ECLI:CZ:NSS:2008:2.AZS.26.2008:55
sp. zn. 2 Azs 26/2008 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Milana Kamlacha
a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: M. M., zast. Mgr. Umarem Switatem, advokátem
se sídlem v Praze, Kloknerova 2212/10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2007, č. j. OAM-10-37/LE-
C09-L07-2007, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 6. 11. 2007, č. j. 1 Az 11/2007 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce jako stěžovatel brojí včas podanou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku městského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti shora uvedenému
rozhodnutí žalovaného, jímž bylo vysloveno, že se stěžovateli neuděluje mezinárodní ochrana
s poukazem na §12, §13, §14, §14a, §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“), neboť skutečnosti uvedené stěžovatelem v žádosti o udělení mezinárodní ochrany byly
žalovaným shledány jako zásadně nedůvěryhodné. Rozhodnutí městského soudu vycházelo
z toho, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno na základě přesvědčivě zjištěného skutečného
stavu věci a bylo řádně odůvodněno.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, je-li kasační stížnost přípustná ve smyslu
§104 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Podle §104 odst. 4 s. ř. s.
je kasační stížnost nepřípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103,
nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být
přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Stěžovatelovy námitky ohledně toho, že správní orgán porušil
§3 a §50 správního řádu, které jsou konkretizovány tak, že správní orgán neshromáždil poznatky
o zemi původu stěžovatele z nezávislých a objektivních zdrojů (např. Human Rights Watch nebo
Amnesty International), nemohou být považovány za přípustné, neboť je stěžovatel neuplatnil
ve formě řádně vymezených žalobních bodů v řízení před městským soudem, ač tak učinit mohl
(jedná se o námitky týkající se správního řízení). V ostatním shledal zdejší soud kasační stížnost
přípustnou.
Následně se Nejvyšší správní soud zabýval přijatelností kasační stížnosti podle
§104 a s. ř. s., tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle uvedeného ustanovení kasační
stížnost odmítnuta jako nepřijatelná. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační
stížnosti ve věcech azylu zdejší soud pro stručnost odkazuje např. na svoje usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu jako č. 933/2006.
V projednávané věci konstatuje Nejvyšší správní soud, že stěžovatel argumentuje
kasačními důvody zakotvenými v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Stěžovatel uvádí, že politická a humanitární situace v Konžské demokratické republice
je všeobecně známa. Hlavním problémem je extrémní chudoba obyvatelstva, špatná bezpečnostní
situace a neschopnost státních orgánů tyto problémy řešit. I při pominutí §12 zákona o azylu
se nabízí postup podle §14 zákona o azylu, který upravuje tzv. humanitární azyl, eventuálně
podle §14a zákona o azylu, který stanoví důvody pro udělení doplňkové ochrany. Jedna
z uvedených forem ochrany přitom stěžovateli udělena být měla.
Z uvedených důvodů navrhuje stěžovatel napadený rozsudek zrušit a vrátit věc
městskému soudu k dalšímu řízení.
Na námitky obsažené v kasační stížnosti dává dostatečnou odpověď dosavadní judikatura
správních soudů. Účelem humanitárního azylu a přezkumem výroků rozhodnutí o této formě
azylové ochrany se Nejvyšší správní soud zabýval např. ve svém rozsudku ze dne 11. 3. 2004,
č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, www.nssoud.cz, či v rozsudku ze dne 15. 10. 2003,
č. j. 3 Azs 12/2003 - 38, www.nssoud.cz, nebo v rozsudku ze dne 22. 1. 2004,
č. j. 5 Azs 47/2003 - 48, www.nssoud.cz. Z nich plyne, že udělení humanitárního azylu je otázkou
volné úvahy správního orgánu. Soudní přezkum této úvahy se může omezit toliko na to,
zda úvaha nebyla vedena jen libovůlí správního orgánu.
Pokud jde o námitku mířící na to, že stěžovateli měla být udělena doplňková ochrana
s ohledem na neuspokojivou ekonomickou situaci v jeho domovině, je nutno poukázat na
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2007, č. j. 5 Azs 15/2007-79,
www.nssoud.cz, kde je uvedeno, že obecný poukaz na špatnou situaci v Konžské demokratické
republice, kde se projevuje podvýživa obyvatel, nedostatek léků a chudoba, není způsobilý
odůvodnit udělení doplňkové ochrany.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud neshledal
ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 3,
§120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl
návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. května 2008
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu