu,
tedy prostým rozborem textu tohoto ustanovení, lze dojít ke shodnému závěru jako stěžovatel:
je-li dovoleno nakupovat cigarety i z druhé strany pokladen, může být i prostor za pokladnami
částí provozovny určenou pro prodej tabákových výrobků a reklama zde umístěna být může.
Na druhou stranu tímto způsobem výkladu nelze zjistit, jak velký prostor kolem místa určeného
k prodeji tabákových výrobků (pokladny) je možno za „část prodejny určenou k prodeji
tabákových výrobků“ považovat. Gramatický výklad tak odpověď na položenou otázku nedává.
Při interpretaci jednotlivých ustanovení právních předpisů navíc nelze vycházet pouze
ze samotného textu, nýbrž je třeba přihlížet k systematice předpisu a také smyslu právní úpravy.
Není pochyb o tom, že smyslem zákona č. 40/1995 Sb. je regulovat určitý způsob reklamy
výrobků a služeb (např. reklamu klamavou, založenou na podprahovém vnímání, nebo reklamu
nevyžádanou) a také reklamu na určité výrobky či služby (např. reklamu na zboží, jehož prodej
je v rozporu se zákonem, reklamu na tabákové výrobky, alkoholické nápoje, střelné zbraně
a střelivo). To vyplývá, jak ze samotného názvu zákona, tak i jeho jednotlivých ustanovení.
Rovněž je nepochybné, že se tato regulace projevuje především formou zákazu nebo omezení
reklamy. Reklama některých výrobků je tak zcela zakázána, ve vztahu k jiným výrobkům je zase
povolena pouze na určitém místě, případně toliko přesně vymezeným způsobem nebo jen vůči
některým osobám.
Shodně je tomu i v případě reklamy na tabákové výrobky, která je ustanovením §3 odst. 1
zásadně zapovězena a je povolena pouze v přesně vymezených situacích zakotvených v odst. 4.
Při výkladu jednotlivých výjimek tohoto zákazu je tak třeba vyjít ze způsobu, který zákonodárce
k regulaci zvolil. Reklamu na tabákové výrobky zakázal generální klauzulí a dále uvedl několik
situací, kdy je reklama za určitých podmínek přípustná (jednotlivá písmena odst. 4). Z toho
je zřejmé, že tato reklama má být možná skutečně pouze výjimečně, a to v zákonem přesně
vymezených situacích. Stanovené výjimky je pak třeba přesně dodržovat a nikoli jejich působnost
vykládat extenzivně.
Důležitým vodítkem při výkladu jednotlivých ustanovení, která reklamu připouští,
je tady také smysl právní úpravy regulace reklamy. Tím je snížení počtu kuřáků, zejména mezi
dětmi a mládeží, a to právě omezením reklamy na tabákové výrobky. Důvodová zpráva k zákonu
č. 132/2003 Sb., který s účinností od 1. 7. 2004, shora citovanou právní úpravu reklamy
tabákových výrobků zakotvil, jednoznačně uvádí, že „ cí l e m nav rhov a né úp rav y je z př e s n ě n í a z př í s n ě n í
r e g u l ace r e kl a my a prodeje tabáko v ý ch v ý ro b k ů. K o uře ní je ve lmi z áv až n ý jev, k terý má n e g ati v n í do pa d
na k va litu ž i v o ta je d n otlivc e i ce l é s po l e č n o s ti . Z áv až n o s t k o uře ní je tak o b r o v s ká, ž e je t ř e ba če l i t vz n ik u n ový c h
z áv i s l o s tí z e j m é n a u ml ád e ž e i le g is la tivn í for mou “ . Je zde také upozorněno na statistické výsledky, podle
nichž „v Če s ké r e p u bl i ce pr av i de l n ě k ouří 10% dě tí ve v ě ku 13-14 le t, 20% dě tí ve v ě ku 15-16 le t a 90%
kuřá ků z ačí n á k ouřit p řed do v r š e n í m 18. roku v ěk u. Tyto dě ti p ř itom k o uří z 80 % ci g ar e ty do po r u čo v an é
mas i v n í rekla mou.“ Důvodová zpráva rovněž upozorňuje na skutečnost, že „ v ý s ky t ř ady ch o r o b
l z e do zna čné míry př i ř adi t k ouření. Tuto s ku te č n o s t n e po pí r aj í a ni p ro d uc enti tabáko v ý ch v ý r o bků.“
a na nezbytnost zabezpečit zvláštní ochranu dětí a mladistvých, kterou v článku 32 zaručuje
Listina základních práv a svobod.
Nejvyšší správní soud tedy plně souhlasí se závěrem krajského soudu, že v souladu
se smyslem zákona č. 40/1995 Sb., je třeba výjimky povolující reklamu na tabákové výrobky
vykládat spíše restriktivně. Částí provozovny, která je určena k prodeji tabákových výrobků,
a kde je reklama na tyto výrobky povolena, je tak třeba rozumět pouze prostor v bezprostřední
blízkosti místa, kde je možné tabákové výrobky zakoupit. V daném případě je tedy touto částí
pouze prostor přímo u pokladny, kde jsou umístěny zásobníky na cigarety. Na uvedené nemá
vliv, že je prodej cigaret uskutečňován i z druhé strany pokladen, neboť i v tomto případě
je prodáváno ze zásobníků nad pokladnami a nikoli z pultu na odkládání košíků,
který se rozhodně v bezprostřední blízkosti zásobníků na cigarety nenachází. Není možné ani
souhlasit se stěžovatelem, že reklama byla umístěna „u po kl a d e n , kudy p ř i ch áz e l i z á kaz n í c i maj í cí
z áj e m pouze o ko u pi tabáko v é h o z bo ž í“. Z plánku prodejny naopak vyplynulo, že se jedná
se o prostor, kterým přichází a odchází všichni zákazníci prodejny. S ohledem na smysl právní
úpravy regulace reklamy tak nelze za část prodejny, kde je reklama povolena, považovat prostor
za pokladnami sloužící k odkládání košíků (tedy zcela mimo prodejní plochu), kam se mohou
dostat i osoby, které nejen, že nechtějí nakupovat tabákové výrobky, ale nakupovat nezamýšlí
vůbec, a pouze zde například čekají na někoho, kdo se na nákup do prodejny vydal. Takovými
čekajícími pak nezřídka mohou být právě děti. V dané věci tedy mohla být reklama na cigarety
umístěna pouze na zásobníku nad pokladnou, případně v jeho těsné blízkosti; nikoli však
v prostoru za pokladnami nad stolky určenými pro odkládání košíků eventuálně k ukládání
nákupu.
Nesouhlasí-li stěžovatel s uloženou sankcí, je třeba poukázat na to, že takovou námitku
neuplatnil v řízení před krajským soudem (toho si je ostatně sám stěžovatel vědom)
a proto se jí nelze v řízení o kasační stížnosti zabývat (§104 odst. 4 s. ř. s.). Stěžovatelův prostý
nesouhlas s výrokem o sankci, který vyslovil v žalobě, nelze považovat za řádný žalobní bod, jímž
by výši uložené pokuty napadl. Krajský soud se přesto touto otázkou zabýval a neshledal
při ukládání sankce žádné pochybení. Nejvyšší správní soud k tomu považuje za vhodné
poznamenat, že §8 zákona č. 40/1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2005, který žalovaný
aplikoval, umožňoval za porušení §3 tohoto zákona uložit pokutu až do výše 2 000 000 Kč.
Sankce tak byla v daném případě uložena ve spíše symbolické výši (2 000 Kč), která však
odpovídala jak závažnosti pochybení, tak tomu, že se jednalo o stěžovatelovo první porušení
citovaného zákona, které navíc bylo odstraněno ještě během kontroly.
Vzhledem ke všemu uvedenému shledal Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu
zákonným a uplatněný důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
tak nezjistil; proto kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s., poslední
věty.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1 (§120) s. ř. s., když stěžovatel
ve věci úspěšný nebyl a žalovanému náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2008
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu