ECLI:CZ:NSS:2008:3.ADS.115.2007:101
sp. zn. 3 Ads 115/2007 - 101
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Doc. I. F., CSc.,
zastoupen JUDr. Jaroslavem Buriánkem, advokátem se sídlem Záhořanského 3, Praha 2, proti
žalovaným: 1) Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na poříčním právu 1, Praha 2, 2)
Úřad práce hl.m. Prahy, pobočka Praha 5, se sídlem Štefánikova 216/21, Praha 5, o
přezkoumání rozhodnutí 1) žalovaného ze dne 1. 9. 2006 čj. 2006/41461-442, a 2) žalovaného ze
dne 15. 5. 2006 čj. ABF -3308/2006-05/05, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 18. 4. 2007 čj. 2 Cad 103/2006 - 64,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal včas kasační stížnost proti rozsudku Městské ho
soudu v Praze ze dne 18. 4. 2007 č.j. 2 Cad 103/2006 - 64, kterým byla zamítnuta žaloba
směřující proti rozhodnutí žalovaného - Ministerstva práce a sociálních věcí a odmítnuta žaloba
směřující proti rozhodnutí žalovaného - Úřadu hl.m. Prahy- pobočka Praha 5, a rozhodnuto
o náhradě nákladů řízení.
Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí obou žalovaných správních orgánů uvedených
v záhlaví tohoto rozsudku, neboť je považoval za nezákonná. Připouštěl přitom, že od roku 1994
byl likvidátorem dvou obchodních společností a od roku 2001 třetí. Funkci likvidátora
však nevykonával, i když jako likvidátor byl u těchto firem zapsán v obchodním rejstříku. Žalobce
zastává názor, že zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, nehovoří o likvidátorovi ve smyslu
obchodního zákoníku, ale o likvidátorovi podle zvláštního právního předpisu. Vzhledem k tomu,
že jako likvidátor žádnou činnost nevykonával a nepobíral žádnou odměnu, nejedná se o žádnou
překážku pro jeho zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Správní řízení trpělo vadami,
protože k vyjádření mu byla poskytnuta lhůta pouze 5 dnů a bylo mu znemožněno pořídit
si kopie dokladů založených ve správním spise.
Městský soud v Praze zjistil ze správního spisu, že žalobce podal dne 4. 4. 2005 žádost
o zprostředkování zaměstnání u Úřadu práce hl.m. Prahy - pobočka v Praze 5. V žádosti
nezmínil, že je veden jako likvidátor obchodních společností, naopak v čestném prohlášení
uvedl, že nevykonává činnost nuceného správce, správce nebo likvidátora podle zvláštního
právního předpisu. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalobce je veden
jako likvidátor společnosti ART FIN, s.r.o., v likvidaci; zapsán jako likvidátor byl v obchodním
rejstříku dne 29. 8. 2001. Rejstříkový soud uvedl, že jeho rozhodnutím byl zamítnut návrh
na výmaz této společnosti z obchodního rejstříku s tím, že k zániku funkce likvidátora dojde
až výmazem společnosti. Dále je veden jako likvidátor společnosti PROFICIAT, s.r.o.,
v likvidaci, a rejstříkový soud sdělil, že do dne 9. 3. 2006 funkce likvidátora této společnosti
nebyla zrušena. Žalobce je též likvidátorem společnosti GRADATIM, s.r.o., v likvidaci.
Podle sdělení rejstříkového soudu byl zapsán jako likvidátor v roce 1994 a od té doby nebylo
rejstříkovému soudu zasláno žádné podání.
Úřad práce hl.m. Prahy-pobočka Praha 5, rozhodnutím ze dne 15. 5. 2006 čj. ABF-
3308/2006-05/05 vyřadil žalobce podle §30 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o zaměstnanosti
z evidence uchazečů o zaměstnání podle §25 odst. 1 písm. p) téhož zákona, protože žalobce
je likvidátorem shora uvedených tří obchodních společností.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž odvolací orgán – Ministerstvo
práce a sociálních věcí – rozhodl tak, že rozhodnutím ze dne 1. 9. 2006 čj. 2006/41461-442
odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Dle názoru odvolacího orgánu správní
orgán I. stupně nepochybil, jestliže vyřadil žalobce z evidence uchazečů z toho důvodu,
že je likvidátorem tří shora uvedených obchodních společností.
Městský soud v Praze odmítl žalobu, pokud směřovala proti správnímu orgánu I. stupně,
protože podle §69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), žalovaným
je správní orgán, který rozhodl v posledním stupni. Žalobu, která směřovala proti rozhodnutí
Ministerstva práce a sociálních věcí, zamítl, protože, jak je již shora uvedeno, žalobce vykonával
funkci likvidátora tří obchodních společností, takže nesplňoval jednu z podmínek pro zařazení
do evidence uchazečů o zaměstnání.
Podle §23 odst. 1 písm. p) zákona o zaměstnanos ti uchazečem o zaměstnání může být
pouze fyzická osoba, která není nuceným správcem nebo správcem podle zvláštního právního
předpisu nebo likvidátorem podle zvláštního právního předpisu, a to v době, kdy tuto činnost
vykonává.
Městský soud v Praze shledal, že neobstojí tvrzení žalobce o vadách správního řízení,
neboť oznámení o zahájení správního řízení o vyloučení z řad evidence uchazečů o zaměstnání
bylo žalobci řádně doručeno a byla mu poskytnuta přiměřená lhůta k tomu, aby se k návrhu
na zahájení správního řízení mohl vyjádřit.
V kasační stížnosti stěžovatel výslovně neuvedl její rozsah (§109 odst. 2 s. ř. s.),
tedy zda napadá jak výrok rozsudku o odmítnutí žaloby proti rozhodnutí správního orgánu
I. stupně, tak i výrok o zamítnutí žaloby. Z obsahu kasační stížnosti a z jejího petitu však vyplývá,
že kasační stížností je napaden pouze výrok o zamítnutí žaloby. Kasační stížnost podal stěžovatel
z důvodu uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy pro nesprávné posouzení
právní otázky a z důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s., tedy pro vady řízení
před správním orgánem i před soudem.
V kasační stížnosti stěžovatel znovu uvedl, že nebyl „likvidátorem podle zvláštního
právního předpisu“, protože poznámka č. 29, která je uvedena u §25 odst. 1 písm. p) zákona
o zaměstnanosti, a která odkazuje na §70 a následující obchodního zákoníku, není odkazem
na zvláštní předpis, nýbrž na obchodní zákoník jako na obecný předpis. V kasační stížnosti
stěžovatel dále zopakoval, že „nikdy neuvedl v žádném čestném prohlášení, že není likvidátor, ale
vždy uváděl, že není likvidátor podle zvláštního právního předpisu“.
Stěžovatel ke kasační stížnosti připojil usnesení Městského soudu v Praze ze dne
30. 5. 2007, F 67517/2007, C 12532, v němž rej stříkový soud rozhodl na návrh stěžovatele
za účasti GRADATIM, s.r.o., v likvidaci, že v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu
v Praze v oddílu C, vložce číslo 12532 se vymazává statutární orgán: likvidátor doc. I. F., CSc., se
zapisuje statutární orgán: (žádný zápis). U vymazávané osoby doc. I. F., CSc., se zapisuje den
zániku funkce: 18. 2. 2005. Usnesení není odůvodněno.
Stěžovatel také předložil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2007,
F 67519/2007, C 12533, v němž rejstříkový soud rozhodl na návrh stěžovatele za účasti
PROFICIAT, s.r.o., v likvidaci, že v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze
v oddílu C, vložce číslo 12533 se vymazává statutární orgán: likvidátor doc. I . F., CSc, se zapisuje
statutární orgán: (žádný zápis). U vymazávané osoby doc. I. F., CSc., se zapisuje den zániku
funkce: 18. 2. 2005. Usnesení není odůvodněno.
Stěžovatel dále v kasační stížnosti namítl, že Městský soud v Praze se nevypořádal
se stížnostmi na průběh řízení. Správní orgán byl evidentně podjatý, neboť nejprve rozhodl
a pak konal.
Stěžovatel rovněž v kasační stížnosti uvedl, že Městský soud v Praze se nezabýval dalšími
okolnostmi napadenými ve správní žalobě.
Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrát il
Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Žalovaný (Ministerstvo práce a sociálních věcí) se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud posoudil uplatněný důvod kasační stížnosti podle ust. §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s.
takto:
Stěžovatel, tvrdí, že vykonával činnost likvidátora podle obchodního zákoníku, n ikoliv
likvidátora podle zvláštních předpisů.
Podle §25 odst. 1 písm. p) zákona o zaměstnanosti uchazečem o zaměstnání může být,
pokud tento zákon nestanoví jinak, pouze fyzická osoba, která není nuceným správcem
nebo správcem podle zvláštního právního předpisu (s poznámkou pod čarou č. 28: například
zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 328/1991 Sb.,
o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 248/1992 Sb., o investičních
společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů), nebo likvidátorem
podle zvláštního právního předpisu (s poznámkou pod čarou č. 29: §70 a následující obchodního
zákoníku), a to v době, kdy tuto činnost vykonává.
Formulace, která v určitém právním předpise (zákoně, nařízení vlády, vyhlášce) odkazuje
na „zvláštní právní předpis“, a to buď na celek nebo na jednotlivá ustanovení, je v legislativní
praxi zcela obvyklá a akceptovaná. Oním „zvláštním pr ávním předpisem“ je, zcela obecně
vyjádřeno, jakýkoli právní předpis (či jeho část) odlišný od právního předpisu, který na zvláštní
právní předpis odkazuje. Z tohoto pohledu se Nejvyšší správní soud ztotožňuje s právním
názorem Městského soudu v Praze, že stěžovatel vykonával činnost likvidátora obchodních
společností podle obchodního zákoníku, tedy činnost likvidátora podle zvláštního právního
předpisu (jím je právě obchodní zákoník). Zbývá tedy posoudit, zda v rozhodném období
stěžovatel funkci likvidátora vykonával.
V projednávané věci Městský soud v Praze měl k dispozici správní spis, z něhož
vyplývalo, že stěžovatel byl v inkriminované době likvidátorem tří obchodních společností.
Mj. i proto žalobu zamítl. Jestliže žalobce ke kasační stížnosti předložil dvě usnesení Městského
soudu v Praze jako soudu rejstříkového, z nichž vyplývá, že stěžovatel je již déle než dva roky
(zpětně) vymazán jako likvidátor dvou obchodních společností, nemají tato rozhodnutí žádný
vliv na správnost a zákonnost napadeného rozsudku. Lze totiž jen těžko vyčítat krajskému
soudu, že nevyhodnotil důkazy, které stěžovatel předložil až v řízení o kasační stížnosti, hlavně
však pro naplnění podmínek ust. §25 odst. 1 písm. p) zák. č. 435/2004 Sb. postačuje, aby byl
stěžovatel likvidátorem i jen jedné společnosti, o čemž není ani z hlediska tvrzení stěžovatele
pochyb.
Námitky stěžovatele podřaditelné důvodům uvedeným v ust. §103 odst. 1 písm. b) a d)
s. ř. s. o tom, že se Městský soud v Praze nevypořádal se stížnostmi na průběh řízení, že správní
orgán byl evidentně podjatý a že se soud nezabýval dalšími okolnostmi napadenými ve správní
žalobě, jsou formulována natolik nekonkrétně a neurčitě, že k nim Nejvyšší správní soud nemůže
nic dalšího uvést. Je třeba připomenout, že Nejvyšší správní soud není povinen ba ani oprávněn
možné nezákonnosti rozhodnutí soudu I. stupně sám vyhledávat.
Nejvyšší správní soud tedy kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel ve věci úspěch neměl a žalovanému nevznikly náklady, které by převyšovaly
jeho běžnou úřední činnost.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu