ECLI:CZ:NSS:2008:3.ADS.114.2008:61
sp. zn. 3 Ads 114/2008 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Ing. J. D.,
zast. JUDr. Alexandrem Belicou, advokátem se sídlem Ostrava, Smetanovo nám. 7,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25,
o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 13. 2. 2007, č. x, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2007, čj. 18 Cad 77/2007 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského
soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 2. 2007,
č. x. Tímto rozhodnutím žalovaná přiznala žalobci zvýšení důchodu pro částečnou bezmocno st
od 1. 11. 2006 do 31. 12. 2006 ve výši 480 Kč měsíčně podle §70 odst. 1 písm. a) zákona č.
100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení , s přihlédnutím k čl. II. bodu 1 a 4 zákona č. 109/2006 Sb. Krajský soud vycházel z následujícího skutkového stavu:
Žalobce je poživatelem plného invalidního důchodu od 23. 10. 2000 a dne 20. 11. 2006
podal žádost o zvýšení tohoto důchodu pro bezmocnost. Lékař pověřený vypracováním posudku
pro OSSZ v Karviné věc projednal dne 17. 1. 2007 se závěrem, že žalobce je částečně bezmocný
od listopadu 2006. Na základě tohoto posudkového hodnocení vydala žalovaná výše citované
rozhodnutí.
Krajský soud si vyžádal odborný lékařský posudek od Posudkové komise Ministerstva
práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“), která posoudila zdr avotní stav žalobce ve složení
posudkový lékař a další odborný lékař internista, přičemž vycházela ze zdravotní dokumentace
ošetřujícího praktického lékaře MUDr. I. K., ze spisové dokumentace doložené v posudkovém
spisu žalobce vedeném OSSZ v Karviné a z p oznatků získaných návštěvou žalobce v místě
bydliště dne 21. 8. 2007. U žalobce se jedná o úplavici cukrovou II. typu léčenou inzulínem s
orgánovými komplikacemi – diabetická osteoarthropathie obou nohou, chronická osteomyelitis
pravého tarzu a hypertenzi II. V posudku se uvádí, že návštěvou žalobce bylo z jeho informací
zjištěno, že vůbec nechodí, připouští však, že na záchod s obtížemi dojde sám, je schopen použít
toaletní papír, je schopen si umýt ruce a obličej a opláchnout se sprchou. Je schopen se sám
oholit elektrickým strojkem, provést ošetření nohou. Ven nevychází, neboť není schopen
zvládnout schody. Pokud měl nemocnou pouze levou nohu, zvládl chůzi o berlích i schody. Při
onemocnění i pravé nohy jej přítel vynesl na zádech a odvezl do nemocnice vlastním autem.
Žalobce vydrží v sedě, s oporou se postaví, nevydrží ve stoje. Připravené jídlo je schopen jíst lžící
na gauči, je schopen spolehlivě užívat sám léky a píchat si inzulín. Obleče se sám, od doby
návratu z poslední hospitalizace v listopadu 200 6 nebyl venku. Žalobce je orientován správně a
slovní kontakt je velmi dobrý. Z uvedeného PK MPSV dovodila, že žalobce potřebuje
dlouhodobě dopomoci druhé osoby při některých úkonech pro život nezbytných, je tedy
částečně bezmocný a počátek této bezmocnost i stanovila na listopad 2006, tedy k ukončení
hospitalizace. Před tímto datem nebylo podle komise možno považovat žalobce za bezmocného
v žádném stupni, neboť nebyla splněna podmínka dlouhodobosti. Stav vyžadoval
ošetřovatelskou a léčebnou péči, která byla žalobci poskytována za hospitalizace
ve zdravotnickém zařízení.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl krajský soud k závěru, že žalobce
byl k datu vydání napadeného rozhodnutí částečně bezmocný, nebyl však bezmocný převážně
ani úplně. Tento závěr podle krajského soudu jednoznačně vyplývá z posudku vypracovaného
PK MPSV. Pokud jde o úkony schopnosti sebeobsluhy, rozsah této schopnosti žalobce
v podstatě potvrdil svou účastnickou výpovědí učiněnou do protokolu před dožádaným
Okresním soudem v Karviné. Krajský soud v Ostravě proto žalobu zamítl jako nedůvodnou
podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadl žalob ce (dále též „stěžovatel“) kasační
stížností posléze doplněnou ustanoveným advokátem. Má zejména za to, že soud měl nechat
vypracovat další znalecký posudek, jímž by znalec z oboru zdravotnictví a příslušného odvětví
s případným konzultantem odborníkem posoudil, zda-li posudek PK MPSV je správný
a objektivní. Stěžovatel nesouhlasí s rozhodnutím soudu, že byl částečně bezmocný k datu
13. 12. 2007, nebyl však bezmocný převážně ani úplně; že potřeboval dlouhodobě pomoc
jiné osoby pouze při některých nezbytných životních úkonech, avšak nepotřeboval pravidelnou
pomoc, popř. soustavný dohled jiné osoby při hlavních životních úkonech . Pokud by stěžovateli
jakékoli předměty denní potřeby nepředložila a nepřipravila jiná osob a, byť se nacházejí
v jeho bytě, není schopen si je vlastní silou připravit a použít. Pokud komise popisuje použití
hygienických pomůcek a výkon nezbytných životních úkonů včetně hygieny, jako použití vany
či sprchy, není schopen tyto úkony realizovat bez pomoci jiné osoby. Z výpovědi stěžovatele
o jednotlivých úkonech schopnosti sebeobsluhy může stěžovatel potvrdit rozsah uvedený
v protokolu o svém výslechu dožádaným soudem. V době výslechu však stěžovatel žil
v domácnosti se svým šestadevadesátiletým otcem, který jej osobně a soustavně obsluhoval
a který již nyní nežije. PK MPSV nezhodnotila celé období zhorš ujícího se zdravotního stavu
od března 2005 do prosince 2006, a její závěry jsou proto v rozporu s právními předpisy. Krajský
soud tak podle názoru stěžovatele nesprávně posoudil právní otázku, v důsledku
čehož je jeho rozhodnutí nezákonné.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatněných stížních
bodů, po posouzení věci však dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Jak již v odůvodnění svého rozsudku uvedl krajský soud, je rozhodnutí o nároku
na dávku důchodového pojištění podmíněnou zdravotním stavem oprávněného závislé
především na odborném posouzení zdravotního stavu občana, a to jednak lékařem příslušné
okresní správy sociálního zabezpečení, v přezkumném řízení soudním pak posudkovou komisí
Ministerstva práce a sociálních věcí (§4 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb .). V daném případě
soud nechal vypracovat posudek PK MPSV v Ostravě a tato věc projednala v řádném složení ( §3
vyhlášky č. 182/1991 Sb.).
Podle §132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve spojení s §64 s. ř. s.
soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy
v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně
toho, co uvedli účastníci. Při hodnocení důkazu znaleckým posudkem se pak soud musí zabývat
tím, zda posudek má všechny formální náležitosti, zejména pak posoudit, zda jsou jeho závěry
náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu.
Krajský soud v Ostravě takto provedené důkazy zhodnotil a dospěl k závěru,
že rozhodnutí žalované bylo vydáno v souladu se zákonem, neboť závěr o částečné bezmocnosti
stěžovatele jednoznačně vyplývá z vypracovaného posudku. S tímto posouzením se Nejvyšší
správní soud ztotožňuje. Rovněž podle jeho názoru je vypracovaný posudek úplný
co do skutkových zjištění a přesvědčivý pokud jde o posudkové závěry. Podle §2 odst. 1 vyhlášky č. 284/1995 Sb. je částečně bezmocná osoba, která „potřebuje dlouhodobě pomoc jiné osoby
při některých nezbytných životních úkonech, například při mytí, česání a oblékání“. Podle §2 odst. 2 vyhlášky je převážně bezmocná osoba, která potřebuje „kromě pomoci uvedené v odstavci 1 pravidelnou
pomoc, popřípadě soustavný dohled jiné osoby při hlavních životních úkonech, například při chůzi a při výkonu
fyziologické potřeby“. Z výpovědi stěžovatele vyplynulo, že je scho pen se sám opláchnout, oholit
i obléct, ošetřit nohy, píchat si inzulín, jakož i s obtížemi dojít na záchod a použít toaletní papír.
Potřebuje však oporu, aby se postavil, ve stoje nevydrží a prakticky nechodí. Byť by tedy obtíže
s chůzí („hlavní životní úkon“ ve smyslu vyhlášky) mohly svědčit pro tvrzenou převážnou
bezmocnost, je stěžovatel současně s to bez asistence jiné osoby pro vést prakticky veškeré
„nezbytné životní úkony“ [u kterých závislost na pomoci jiné osoby odůvodňuje bezmocnost
částečnou (§2 odst. 1 vyhlášky) ], jakož i vykonat fyziologickou potřebu. Závěr o částečné
bezmocnosti je tak podle názoru Nejvyššího správního soudu zcela podložený. Totéž pak platí
i pro stanovení data počátku bezmocnosti, které komise v posudku náležitě odůvodnila. Návrh
stěžovatele na vypracování dalšího znaleckého posudku proto shledal Nejvyšší správní soud
nedůvodným.
Stěžovatel dále namítal, že v době podání své výpovědi dožádanému soudu s ním žil
ve společné domácnosti jeho otec, který jej soustavně obsluhoval, tento však již nežije. Nejvyšší
správní soud nepochybuje, že uvedené o poznání ztížilo celkovou situaci stěžovatele, současně
je však toho názoru, že z hlediska podmínek rozhodných pro projednávanou věc (zdravotní stav
stěžovatele a míra jeho závislosti na pomoci jiné osoby) se nejedná o skutečnost, která by cokoli
měnila na závěrech napadeného rozsudku.
Z výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že rozsudek Krajského
soudu v Ostravě netrpí vadou podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a kasační stížnost
proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, správní orgán ze zák ona nemá právo na náhradu
nákladů řízení, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s ust. §120
s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu