ECLI:CZ:NSS:2008:3.ADS.118.2007:36
sp. zn. 3 Ads 118/2007 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: P. V., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 9. 1. 2007, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 13. 6. 2007, č. j. 42 Cad 68/2007 – 14,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2007, č. j. 42 Cad 68/2007 – 14,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalovaná (dále též „stěžovatelka“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno její rozhodnutí ze dne
9. 1. 2007, č. X, a věc jí vrácena k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím Česká správa sociálního
zabezpečení zamítla žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek
stanovených v ust. §39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“). Žalovaná dospěla na podkladě posudku lékaře
Okresní správy sociálního zabezpečení v Příbrami k závěru, že žalobce není plně invalidní, neboť
jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu o méně než 66 %.
Při posouzení věci vycházel krajský soud především z posudku Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí, která za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu žalobce považovala Bechtěrevovu nemoc – V. stadium. Pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti komise hodnotila podle kap. XV., odd. F, položka 6, písm. c)
přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., v platném znění, 70 %. Krajský soud zhodnotil posudek
jako úplný a řádně odůvodněný. Ztotožnil se s jeho závěrem, že žalobce byl ke dni 9. 1. 2007 plně
invalidní. Krajský soud proto rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil podle ust. §78 odst. 4
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
k dalšímu řízení, s tím, že v tomto řízení žalovaná znovu rozhodne o nároku žalobce na plný
invalidní důchod a vezme přitom v úvahu závěr posudkové komise MPSV, kterým je žalobce
od roku 2003 uznán plně invalidním.
Podanou kasační stížností napadla stěžovatelka rozsudek Krajského soudu v Praze
z důvodu podle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatelka respektuje zjištění posudkové
komise MPSV, že žalobce byl plně invalidní. Právní názor, kterým ji soud zavázal, je ale do té
míry vágní a neúplný, že jí brání v realizaci rozsudku. Z odůvodnění rozsudku je sice zřejmý závěr
soudu, že žalobce je plně invalidní a že splnil nárok na jím požadovaný invalidní důchod,
soud však nestanovil datum vzniku plné invalidity. Podle stěžovatelky by měl být právní názor
soudu jednoznačně formulovaným pokynem pro správní orgán, jak má v řízení postupovat,
což platí zvláště pro přezkumné řízení ve věcech důchodového pojištění se zřetelem na jeho
zvláštní povahu. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
Krajského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hlediska uplatněného stížního
bodu, jakož i ve smyslu ust. §109 odst. 3 s. ř. s., a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud poukazuje na tyto pro posouzení věci rozhodné
skutečnosti:
Žalobce uplatnil žádost o plný invalidní důchod dne 3. 7. 2006 a požádal o jeho přiznání
ode dne 15. 6. 2006. Žalovaná vycházela při posouzení žádosti žalobce o plný invalidní důchod
ze závěrů obsažených v záznamu o jednání Okresní správy sociálního zabezpečení v Příbrami
ze dne 25. 8. 2006 o posouzení zdravotního stavu žalobce podle ust. §8 zákona č. 582/1991 Sb.
Podle jejího posudkového zhodnocení se u žalobce jednalo o zdravotní postižení značně
ztěžující jeho obecné životní podmínky podle oddílu A odst. 1, písm. f) přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. Žalobce tak byl pouze částečně, nikoli plně invalidní.
Ve věci samé uvážil Nejvyšší správní soud
takto:
Podle §54 nárok na důchod vzniká dnem splnění podmínek stanovených tímto zákonem.
V případě plného invalidního důchodu je jednou z těchto podmínek plná invalidita žadatele
(§38 zákona č. 155/1995 Sb.). Pro posouzení vzniku nároku na invalidní důchod
je proto nezbytné řádně stanovit dobu vzniku plné invalidity. V projednávaném případě
se však krajský soud spokojil pouze se zjištěním komise, že se žalobce stal plně invalidním v roce
2003. Nejvyšší správní soud proto přisvědčil námitce žalované, že ačkoli ji soud zavázal,
aby znovu rozhodla o nároku žalobce na plný invalidní důchod, nestanovil v rozsudku náležitě
dobu vzniku plné invalidity, která je pro rozhodnutí žalované nezbytná.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu
řízení. Krajský soud si v souladu s právním názorem vysloveným v tomto rozsudku vyžádá
od posudkové komise MPSV doplňující posudek, v němž komise řádně stanoví datum vzniku
plné invalidity. Teprve poté bude možné stanovit i datum, od něhož má být důchod podle ust.
§54 odst. 2 zák. č. 155/1995 Sb. přiznán a s ohledem na §55 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb.
také vyplácen.
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. února 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu